Bitva u Malgy
Bitva u Malgy byla rozhodujícím střetem mezi armádou Theodora III. a východním rebelantským vojevůdcem Endoretem. Endoret sjednotil vzpoury ve městech Coulim, Tarakulina a Ohnivá skála a vybudoval opevněný tábor u jezera Malga. Přestože dokázal císařským praporům ztížit postup, císařští mágové tábor zapálili a donutili jej ke kapitulaci.
Rebelie východu
Za vlády Theodora III. začal východ císařství znovu vřít. Bývalí nomádští obyvatelé byli sice dlouhodobě asimilovaní, ale jejich vztah ke svobodě stepi nikdy úplně nezmizel. Endoret dokázal spojit tři vzpoury ve městech Coulim, Tarakulina a Ohnivá skála. Ovládl také některé hraniční věže a začal povolávat nomády mimo říši, aby mu přišli na pomoc.
Tábor u jezera
Endoret se připravil na střet vybudováním opevněného tábora u jezera Malga. Jeho obrana využívala vykopané jámy, úzký prostor a blízkost vody, čímž omezovala schopnost císařské armády manévrovat. Theodor III. však nepodcenil rozsah hrozby. Shromáždil pět praporů, přibližně sto tisíc vojáků, a vyslal je proti rebelům jako rozhodující sílu.
Oheň císařských mágů
Bitva trvala téměř čtyři hodiny. Endoretův opevněný tábor zpočátku plnil svůj účel a nutil císařské vojáky bojovat v méně výhodném prostoru. Rozhodující roli ale sehráli císařští mágové. Postupně dokázali celý tábor podpálit, čímž Endoreta zatlačili do bezvýchodné situace. Mohl se vzdát, uhořet, nebo se pokusit uniknout přes jezero. Protože neuměl plavat, nakonec se vzdal.
Poprava rebela
Endoret byl po bitvě zajat a roku 1346 veřejně popraven. Theodor III. tím vyslal jasnou zprávu, že východní vzpoury nebudou tolerovány. Bitva u Malgy ukončila největší východní rebelii této éry, ale nezmizely všechny její příčiny. Ukázala, že stará nomádská identita na východě stále přežívá pod povrchem císařské správy.