Válka čtyř erbů
Válka čtyř erbů byla dlouhým a ničivým střetem mezi rodu Renderů a koalicí Ariersů, Zelinovců a zbytků magnurských linií. Vznikla jako reakce na otevřené zvýhodňování Renderů a na pronásledování jejich soupeřů. Konflikt roztrhl říši na dvě poloviny, zpustošil krajinu a ukázal, že císařská moc už nemá sílu vnutit jednotu bez strašlivé ceny.
Císař proti vlastní aristokracii
Fridrich I. nastoupil na trůn s přesvědčením, že renderovskou dominanci je třeba ještě upevnit. Začal stále otevřeněji zvýhodňovat vlastní rod a zároveň tlačil na zbytky Magnursů i další velké domy. Tento styl vlády však narazil na odpor, který už nebylo možné umlčet drobnými ústupky ani Mírotvorci. Proti němu se postupně spojili Ariersové, Zelinovci a rody, které se stále cítily vázány na starší magnurskou legitimitu. Tím vznikla koalice, jež už nechtěla jen přežít pod tlakem Renderů, ale skutečně zpochybnit jejich převahu.
Dvě říše v jedné zemi
Válka čtyř erbů nebyla sérií několika bitev na hranicích. Byla to občanská válka v pravém smyslu slova. Říše se rozdělila na oblasti věrné císaři a oblasti ovládané opozicí. Mnohé kraje se staly prostorem opakovaného plenění, žhářství a postupného kolapsu běžného života. Vesnice byly vypalovány, pole pustošena a obyvatelé ztráceli víru, že jejich páni bojují ještě za něco jiného než za vlastní znaky a nároky. Právě tím se tato válka stala jedním z nejtemnějších otřesů renderovské éry.
Válka bez vítěze
Ani jedna strana nedokázala konflikt rozhodnout. Fridrich I. neměl dost síly na úplné zničení koalice a jeho protivníci zase nebyli schopni dobýt císařské centrum a nahradit renderovskou moc vlastním řádem. Výsledkem bylo dlouhé a vyčerpávající opotřebení, které nutilo obě strany přemýšlet spíše o ceně války než o velikosti vítězství. Právě v tom spočívá historický význam Války čtyř erbů. Ukázala, že císařství už není jednotným organismem, ale politickým polem, v němž se velké rody dokážou postavit koruně téměř jako rovnocenní soupeři.