Významné osobnosti říše

Zakladatel království Magnursia.

První královna Magnursie a manželka Magnuse I., spojovaná s raným upevňováním dvora a vznikem prvních dynastických tradic.

Druhá manželka Magnuse I. z jižního rodu, jejíž sňatek pomohl upevnit loajalitu jižních držav.

Dcera Magnuse I., provdaná mezi Werdery, kde se stala významnou šamankou a symbolem západního spojenectví.

Nejstarší syn Magnuse I. a původně určený následník, který zemřel před otcem.

Nejmladší syn Magnuse I. a první velký správce Západní hlásky.

Manželka Ignáce I. a matka jeho dětí, jejíž život byl poznamenán opakovanými ztrátami synů.

Nejstarší syn Ignáce I., který zemřel v mladém věku na selhání srdce.

Syn Ignáce I., který zemřel při lovu divokého obřího kance, jenž jej při obraně probodl svým klem.

Dcera Ignáce I., provdaná za trabazarského krále Kurvitha, čímž bylo upevněno spojenectví mezi Magnursií a Trabazarem na více než jedno století.

Dcera Ignáce I., jejíž život se stal jedním z prvních dvorských skandálů rodu Magnursů.

Nejmladší syn Ignáce I. a Helgy, který zemřel několik dní po narození po těžkém porodu. Po jeho smrti již Helga nemohla mít další děti.

Trpěl leprou, abdikoval.

Manželka Magnuse II., připomínaná jako jedna z nejoddanějších královen rané dynastie.

Dcera Magnuse II., která opustila dvůr a podle pověstí nalezla svobodu mezi rybáři jihu.

Mladší syn Magnuse II., který zdědil otcovu lepru a zemřel dříve, než mohl v životě dosáhnout většího významu.

Zavedl pravidlo nejmladšího plnoletého syna jako nástupce.

První manželka Magnuse III., jejíž sňatek stvrdil spojenectví Magnursie s královstvím Jitronu.

Nejstarší syn Magnuse III., který se zapojil do povstání proti otci a po porážce zemřel ve vězení.

Syn Magnuse III., který se po účasti v rebelii vzdal následnického nároku a založil východní kadetní větev rodu.

Syn Magnuse III. a Valencie, který se držel stranou rebelie svých starších bratrů a prožil většinu života jako dvorský šlechtic bez výraznějšího nároku na trůn.

Dcera Magnuse III. a Valencie, využitá v pozdějších dvorských jednáních jako součást smírné politiky po oslabení jitronské větve.

Dcera Magnuse III. a Valencie, která se v rodové paměti objevuje hlavně jako jedna z posledních dětí první královny před jejím úpadkem zdraví.

Syn Magnuse III. a Valencie, připomínaný jako méně výrazný princ, který po změně nástupnického řádu přijal život mimo hlavní politické dění.

Druhá manželka Magnuse III. z rodu Terranterů, jejíž děti stály u změny nástupnického pořádku.

Syn Magnuse III. a Vyluténie, který se nestal vládcem, ale získal význam jako generál jedné z královských armád.

Syn Magnuse III. a Vyluténie, který byl krátce vnímán jako možný nástupce, ale nakonec se stal jedním z předních rádců Otty I.

Dcera Magnuse III. a Vyluténie, která patřila k dětem spojeným s vzestupem rodu Terranterů na královském dvoře.

Dcera Magnuse III. a Vyluténie, při jejímž porodu zemřela její matka.

Třetí manželka Magnuse III., matka Otty I. a žena, jejíž rychlý vzestup vyvolal na dvoře mnoho řečí.

Syn Magnuse III. a Bulvíny, vévoda Západní hlásky a zakladatel důležité kadetní větve, z níž později vzešel Konrád I.

Nejmladší syn Magnuse III. a Bulvíny, který žil ve stínu starších bratrů a zůstal mimo hlavní zápas o moc.

Elfí princezna a poslední manželka Magnuse III., jejíž krátké manželství dalo rodu půlelfí větev.

Půlelfí syn Magnuse III. a Morthary, který vyrůstal v elfích zemích a stal se vládcem města Huslitier.

Původně jménem Filip.

Neporažený vojevůdce, rozšířil Západní hlásku.

Prvorozené dvojče, studoval u elfů.

Studoval kentaury, zabit koboldy.

Odešel na východ a nikdy se nevrátil.

Jediný syn Cinbura, zemřel za neznámých okolností před otcem.

První vládnoucí královna.

Dosazen Konrádem I.

Potomek Leovy západní větve.

Za jeho vlády byla vyslána výprava, z níž se vrátil Sorcer.

Bratr Konráda I., zakladatel severní větve, z níž vzešel Jakob I. Reformátor.

Devět generací severní větve nebylo zatím rozepsáno jmény.

Nechal zavraždit Sorcera.

Zabit vlastním otcem.

Spolutvůrce puče, později zabit při dobývání koboldské osady.

Za jeho vlády poražena Černá armáda skřetů.

Před korunovací jménem Vavřín.

Zabit následky útoku medvěda při lovu.

Zakladatel Richardových her.

Mezi jejich potomky patřil i kandidát Bejmut na Sněmu Jednorohých.

První král, který se aktivně naučil používat magii.

Po abdikaci sloužil jako diplomat.

Byl příliš mladý na převzetí trůnu.

Trpěl Nemocí tuhých kloubů.

Sesazen dynastií.

Později zabit během dynastických čistek Henryho I.

Vyhladil velkou část dynastie. Jeho smrt vedla ke Sněmu Jednorohých.

Pravnuk Richarda I., na Sněmu Jednorohých vyřazen kvůli věku a absenci legitimního syna.

Kandidát Sněmu Jednorohých, diskvalifikován kvůli elfí krvi a absenci vlastního panství.

Zakladatel období Králů magie.

Jakob měl 8 synů a 14 dcer.

Podle přání Jakoba chráněn mágem Enderem.

Jména zatím nebyla určena.

Podle očekávání měl titul získat, ale Ignác III zemřel nečekaně.

Padl ve válce.

Spoluvládu v prvních letech fakticky podporoval jeho dvojče Alfonso.

Dvojče Jana I.

Byl mladý a nestihl převzít trůn.

Padl v bitvě u řeky Luny.

Nebyl plnoletý při smrti otce.

Zemřel na problémy se slinivkou.

Zakladatel Císařství Magnursar.

Zavražděn vlastní macechou.

Stála za Magnusovou vraždou, chtěla prosadit svého syna.

Ukončil Velkou válku roku 77 a zahájil zlatý věk císařství.

Budovatel císařských silnic.

Zemřel na otravu alkoholem po pití trpasličího rumu.

Nejdéle vládnoucí císař, zavedl pravidla kadetních větví, za jeho vlády skončil zlatý věk.

Neúspěšná výprava na Svobodné království, založení prvních magických univerzit, oslabení východu.

Vítězství u Jánského mostu, potlačení povstání, rozšíření her, zemědělské a městské reformy.

Dynastický rozkol, paranoia, čistky v rodě, smrt při neúspěšné operaci.

Válka s koboldy, bitva u Skal Reker, hladomor, začátek třetí obranné linie.

Masivní výstavba hraničních věží, elfské nepokoje na jihu, změna nástupnického práva vedoucí k válce bratrů.

Vítěz války bratrů, Magnurské procesy, masivní čistky v rodě, vzestup rodu Renderů.

Poslední císař hlavní linie Magnursů, konflikt s Renderi, rozdělení říše, smrt při velkém vyvraždění.

Hlavní rival Jana IV., vůdce povstání ve válce bratrů, zajat v Pentuluku a popraven po Magnurských procesech.

Hlava rodu Renderů v době pozdní vlády Jana IV. a Untreda II., spojená s postupným vzestupem rodu a pádem hlavní linie Magnursů.

Syn a určený dědic Untreda II., zabit při velkém vyvraždění na vlastní svatbě.

Výrazná císařovna známá skandálním odíváním, módním vlivem a kulturní proměnou dvora.

Jeden z mladších synů Untreda I., považovaný za možného dědice, zemřel na následky zranění utrpěných v bojích se Svobodným královstvím.

Druhá a poslední manželka Henryho II., spojená s pozdní stabilizací jeho vlády a dynastickým zajištěním.

Hlavní architekt vzestupu rodu Renderů a pád Magnurské dynastie.

Kandidát Magnurské dynastie během prvních císařských voleb.

Spojovací článek mezi Renderi a Magnursy.

První císař z rodu Renderů, který se dostal k moci prostřednictvím prvních císařských voleb. Jeho vláda byla charakterizována rychlou konsolidací moci, potlačením opozice a systematickým oslabováním zbytků rodu Magnursů.

Zakladatel Cechu Mírotvorců, panovník počátku Čistek nepřátel císaře, poražen na severozápadě koboldy, dokončil třetí obrannou linii.

Vzdělaný císař a mág, za jeho vlády se rozšířila těžba drahých kovů a drahokamů ve spolupráci s Kamennou korunou.

Proslul okázalými hostinami, upevňoval moc skrze dvorský přepych a dohled Mírotvorců, zemřel na následky pohlavních chorob.

Oficiální manželka Frederika III. a matka Engelbrekta I., díky níž měla hlavní linie Renderů nesporného dědice navzdory množství bastardů jejího manžela.

Velký reformátor rodu Renderů, zavedl nový systém zdanění těžby, modernizoval armádu a rozdělil říši na 48 provincií.

Obhájil jižní elfí země proti nepokojům, poté upevnil mír sňatkem s elfskou princeznou Leterií, zbytek vlády byl spíše klidný a ovlivněný radou poradců.

První manželka Erika II. a matka posledního syna z jeho prvního manželství, který se stal císařem jako Fridrich I.

Tvrdě zvýhodňoval rod Renderů, pronásledoval Magnursy, jeho vláda vedla k Válce čtyř erbů a skončila záhadnou vraždou při lovu.

Nečekaný nástupce po vraždě svého otce, vládl opatrně skrze úplatky a kompromisy, často cestoval a před smrtí ustanovil svou ženu Elianes regentkou.

Regentka za svého nedospělého syna Francise, otevřela ženám univerzity a krátce zkusila otevřít i otázku rovného nástupnického práva.

Syn Fridricha II. a Elianes I., po regentské vládě své matky převzal trůn jako mladý císař; zemřel při velkém vyvraždění Renderů.

Nastoupil na trůn v patnácti letech a vládl samostatně, pouze s omezenými radami své matky Elianes v prvních letech. Snažil se prosadit reformy v oblasti daní a sňatkového práva, ale všechny jeho návrhy byly systematicky blokovány císařskou radou. Postupně si znepřátelil velké rody a stal se symbolem neschopnosti Renderů stabilizovat říši. Byl zavražděn 8. Floranisu 922 během Velkého vyvraždění Renderovců, které ukončilo vládu jeho dynastie.

První císař rodu Ariersů, vítěz Druhých císařských voleb, stabilizoval říši po pádu Renderů, zavedl decentralizovanější správu a upravil daňový i bezpečnostní systém.

Panovník období klidu a obnovy, sjednotil kalendář, podporoval kanalizace, kulturu a šíření očarování, ale ztratil prestiž po neúspěšné válce se Svobodným královstvím.

Poslední císař rodu Ariersů, jehož vládu od počátku provázely dvě mocenské války; první ustál, druhou prohrál a před pádem říše spáchal sebevraždu.

Zakladatel vlády rodu Youlenderů, vítěz Druhé mocenské války, obnovil obranné linie, školství, poštovní systém i obchod a po dlouhých válkách obrátil říši zpět k míru a obnově.

Hlava rodu Poldechů v době Druhé mocenské války, prasynovec Elianes I., jeden z hlavních vůdců odporu proti Valendorovi II. a držitel západních provincií po bývalých Renderovcích.

Císař stříbrné éry, který stabilizoval říši po válkách, čistil správu od korupce, udržoval mír s velkými rody a změnil následnictví ve prospěch Jakoba II.

Druhá manželka Theodora I. a matka Karla. Zemřela při porodu, jehož komplikace zanechaly Karla ochrnutého na půl těla.

Mladší syn Theodora I., který byl kvůli špatnému porodu ochrnutý na půl těla. Kvůli jeho zdravotnímu stavu Theodor I. změnil následnictví ve prospěch Jakoba II.

Oblíbený císař, který dokončil východní přehradu, odpouštěl daně v těžkých letech, uzavřel spojenectví s elfy a přinesl do říše nové znalosti magie i bylin.

Manželka Jakoba II. a matka Theodora II. V prvních letech vlády mladého Theodora mu pomáhala neformálními radami v důležitých rozhodnutích.

Mladý císař, který obnovoval armádu a budoval odvodňovací kanály proti povodním. Zemřel po zranění při lovu černého jelena a svěřil regentství svému bratru Oledovi.

Syn Theodora II. a právoplatný dědic trůnu. Po otcově smrti byl svěřen do regentství Oleda I., který jej izoloval na hradě Bellorost a později nechal zavraždit.

Bratr Theodora II., původně regent za Magnuse, kterého nechal izolovat a později zavraždit. Roku 1140 se oficiálně korunoval císařem a vládl tvrdou rukou.

Syn Oleda I., který byl donucen abdikovat, protože Youlendeři odmítli pokračování Oledovy nečisté linie. Po sesazení uprchl k elfům a zbytek života prožil ve Velké říši elfích zemí.

Strýc Eduarda I., zvolený tajnou volbou Youlenderů. Založil Řád bílého koně, reformoval hospodářskou správu a prosadil kontinentální měnu zlaťáků.

Zavedl každoroční sjezdy šlechty, hierarchické soudnictví a podporoval plošné pěstování nových plodin. Zemřel náhle na selhání srdce.

Nemocný císař trpící leprou, který svůj stav dlouho tajil. Po smrti bratra Edmonda a kvůli nízkému věku jeho synů jmenoval následnicí svou dceru Annu.

Bratr Centerika I., kterého Centerik nejprve zvažoval jako následníka. Zemřel při výpravě na východ, čímž otevřel cestu k nástupu Anny I.

Jeden ze synů Edmonda, který byl v době Centerikovy nástupnické krize příliš mladý na převzetí trůnu.

Jeden ze synů Edmonda, který byl v době Centerikovy nástupnické krize příliš mladý na převzetí trůnu.

Jedna z nejoblíbenějších vládkyň císařství. Vládla dlouho, udržela mír, vytvořila silný veřejný obraz císařovny, podporovala kulturu a stála na konci druhého zlatého věku.

Vzdálený bratranec a manžel Anny I. Císařovna jej držela dál od výkonu státní moci, aby se nestal nástrojem k oslabení její vlády.

Jeden ze dvou synů císařovny Anny I. a Luise.

Dcera císařovny Anny I. Její existence souvisela s Anninými úvahami o možném rozšíření následnického práva i na ženy.

Syn Anny I., který čelil Tříletému suchu, Konfliktu o zrno a skřetím nájezdům. Po porážce u dvěstěosmé věže obnovoval sever a později podporoval velká města.

Panovník období hospodářské stagnace, který potlačil východní nomádskou rebelii, popravil Augusta po Theodorské kontrarozvědce a omezil těžbu drahých kamenů.

Vzdálený bratranec Theodora III., který zosnoval spiknutí s cílem získat císařskou korunu. Byl zatčen, souzen v procesu známém jako Theodorská kontrarozvědka a popraven.

Císař stagnující říše, který pomohl trpaslíkům proti skřetům a zahájil vznik Velké kroniky Magnursie. Na konci života trpěl paralýzou.

Provedl velkou správní reformu město–provincie–država–říše, dokončil Velkou kroniku Magnursie a nechal použít první biologickou zbraň proti východním nomádům.

Mladší bratr Untreda V., který byl blízko věku, kdy by podle staršího nástupnického systému mohl nastoupit na trůn. Nedospěl však včas.

Současný císař, který získal nová východní území po tažení proti nemocí oslabeným nomádům, čelí legendě o Lichovi a nechal ukřižovat poslední zbytky rodu Ariersů.