Richard III. Meč Magnursie
Richard III. je jedním z největších válečných králů v dějinách Magnursie. Za jeho vlády začal konflikt, který později dostal jméno Velká válka a navždy změnil podobu kontinentu. Richard spojil vojenskou odvahu se schopností využít magii jako zbraň masového průlomu. Dobyl Trabazar, vedl největší armády své doby a padl v boji jako panovník, který se nebál stát v čele vlastních mužů.
Dynastické informace
Horká hlava na trůnu
Richard nastoupil na trůn po otci, který po desetiletí pečlivě připravoval půdu pro válku. Na rozdíl od Ignáce III. však Richard nebyl mužem čekání. Co otec tkál v tichu, syn rozťal mečem. Diplomatické vztahy se sousedy už byly napjaté a Richard neměl trpělivost je napravovat. Věřil, že Magnursie je dost silná na to, aby vynutila nový řád silou. Krátce po korunovaci proto vyhlásil válku Trabazaru. Zpočátku se mohlo zdát, že půjde o další z řady mezilidských konfliktů. Ve skutečnosti tím však rozpoutal sled událostí, který přerostl všechny dosavadní války království.
Od Třetí války králů k Velké válce
Richardovo tažení zpočátku vypadalo jako rychlá cesta k vítězství. Jenže Trabazar dokázal získat pomoc Medónie, Arostermancie a Waldorie. Království Magnursia se tak ocitlo ve válce na více frontách a konflikt, který se nejprve jevil jako další lidská válka, se začal rozrůstat do rozměrů, jaké kontinent nepamatoval. Richard na tuto situaci reagoval způsobem, který definoval jeho vládu. Místo ústupu se rozhodl jít přímo do války jako osobní vůdce. Od roku -116 se pravidelně účastnil tažení a postupně se z něj stal obraz bojového krále. Často nechával taktické vedení na generálech, ale byl přítomen tam, kde se lámala vůle armády. Tím si vysloužil obrovský respekt vlastních vojáků. V době, kdy mnozí panovníci řídili válku z bezpečí dvora, Richard kráčel mezi praporci a riskoval vlastní život.
Trabazar a pád starých lidských království
Jedním z vrcholů jeho vlády bylo dobytí Trabazaru. K prolomení hradeb hlavního města Orlí hnízdo použil bojové mágy, kteří během několika dní probořili obranu způsobem, jaký do té doby neměl obdoby. To, co by dříve trvalo měsíce nebo celé roky obléhání, bylo nyní možné zlomit v řádu dnů. Po pádu města Richard pokračoval v pronásledování královského rodu a v bitvě známé jako Konec Starých království dosáhl rozhodujícího vítězství. Tím se prohlásil králem Trabazaru a ukázal, že Magnursie už nevede válku jen o hranice, ale o samotné přepsání politické mapy lidského světa. Jeho představa, že tím přiměje ostatní k míru, se však ukázala jako iluze. Naopak. Válka se tím ještě rozšířila.
Elfové vstupují do války
Roku -109 vstoupila do konfliktu Velká elfí říše Artarda. Tím se válka změnila navždy. Poprvé proti Magnursii nestály jen lidské státy, ale také starobylá rasová velmoc, jejíž velikost a prestiž převyšovala vše, co dosud Richard poznal. Richard reagoval obřím vojenským nasazením. Rozdělil armádu do deseti praporců a vytvořil sílu o zhruba 350 000 bojovnících. Šlo o největší armádu, jakou kdy Magnursie dokázala postavit. Byla tvořena rytíři, mágy, žoldnéři z orčích kmenů i mobilizovanými venkovany. Tato masa ukazovala obrovskou sílu království, ale zároveň i cenu, kterou bylo ochotné zaplatit za přežití a vítězství.
Jižní brod a smrt krále
Poslední a nejslavnější kapitolou Richardova života byla bitva u Jižního brodu roku -103. Čelil zde přesile elfů a Waldorie, přesto dokázal s pomocí elitních mágů a nových trabazarských lukostřelců obrátit průběh boje. Bitva trvala šest hodin a patřila k nejkrvavějším střetům první fáze Velké války. Ve třetí hodině boje byl Richard zasažen šípem do týlu. Lékaři rychle pochopili, že zásah je smrtelný. Přesto byla zpráva o jeho stavu utajena, aby nedošlo k panice v řadách vojáků. Richard zemřel ještě před koncem bitvy, ale armáda bojovala dál a zvítězila. Tím vznikla jedna z nejsilnějších legend magnurské historie. Král padl, ale jeho meč zvítězil i po jeho smrti. Odtud i jeho přízvisko Meč Magnursie.