Severní tažení Lea II. proti gnómům
Severní tažení Lea II. proti gnómům bylo první velkou kampaní po porážce u řeky Luny a ukázalo skutečný rozměr jeho strategického génia. Místo obrany zvolil nečekaný útok a přinutil nepřátele rozdělit síly, čímž zachránil království a otevřel si cestu k dalším vítězstvím.
Útok tam, kde ho nikdo nečekal
Po porážce u řeky Luny očekávali všichni, že nový král Leo II. bude především stabilizovat hranice a bránit zbytky země. Leo však pochopil, že nepřítel se cítí příliš jistý. Místo obrany zaútočil na sever proti gnómům. Tím narušil logiku celé nepřátelské koalice. Ti, kdo čekali pasivního dědice porážky, najednou museli reagovat na dravého vládce, který jim vnutil nový rytmus války.
Rozdělení protivníka
Gnómové a jejich spojenci byli nuceni rozdělit své síly, čímž ztratili jednu z hlavních výhod, které získali po Luně. Leo mezitím postupoval severem, dobýval města a přinášel do války energii, kterou koalice nečekala. Právě tato kampaň ukazuje jednu z klíčových vlastností Lea II. Nevyhrával jen silou nebo odvahou. Vyhrával tím, že dokázal přinutit soupeře hrát podle jeho tempa.
Od tažení k císařství
Severní tažení nakonec vedlo nejen k oslabení gnómů, ale i k sérii dalších kroků, které vyústily v pád Borundaru a vznik císařství. Proto je třeba tuto kampaň číst jako úvodní kapitolu imperiálního věku. Kdyby Leo reagoval konvenčně, mohl se stát jen jedním z dalších králů, kteří vlečou zemi za sebou. Tím, že udeřil, však změnil historii.