Oledo I. Uchvatitel
Oledo I. nastoupil původně jako regent za malého Magnuse, syna Theodora II. Dlouhá regentská vláda mu však otevřela možnost, jak si moc ponechat natrvalo. Magnuse nechal izolovat na hradě Bellorost a poté se pokusil právně potvrdit vlastní nárok na trůn. Když soud jeho nárok odmítl, nechal Magnuse zavraždit a smrt vydával za sebevraždu. Roku 1140 se nechal korunovat císařem, i když fakticky vládl už od roku 1132. Jeho vláda byla pevná, podezřívavá a represivní, poznamenaná rebeliemi, bitvou u Jeleních polí a podezřením, že měl podíl i na smrti svého bratra Theodora II.
Dynastické informace
Regent s příliš dlouhou vládou
Oledo I. převzal moc jako regent za čtyřletého Magnuse, právoplatného dědice Theodora II. Zpočátku se jeho postavení mohlo zdát jako nutné a dočasné řešení. Jenže regentství mělo trvat mnoho let, a právě tato délka začala měnit Oledův vztah k moci. Místo aby připravoval cestu synovci, začal v něm vidět hrozbu. Magnuse nechal držet v domácím vězení na hradě Bellorost ve Vysokých věžích, daleko od hlavního města, dvora i veřejnosti. Chlapec měl přístup jen k učitelům a strážím a jeho život byl od počátku uzavřen do kamenné klece.
Soud, úplatky a vražda Magnuse
Oledo se pokusil své postavení legalizovat a předložil soudcům případ, podle něhož měl být Magnus neschopný vlády a císařská koruna měla připadnout regentovi. Spor se táhl dlouho a rozdělil rod i šlechtu. Oledo se snažil soudce uplácet, ale právě odhalené úplatky vedly k jejich výměnám a nakonec soud rozhodl, že regent nemá právo na císařský trůn. Toto rozhodnutí Oleda hluboce zasáhlo. Rozhodl se odstranit samotnou překážku. Magnus byl vyhozen z věže a jeho smrt byla prohlášena za sebevraždu. Málokdo tomu věřil, ale Oledo využil novou situaci, hrozby i tlak na příbuzné a roku 1140 se nechal korunovat císařem.
Vláda sevřené ruky
Oledo musel většinu vlády hasit důsledky vlastního nástupu. Nedůvěra vůči němu byla silná a na okrajích říše začaly vznikat větší rebelie, protože se mnoho provincií cítilo zanedbávaných a nepodporovaných. Císař reagoval silou a snažil se dokázat, že jeho trůn není jen výsledek intriky, ale také schopnosti udržet pořádek. Nejvýznamnější byla bitva u Jeleních polí, kde triumfoval nad rody Zelinovců a Buelů. Toto vítězství mu upevnilo pozici, ale nevyčistilo jeho pověst. Po celou vládu držel otěže velmi natěsno, aby zabránil překvapení, převratu nebo nové nástupnické krizi.
Stín bratrovy smrti
Později začala prosakovat svědectví, že Oledo mohl mít podíl i na smrti Theodora II. Podle těchto tvrzení měl podplatit stráže při lovu, aby císaři nepomohly při útoku černého jelena, případně aby jej po přežití zmrzačily. Tato obvinění nikdy nebyla plně prokázána, ale šířila se celým císařstvím a posilovala obraz Oleda jako muže, který pro korunu obětoval vlastní krev. Oledo zemřel na vředy v břiše a vládu po něm převzal jeho jediný dospělý syn Eduard. Jeho odkaz zůstal hluboce rozporuplný. Byl schopným držitelem moci, ale zároveň jedním z nejtemnějších panovníků rodu Youlenderů.