Leteria
Leteria byla elfí princezna, která se stala druhou manželkou císaře Erika II. Její sňatek s císařem následoval po jižních elfích nepokojích a představoval diplomatické gesto smíření mezi císařstvím a elfským světem. Přestože sama nevstoupila do dějin jako aktivní politička nebo reformátorka, její přítomnost na dvoře měla silný symbolický význam. Ztělesňovala křehký mír, omezené smíření a možnost, že i po krvavých konfliktech může být vztah mezi říší a elfy znovu alespoň částečně uspořádán.
Princezna po válce
Leteria vstoupila do císařských dějin v době, kdy se jižní oblasti říše znovu otřásaly nepokoji. Elfské obyvatelstvo v těchto krajích bylo už menší než v dřívějších stoletích, ale napětí mezi ním a císařskou správou nezmizelo. Povstání, byť nepřímo podporované elfskou říší, muselo být vojensky potlačeno. Právě po tomto konfliktu přišla nabídka sňatku. Leteria se tak nestala císařovou manželkou v době klidu, ale jako součást politického urovnání, které mělo zamezit dalšímu rozšíření války a symbolicky potvrdit, že mezi oběma světy stále existuje možnost dohody.
Cizinka v srdci říše
Na císařském dvoře představovala Leteria jiný typ přítomnosti než dřívější lidské císařovny. Byla nositelkou jiné kultury, jiného chápání času, dvorské etikety i politické paměti. Už samotný její původ připomínal, že elfové nejsou pouze menšinou uvnitř říše, ale součástí většího a staršího světa, s nímž je třeba jednat opatrně. Přesto její postavení nebylo jednoduché. Císařství ji mohlo vnímat jako nástroj smíření, ale nikdy ne zcela jako vlastní. A elfský svět v ní zase mohl spatřovat ženu, která vstoupila do struktury moci, jež dlouhodobě utlačovala část elfského obyvatelstva. Leteria tak žila mezi dvěma světy, aniž by plně patřila jednomu z nich.
Mír bez pokračování
Leteriin sňatek s Erikem II. měl velkou symbolickou váhu, ale menší praktické výsledky, než mohlo být doufáno. Císař byl už ve zralejším věku a z druhého manželství nevzešel dospělý dědic, který by mohl do budoucna přenést elfí krev a elfské spojenectví přímo do další vládnoucí generace. Právě proto zůstává Leteria v dějinách především jako obraz možnosti, která se plně nenaplnila. Nebyla zakladatelkou nové dynastické větve ani velkou reformátorkou vztahů mezi rasami. Byla však důležitým symbolem. V době po jižních nepokojích představovala tvář míru, který nebyl úplný, ale přesto byl cennější než další válka.