Azach
Azach byl kmenový vůdce z bývalých nomádských provincií, jehož význam nespočíval jen v rodovém původu Alanty, ale i v tom, že ztělesňoval svět mimo tradiční císařskou strukturu. Skrze svou dceru vstoupil nepřímo do středu imperiální politiky a stal se symbolem propojení dvora s oblastmi, které byly dlouho považovány za okrajové, drsné a kulturně odlišné.
Muž z okraje císařského světa
Azach vládl v prostředí, které sice spadalo pod rostoucí vliv císařství, ale stále si uchovávalo vlastní rytmus života, tradice i pojetí moci. Na rozdíl od jádrových provincií zde autorita nestála především na zákonících, úřadech a dvorských titulech, ale na osobní síle, schopnosti vést lidi a udržet respekt vlastního kmene. Právě tento rozdíl činil Azacha zajímavým i problematickým zároveň. Pro dvůr představoval člověka z prostředí, které nebylo plně zkrocené a které si stále uchovávalo svou hrdost i jistou nezávislost. Pro vlastní lid byl naopak legitimním vůdcem, jehož moc nebyla odvozená od vzdáleného císařského středu, ale od přímého vztahu ke svému kmeni.
Otec Alanty
Azachovo jméno vstoupilo do širších dějin především skrze jeho dceru Alantu. Ta vyrůstala ve světě, který byl méně svázaný dvorským ceremoniálem a více založený na viditelné přítomnosti, sebejistotě a schopnosti obstát v očích ostatních. Není náhodou, že si právě z tohoto prostředí odnesla svou nápadnost, nezávislost a ochotu vystupovat jinak, než od císařovny očekával konzervativní dvůr. Azach tak neovlivnil dějiny jen biologicky jako otec, ale i kulturně. Alanta si totiž do císařského prostředí nepřinesla jen jméno, nýbrž i část hodnot a stylu světa, z něhož vzešla. V tomto smyslu je Azach nepřímým původcem jedné z nejviditelnějších kulturních proměn dvora v období prvního úpadku.
Spojení dvou světů
Sňatek Azachovy dcery s císařem nebyl jen rodinnou událostí. Šlo o symbolické propojení dvou prostředí, která na sebe dlouho hleděla s odstupem. Na jedné straně stál dvůr s vlastní starou tradicí, na druhé kmenový svět někdejších nomádských provincií, který byl stále vnímán jako méně uhlazený a méně předvídatelný. Tímto spojením získal Azach nepřímý vliv na císařský střed a zároveň se ukázalo, že i oblasti považované za okrajové mohou vstoupit do nejvyšší politiky říše. Pro část aristokracie to byl důvod k nevoli, protože v Azachově rodu viděla cizorodý prvek narušující starou hierarchii. Pro jiné to však bylo znamení, že císařství stále umí vstřebávat nové vlivy a rozšiřovat vlastní pojetí legitimity.