Nástup v hodině téměř beznaděje

Leo nebyl původně nejpravděpodobnějším dědicem. Byl třetím synem Vavřína I. a ke koruně se dostal až poté, co jeden z jeho bratrů nebyl plnoletý a druhý zemřel na nemoc. Když usedl na trůn, situace vypadala téměř beznadějně. Král právě padl, Magnursie utrpěla porážku a protivníci očekávali, že mladý nástupce bude především bránit zbytky země. Leo však ukázal mimořádnou vlastnost, která jej bude definovat po celý život: schopnost obrátit katastrofu v příležitost. Dva dny po nástupu nečekal. Mobilizoval síly a zaútočil na sever proti gnómům. Nešlo jen o odvážný tah. Byl to tah psychologický a strategický zároveň. Nepřítel čekal obranu, ale dostal invazi.

Borundar, Jack z Veremoru a pád posledního lidského království

Leo postupoval proti gnómům tak, aby je donutil rozdělit síly. Když pak přerušil obléhání jejich hlavního města a nečekaně vpadl do Borundaru, zasadil nepřátelské koalici ránu, ze které se už nikdy plně nevzpamatovala. Borundar byl posledním svobodným lidským královstvím a jeho pád měl obrovský symbolický význam. Při útoku na hlavní město Borund se odehrál jeden z nejslavnějších magických činů celého věku. Arcimág Jack z Veremoru seslal bouři, blesky a nakonec obří roj meteorů, který město prakticky zničil. Cena byla strašlivá. Magie jej vysála až k smrti. Z bujného muže stářím doslova přepáleného v jediném okamžiku se stala legenda. Po pádu Borundu bylo celé lidské uspořádání kontinentu navždy změněno. Leo pochopil, že být jen králem už nestačí. Byl posledním lidským vládcem svého druhu. A z této skutečnosti vytvořil novou politickou skutečnost.

Zrození císařství

Leo se rozhodl, že titul krále je příliš malý pro území, které drží, a pro ambici, kterou chce vnutit okolnímu světu. Uvažoval dokonce o titulu Král všech králů, ale nakonec sáhl po něčem odvážnějším a zcela novém. Vyhlásil Císařství Magnursar. Tím se nezměnilo jen jméno státu. Změnil se samotný způsob, jakým měl být vnímán panovník. Císař neměl být jen nejsilnějším králem. Měl stát o stupeň výš než ostatní vládcové. Leo tento nárok prosazoval tvrdě i v diplomatickém styku. Kdo jej neoslovoval plným císařským titulem, s tím prostě nejednal. Roku 1 začal císařský kalendář a spolu s ním nová epocha. Je mimořádně výmluvné, že Leo přepsal i samotné počítání času. To je znak vládce, který nechce jen zvítězit v dějinách, ale předefinovat jejich začátek.

Správa říše a první císařské reformy

Po prvních vojenských vítězstvích se Leo stále více soustředil na správu obrovského území. Pochopil, že takovou zemi nelze řídit jako staré království. Proto začal nahrazovat staré zemské struktury novým systémem provincií a guvernérů. Králové, o nichž původně uvažoval jako o podřízených vládcích, byli nahrazeni správci závislými na císařském středu. Dále zavedl nové císařské mince, přepracoval daňový systém a posílil roli provincií v každodenní správě země. Tím vznikla základní kostra impéria, která přetrvala po staletí. Leo nebyl jen dobyvatelem. Byl také tvůrcem státní formy, bez níž by jeho vítězství byla jen rozlehlou, ale přechodnou kořistí.

Mír s gnómy a odkaz Dobyvatele

Ačkoliv Velká válka za jeho vlády ještě neskončila, Leo dokázal výrazně oslabit její nejnebezpečnější fronty. Roku 3 obnovil Severobchodní stezku a roku 12 uzavřel mír s gnómy za podmínek vítěze. Ponechal si polovinu jejich země, vynutil si bohaté odškodnění a pokusil se omezit jejich magické školy. Tím rozbil jednu z nejdůležitějších složek staré aliance proti Magnursii. Na sklonku života už nebyl jen mužem bitev, ale vědomým zakladatelem trvalého řádu. Na smrtelné posteli svému nástupci uložil, aby nikdy nedovolil říši se rozpadnout a aby vládl železnou pěstí. V této větě je obsažen celý Leo II. Dobyvatel: vítěz, zakladatel a muž, který věřil, že impérium musí být tvrdší než všechny síly, které ho chtějí zlomit.

Související bitvy