Centerik I. Maskovaný
Centerik I. nastoupil dříve, než se očekávalo, a už v době nástupu trpěl leprou. Zpočátku se nemoc díky lékařům a léčitelům dařilo držet pod kontrolou, takže císař před veřejností svůj stav tajil. Pokračoval v odkazu Jakoba III., podporoval sjezdy, trávil čas v knihovnách a učil se magii. Po zhoršení nemoci roku 1242 se však stáhl z veřejného života a začal řešit nástupnictví. Po smrti svého bratra Edmonda a kvůli nízkému věku jeho synů jmenoval svou jedinou dceru Annu následnicí. Tím otevřel cestu jedné z nejvýznamnějších vlád v dějinách říše.
Dynastické informace
Nemocný panovník v čase prosperity
Centerik nastoupil na trůn dříve, než se čekalo, po náhlé smrti Jakoba III. Už tehdy trpěl leprou, ale její průběh byl zpočátku mírný a pod kontrolou. Léčitelé a lékaři dokázali nemoc držet na uzdě, a tak se císař rozhodl před obyčejnými lidmi svůj stav tajit. Nešlo jen o osobní stud. Nemoc panovníka mohla vyvolat strach, politické spekulace i útoky na jeho legitimitu. Centerik proto zpočátku vystupoval jako pokračovatel klidné vlády svého otce.
Knihovny, magie a šlechtická loajalita
Centerik podporoval sjezdy šlechty, rád trávil čas v knihovnách a dokonce se učil magii. Nebyl to válečný císař, ale spíše vzdělaný panovník, který se snažil udržet druhý zlatý věk skrze kulturu, správu a osobní vzdělanost. Na rozdíl od svého otce pořádal i několik oslav a akcí na svou počest, aby získával loajalitu šlechty. Současně podporoval charitativní akce pro pomoc poddaným, čímž se snažil ukázat, že císařská moc má i pečující tvář.
Maska a ticho
Roku 1242 se nemoc začala zhoršovat. Centerik musel nosit masku a mezi lidi chodil stále méně. Jeho kontakt se světem se postupně zúžil na dopisy několika významným šlechticům a rádcům. Zhoršující se nemoc proměnila vládu v zápas s časem. Centerik neměl syna, kterého potřeboval pro pokračování tradičního následnictví, a musel proto hledat řešení, které by říši nevrhlo do dynastické nejistoty.
Anna jako dědička
Centerik se nejprve rozhodl jmenovat následníkem svého bratra Edmonda. Ten však zemřel při výpravě na východ a jeho synové byli stále příliš mladí. Císař se proto odhodlal k překvapivému kroku a určil za následnici svou jedinou dceru Annu. V posledním roce Centerikovy vlády Anna fakticky přebírala moc, protože její otec už téměř nemohl mluvit ani psát. O jeho nemoci se lid dozvěděl až po smrti, když Anna vystoupila s prvním oficiálním prohlášením jako císařovna.