Ignác II. Nezlomný
Ignác II. převzal trůn jako velmi mladý muž, obklopený závistí starších bratří a nebezpečím pokračující války. Přesto se ukázal jako mimořádně odolný panovník. Za jeho vlády byla poražena Magnursiina lidská konkurence, Jitron byl trvale připojen ke království a magie byla poprvé ve velkém využita na bojišti. Ignác nevynikal jen osobní vytrvalostí, ale i schopností promýšlet válku jako soustavu taktik, ne jen sled čelních střetů.
Dynastické informace
Mládí pod ochranou Endera
Ignác II. měl na nástupnictví doslova štěstí na měsíce. Kdyby se narodil o něco později, koruna by ho minula. I tak však na něj starší bratři pohlíželi jako na nepřipraveného chlapce, který se ocitl příliš vysoko. Království navíc stále vedlo válku a dvůr nebyl místem, kde by mládí odpouštělo chyby. Klíčovou postavou jeho prvních let byl mág Ender, kterého Jakob pověřil, aby jakéhokoli svého syna na trůnu udržel. Ender odhalil spiknutí čtyř starších princů a místo prostého potrestání rozehrál promyšlenou lest. Když se bratři domnívali, že Ignác zahynul, sami vystoupili s požadavkem nové volby krále. V tu chvíli před ně živý panovník předstoupil. Ignác chtěl bratry ušetřit, ale Ender rozhodl jinak a nechal je popravit. Tato epizoda je pro pochopení Ignáce II. zásadní. Ukazuje, že byl sice schopný vládce, ale také muž, jehož první léta formovalo vědomí, že v nejvyšší politice často rozhoduje někdo tvrdší a bezohlednější, než je panovník sám.
Druhá válka králů a nový způsob boje
Když Ignác převzal korunu, válka s Trabazarem a Jitronem ještě neskončila. Právě v této fázi se však ukázala jeho největší přednost. Nebyl to jen statečný panovník, ale přemýšlivý stratég. Věděl, že protivník vyniká v lukostřelbě, a tak zavedl štítovou hradbu, která měla zlomit jeho největší výhodu. Další novinkou byla taktika rychlého napadání a ústupu, kterou pozdější kronikáři často shrnovali jako hit and run. Lehčí oddíly měly soupeře dráždit, narušovat, lámat jeho rytmus a nutit ho k únavě dřív, než dojde na hlavní střet. Tento způsob boje byl pro mnoho tehdejších velitelů neobvyklý, ale Ignác jej dokázal využít s mimořádnou účinností. Právě tím se lišil od starších králů. Nechápal bitvu jen jako místo, kde se mají srazit dvě řady mužů. Chápal ji jako systém, v němž lze protivníka rozložit ještě předtím, než meče skutečně rozhodnou.
Bitva u Jitronu a první bojoví mágové
Nejvýznamnějším mezníkem jeho vlády byla bitva u Jitronu. Právě zde byla poprvé ve skutečně rozhodující míře nasazena ničivá magie proti nepřátelské armádě. Nebyl to ještě plně rozvinutý magický válečný systém pozdějších staletí, ale byl to začátek. Magnursie ukázala světu, že kouzla už nejsou jen nástrojem dvora nebo učenců. Mohou měnit výsledek války. Trabazar byl poražen a Jitron byl připojen ke království. Ignác navíc donutil Trabazar platit odškodné po celé století. Tím se Magnursie stala nejsilnějším lidským státem kontinentu. V očích současníků to nebylo jen vojenské vítězství. Bylo to potvrzení, že království disponuje novým druhem převahy, na který staré státy zatím nenašly odpověď.
Krutý mír v Jitronu
Vítězství však neznamenalo okamžitý klid. Jitron se opakovaně bouřil a v průběhu několika povstání se ukázalo, jak těžké je proměnit dobytou zemi ve skutečně ovládanou provincii. Zejména poslední povstání téměř vedlo ke ztrátě celé oblasti. Znovu zde vystoupil Ender, který pomohl přivést spojence z Borundaru a prosadil mimořádně tvrdý postup. Povstalecké elity byly vyhlazeny a Jitron byl svěřen pod správu právě jemu. Tím se z této provincie stalo laboratorní území nové magnurské moci, kde se vojenské vítězství opíralo o nemilosrdnou politickou kontrolu. Ignác sám se tak pohyboval na hraně mezi rozvahou a tvrdostí. Nebyl krvavým tyranem jako někteří jiní, ale ani mírným vládcem. Chápal, že vítězství je třeba nejen získat, ale také udržet.
Školy ničivé magie a odkaz vlády
Ve druhé části vlády začal Ignác systematicky podporovat vznik škol zaměřených na výuku ničivé magie. Právě z těchto center vzejdou první generace bojových mágů, kteří později rozhodnou bitvy Velké války. Tím Ignác II. v podstatě institucionalizoval spojení trůnu a válečné magie. Jeho smrt, spojená s pádem do dehtového jezírka a dlouhým utrpením, působí téměř jako temný obraz ceny, kterou může člověk zaplatit za neustálý boj a napětí. Přesto po sobě zanechal zemi silnější, větší a mnohem lépe připravenou na budoucí střety než při svém nástupu. Přízvisko Nezlomný je v jeho případě naprosto přesné. Ignác II. přežil spiknutí, válku, rodinnou nenávist i dlouhé tažení a právě jeho vláda dala Magnursii sebedůvěru, že jednou může ovládnout mnohem více než jen vlastní hranice.