Xander z rodu Ariersů
Xander z rodu Ariersů byl jednou z nejvýznamnějších postav odporu proti rodu Renderů v době vlády Fridricha I. Právě on se stal jednou z hlavních tváří koalice, která se postavila proti rostoucí tyranii císařského rodu a vstoupila do konfliktu známého jako Válka čtyř erbů. V dějinách zůstal jako představitel aristokratického odboje, který se pokusil zastavit úplné ovládnutí říše jediným rodem.
Šlechtic proti císaři
Xander nepatřil k těm mužům, kteří by odpor proti Renderům chápali jako osobní uraženost nebo okrajový spor o hranice panství. Vnímal jej jako širší zápas o to, zda říše zůstane prostorem více velkých rodů, nebo se definitivně promění v nástroj jediné dynastie, která bude ostatní pomalu dusit výsadami, konfiskacemi a vykonstruovanými procesy. Právě proto se stal přirozeným vůdcem části opozice. Rod Ariersů měl dostatečnou váhu, aby jeho hlas nebyl možné přehlédnout, a Xander navíc dokázal mluvit nejen za vlastní zájmy, ale i za širší aristokratický strach z rostoucí renderovské dominance.
Tvář Války čtyř erbů
Když Fridrich I. začal otevřeně zvýhodňovat vlastní rod a zostřil tlak na Magnursy i další velké domy, přerostl odpor v otevřený konflikt. Xander byl jednou z hlavních osobností koalice, která spojila Ariersy, Zelinovce a zbytky rodů spojených s Magnurskou dynastií. Tato koalice dala válce nejen vojenskou sílu, ale i politický obsah. Xander nevystupoval jen jako velitel zbraní, ale i jako hlas opozice, která tvrdila, že Fridrich už nepanuje jako císař celé říše, ale jako pán jediné rodové kliky. Tím dodal válce povahu boje o legitimitu, ne pouze o državy.
Vítěz bez triumfu
Válka čtyř erbů neskončila úplným vítězstvím ani jedné strany. Přesto lze Xandera považovat za muže, který dosáhl svého hlavního cíle: Fridrich I. byl donucen k Míru čtyř mečů a musel se vzdát části titulů i svého nároku na neomezenou převahu. Renderové tak poprvé narazili na hranici, kterou nedokázali beztrestně překročit. Xander se tím zapsal do dějin jako muž, který dokázal Renderům říci ne v době, kdy se většina ostatních bála, ustupovala nebo čekala. Není jisté, jak skončil jeho osobní život, ale jeho politický odkaz přežil. Pro mnoho pozdějších odpůrců centralizované tyranie se stal symbolem toho, že i proti císařské moci lze zvednout meč, pokud už koruna přestane sloužit celé říši.