Bitva u Jeleních polí
Bitva u Jeleních polí byla zásadním vítězstvím Oleda I. a jeho spojenců nad rody Zelinovců a Buelů. V době, kdy byla Oledova vláda stále zatížena podezřením z uzurpace, mu toto vítězství umožnilo upevnit císařskou pozici a ukázat, že navzdory pochybnému nástupu dokáže vojensky porazit otevřenou opozici.
Vzpoura proti nečisté koruně
Oledo I. nastoupil nejprve jako regent, ale po smrti mladého Magnuse si vynutil císařskou korunu pro sebe. Mnoho šlechticů tomu nikdy nevěřilo jako legitimnímu převzetí moci. Podezření, že Magnus nebyl sebevrah, ale oběť Oledovy ambice, viselo nad celou říší. Rody Zelinovců a Buelů se staly jedněmi z nejvýraznějších protivníků jeho vlády. Jejich odpor nebyl jen osobní, ale dynastický. Vnímaly Oleda jako hrozbu pro stabilitu a starý řád.
Vítězství tvrdé ruky
U Jeleních polí se Oledo postavil opozici v otevřeném střetu. Bitva se stala zkouškou toho, zda je jeho vláda pouze soudní a dvorskou konstrukcí, nebo zda za ní skutečně stojí vojenská síla. Oledova armáda dokázala protivníky porazit a rozbít jejich odpor. Vítězství mělo okamžitý politický účinek, protože ukázalo, že císař se dokáže bránit nejen intrikami, ale i na bojišti.
Konrádova válečná pověst
Bitva později vstoupila i do životopisu Konráda II., který se v ní proslavil jako schopný válečník a muž s přirozenou autoritou. Právě podobné úspěchy mu později pomohly získat důvěru Youlenderů při Tajnovolbě císaře. Jelení pole tak nejsou důležitá jen pro Oledovu vládu. Jsou také jedním z míst, kde začíná růst pověst muže, jenž po letech krize vrátí říši důvěryhodnější tvář.