Skřeti
Skřeti patří mezi nejnevyzpytatelnější rasy světa Ulvenor. Na rozdíl od lidí, elfů či trpaslíků nikdy dlouho nevytvářeli velká království ani rozsáhlé říše. Po většinu své historie žili rozděleni do menších kmenů, které …
📖 Herní pravidla rasySkřeti patří mezi nejnevyzpytatelnější rasy světa Ulvenor. Na rozdíl od lidí, elfů či trpaslíků nikdy dlouho nevytvářeli velká království ani rozsáhlé říše. Po většinu své historie žili rozděleni do menších kmenů, které se neustále stěhovaly, bojovaly mezi sebou nebo sloužily silnějším národům. Právě tato roztříštěnost byla dlouho jejich největší slabinou. Skřeti byli často vnímáni jako divocí nájezdníci, nespolehliví spojenci a nepřátelé, kterým se většina civilizovaných národů raději vyhýbala. Ale časy se začínají měnit. V posledních desetiletích se mezi některými skřetími kmeny objevují vůdci, kteří dokázali sjednotit větší skupiny a začít snít o něčem, co jejich rasa nikdy skutečně neměla – o moci a uznání. Tyto nové svazy kmenů pomalu rostou a stále častěji dávají okolním národům najevo, že skřeti už nechtějí stát jen na okraji dějin. Skřeti se vyskytují po celém Ulvenoru a jejich vzhled je velmi rozmanitý. Většinou jsou menšího vzrůstu než lidé, ale jejich těla jsou odolná a přizpůsobená drsnému životu. Mnohé národy na ně stále pohlížejí s nedůvěrou, protože závist, touha po bohatství i staré křivdy často vedou skřetí kmeny k nepřátelství vůči svému okolí. A přesto, nebo možná právě proto, se stále častěji ozývá otázka – co se stane, pokud se skřeti jednou skutečně sjednotí?
Skřeti vznikli v oblastech s omezenými zdroji, vysokou mírou nebezpečí a neustálým tlakem na rychlé přežití. Jejich menší těla, obratnost a nižší nároky na energii jsou důsledkem prostředí, v němž přežívali jen ti, kdo dokázali fungovat úsporně a rychle.
tábory, osady a krátkodobé válečné sjednocení
Skřeti po většinu své historie nevytvářeli stabilní státy, ale rozptýlené tábory a křehké osady v nehostinných oblastech. Přesto se v jejich dějinách objevilo pět legendárních skřetích králů, kteří dokázali sjednotit velké množství vlastního druhu a dokázat, že i skřeti mohou vytvořit něco většího než pouhé přežívání.
Jeskynní skřeti patří mezi nejnebezpečnější kmeny, které se v posledních letech objevily na severovýchodě Ulvenoru. Právě zde začali vytvářet rozsáhlé kmenové svazy, které už nejsou jen obyčejnými tlupami nájezdníků, ale začínají připomínat skutečnou vojenskou sílu. Mnohé z těchto kmenů se usadily v opuštěných trpasličích dolech a horských pevnostech. Tyto temné prostory se staly jejich novým domovem a zároveň výbornou základnou pro další expanzi. Napětí mezi nimi a trpaslíky z Kamenné koruny neustále roste a mnozí věří, že otevřená válka je jen otázkou času. Jeskynní skřeti nejsou tak silní jako trpaslíci, ale jejich výhodou je obratnost, vychytralost a naprostá absence morálních zábran. Nebojí se používat jedy, pasti, přepady ani jiné temné metody, pokud jim to přinese výhodu. Někteří učenci dokonce tvrdí, že jejich těla jsou schopna lépe snášet vliv temných sil a negativní energie, která by jiné rasy oslabila nebo zničila. Pokud je to pravda, může to znamenat, že čas skřetů se skutečně blíží.
Lovci lebek nejsou běžným kmenem, ale spíše zvláštním společenstvím skřetů, které se postupně rozšířilo po celém Ulvenoru. Jejich skutečnou motivací je zlato – a pro jeho získání jsou ochotni udělat cokoliv. Jejich původ sahá do dávných časů, kdy se objevil První skřetí král. Ten se pokusil sjednotit všechny skřetí kmeny a vytvořit vlastní království. Jeho ambice však skončila katastrofální porážkou a jeho následovníci byli zahnáni na severní okraj velkých plání. Tam se jejich potomci naučili přežívat jiným způsobem. Po staletí žili v tajných skupinách, které postupně pronikaly do okolních zemí. Zakládali cechy, bandy žoldnéřů i organizace lovců odměn. Postupně si vybudovali pověst nebezpečných profesionálů, kteří dokážou vystopovat téměř kohokoliv. Nejslavnější z těchto skupin jsou Morthakar – obávaní zabijáci, kteří mají na svědomí pád mnoha rodů i smrt několika legendárních válečníků. Tam, kde se objeví jejich znak, obvykle následuje krev.
Pouštní skřeti patří mezi nejstarší a zároveň nejméně pochopené skřetí kmeny. Jejich historie je zahalena tajemstvím a většina informací o nich pochází pouze z elfských kronik a starých legend. Jejich domovem jsou velké pouště na jihu Ulvenoru, kde dokázali přežít v prostředí, které by většinu jiných národů rychle zničilo. Právě zde vybudovali první velká skřetí města, dlouho předtím, než se jiné skřetí kmeny vůbec pokusily o něco podobného. Elfské záznamy hovoří o četných nájezdech pouštních skřetů na jejich území. Tyto útoky byly tak ničivé, že přispěly ke vzniku První elfí říše, která měla sjednotit elfské národy proti této hrozbě. Pouštní skřeti jsou dokonale přizpůsobeni drsnému prostředí své domoviny. Jejich těla dokážou odolávat horku a nedostatku vody. Naučili se také využívat místní faunu – zejména pouštní bizony, kteří slouží jako jejich dopravní prostředek i válečná zvířata. Jsou známí výrobou jednoduchých, ale smrtících zbraní. Jejich skutečnou silou však nejsou samotné čepele, ale jedy, které dokážou připravovat s téměř mistrovskou přesností. A právě díky těmto schopnostem se pouštní skřeti stali jedním z nejnebezpečnějších národů, kteří kdy prošli spalujícími písky jižních pouští.