Syn muže, kterému nikdo nevěřil

Eduard I. zdědil trůn po Oledovi I., ale spolu s korunou převzal také podezření, nenávist a paměť na smrt Magnuse. Mnozí začali otevřeněji ukazovat na jeho otce jako na vraha a uchvatitele trůnu. Není jisté, zda šlo o skutečné morální probuzení, nebo prostě o to, že Eduard nedokázal pokračovat v systému úplatků a nátlaku svého otce. Ať už byly důvody jakékoliv, Eduard stál od počátku na slabé půdě. Jeho problémem nebyla vlastní neschopnost, ale skutečnost, že jeho vláda připomínala zločin, na němž byla jeho větev založena.

Sněmy Youlenderů a konec linie

Youlenderské jádro rodu začalo svolávat vnitřní sněmy, na nichž dospělo k závěru, že Oledova linie nesmí pokračovat. Podle jejich názoru šlo o nečistou cestu k moci, která by mohla destabilizovat celou říši a znovu vyvolat občanskou válku. Eduard neměl skutečnou páku, jak se bránit. Většina armády stála na straně jeho příbuzných a otevřený odpor by znamenal rozsáhlý konflikt. Proto se rozhodl trůnu vzdát, ačkoliv jeho abdikace byla spíše vynucená než dobrovolná.

Tajnovolba a útěk k elfům

Po Eduardově odstoupení se očekávalo svolání širšího sněmu šlechty, ale jádro Youlenderů se obávalo, že by takový krok mohl ohrozit vládu rodu. Proto proběhla tajná volba, známá později jako Tajnovolba císaře. Novým vládcem byl vybrán Konrád II., Eduardův strýc a mladší bratr Oleda i Theodora II. Eduard se po tomto rozhodnutí rozhodl odejít na jih k elfům, kde měl přátele už z dětských let. V elfích zemích strávil zbytek života. Podle legend se podílel na výstavbě Velkého divadla, Elfího muzea a hřbitova Usehala, kam byly převezeny ostatky bývalých elfích vládců.

Související události