Bitva u Skal Reker
Bitva u Skal Reker byla sice formálně vítězstvím Magnuse VII., ale zároveň ukázala nebezpečný vzestup skřetího způsobu boje. Skřeti zde využili jezdce na vrcích, alchymistické zbraně a jedovaté látky šířené do ovzduší, čímž císařskému vojsku způsobili těžké ztráty. Právě tato zkušenost vedla Magnuse k rozhodnutí nepokračovat v riskantní ofenzivě a místo toho budovat třetí obrannou linii říše.
Severní tlak v době vyčerpané říše
Když Magnus VII. uzavřel příměří se Svobodným královstvím a snažil se stabilizovat finance i zásobování země po dlouhých zimách, začal na severu sílit tlak skřetích skupin. Ty postupně obsazovaly hraniční území a zkoušely, jak daleko mohou dojít proti říši, která už byla unavena předchozími konflikty. Magnus si nemohl dovolit sever zcela opustit, ale zároveň nechtěl otevřít dlouhou válku, jež by znovu vyčerpala centrum. Bitva u Skal Reker tak vznikla jako pokus tvrdě zastavit protivníka a znovu ukázat, že severní hranice ještě neleží napospas chaosu.
Jed, vrci a alchymie skřetů
Skřeti u Skal Reker předvedli styl boje, který císařské armády dosud v takové podobě nepoznaly. Jezdci na vrcích útočili rychle a z nečekaných směrů, zatímco alchymisté nasazovali jedovaté balonky, které po výbuchu šířily do vzduchu nebezpečný jed. Šlo o kombinaci pohyblivosti, improvizace a ničivých prostředků, která narušovala klasický rytmus císařského boje. I když císařské vojsko nakonec zvítězilo, cena byla vysoká. Těžké ztráty ukázaly, že severní protivník už není jen zaostalou silou okraje, ale nebezpečně se učí spojovat vlastní brutalitu s alchymií a magií. Pro Magnuse to bylo varování, že příští střet by mohl dopadnout mnohem hůře.
Vítězství, které vedlo k obraně
Bitva neskončila porážkou císařství, ale přesto v Magnusovi zanechala hlubokou nejistotu. Císař dospěl k závěru, že další severní ofenziva by mohla říši destabilizovat víc, než kolik by přinesla slávy. Zvláště nebezpečné bylo vědomí, že nepřítel umí způsobit těžké ztráty i ve chvíli, kdy nakonec sám prohrává. Právě proto se Magnus rozhodl změnit strategii. Místo pronásledování skřetů začal budovat soustavu věží, pevnůstek a strážních bodů, které se později staly jádrem třetí obranné linie. Bitva u Skal Reker tak vstoupila do dějin jako vítězství, které vedlo ne k dalšímu útoku, ale k vědomému přechodu do obranné epochy.