Elfí vítězství u Javorového hvozdu
Rozhodující střet mezi První elfí říší a pouštními skřety. V bitvě u Javorového hvozdu Sylvar a její elitní hraničáři zničili hlavní sílu skřetích kmenů a definitivně zvrátili průběh dlouhého konfliktu ve prospěch elfů.
Poslední velký nájezd
V roce 23 892 před císařským letopočtem zahájily pouštní skřetí kmeny další rozsáhlý útok na elfská území. Po generace byly jejich nájezdy úspěšné a přinášely snadnou kořist, a proto očekávaly, že se historie bude opakovat. Skřeti však nedokázali rozpoznat, že elfové už nejsou roztříštěnými společenstvími. První elfí říše byla v té době již pevně etablovaná a připravená čelit hrozbě jednotně. Nájezd, který měl být dalším vítězstvím, se tak změnil v osudovou chybu.
Sylvar a elfí hraničáři
Sylvar vedla sjednocené elfské síly osobně a opírala se o své elitní jednotky – elfí hraničáře. Tito zahalení lučištníci byli mistři pohybu v lesním prostředí a dokázali vést boj skrytě, přesně a bez varování. V oblasti Javorového hvozdu připravili skřetům past. Využili hustého porostu, terénu a dokonalé koordinace. Ještě předtím, než mohlo dojít k otevřenému střetu, začaly skřetí řady kolabovat pod přesnou a nepřetržitou palbou.
Důsledky vítězství
Po tomto vítězství elfové systematicky upevnili své hranice a vytvořili obranné struktury, které po dlouhou dobu zabránily dalším skřetím nájezdům. Poprvé v historii dokázali nejen ubránit své území, ale i trvale eliminovat vnější hrozbu. Bitva u Javorového hvozdu zároveň potvrdila sílu sjednocené elfské říše. Ukázala, že jejich nový politický řád není jen reakcí na krizi, ale stabilním systémem schopným dlouhodobé obrany i kontroly území. V širším smyslu šlo o moment, kdy se definitivně uzavřela éra, v níž skřeti určovali tempo konfliktu. Od této chvíle byli na ústupu – a elfové se stali dominantní silou jižního Ulvenoru.