Magnus VII. Stavitel
Magnus VII. se dostal na trůn nečekaně a jeho vláda byla od počátku poznamenána nutností hasit několik krizí najednou. Musel znovu vyjednávat rovnováhu uvnitř dynastie, čelit dlouhé válce s koboldy, zvládnout následky prodloužených zim a později reagovat i na skřetí tlak na severu. Nebyl vládcem jediné velké slávy, ale panovníkem vyčerpávající obrany, improvizace a postupného opevňování říše. Do paměti pozdějších generací vstoupil především jako stavitel třetí obranné linie a jeden z prvních císařů, kteří vědomě budovali vlastní veřejný obraz pomocí soch a maleb.
Dynastické informace
Nečekaný nástup a ústupky dynastii
Magnus VII. nenastupoval na trůn jako jasně připravovaný dědic. Mnozí očekávali, že po smrti Lea III. usedne na trůn jeho mladší bratr, jemuž bylo teprve třináct let, ale náhlá změna okolností obrátila pozornost k Magnusovi. Tím se ocitl v situaci, kdy musel svou legitimitu teprve upevnit. Prvním úkolem bylo znovu řešit kadetní systém dynastie a uklidnit nejsilnější odpůrce. Magnus proto některým z nich předal tituly a čestná postavení, aby zabránil otevřené válce doma. Nebyl to krok slavný ani čistý, ale byl nutný. Císař si dobře uvědomoval, že nemůže čelit vnějším nepřátelům, pokud se říše zároveň roztrhne sama v sobě.
Válka s koboldy a dlouhé zimy
Krátce po upevnění poměrů doma se Magnus musel postavit organizovanému útoku koboldů na západě. Ti už nebyli jen roztříštěnými protivníky okraje civilizace, ale silou, která dokázala účinně využívat magii. Válka byla dlouhá, únavná a vyčerpávala nejen armádu, ale i pokladnu a správní kapacitu říše. Když se nakonec podařilo koboldy odrazit a uzavřít s nimi mír, zasáhla císařství další rána. Přišlo období prodloužených zim, které změnily rytmus hospodářského roku a zastihly farmáře nepřipravené. V prvních letech vypukl drobný hladomor, jenž sice Magnus dokázal zmírnit pomocí obchodních dohod, ale za cenu značného ekonomického zatížení.
Výprava na Svobodné království
Ve snaze získat nové prostředky a obnovit finanční sílu říše vyslal Magnus výpravu proti Svobodnému království. Počítal s tím, že jde o bohaté a ve srovnání s jinými sousedy méně chráněné území, které může císařství přinést potřebný zisk bez zcela drtivé ceny. Výprava byla zpočátku relativně úspěšná a císařská vojska dokázala získat značnou část území. Jenže situace se změnila, když na severu zesílil tlak skřetů. Magnus odmítl riskovat válku na dvou frontách a raději vyjednal příměří. Svobodné království souhlasilo s postoupením hraniční oblasti, a říše tak získala nejen územní zisk, ale i čas a finance potřebné k překonání hospodářské tísně.
Bitva u Skal Reker a třetí obranná linie
Největším poučením Magnusovy vlády se stal střet se skřety na severu. Ti zde předvedli nový způsob boje. Jezdci na vrcích zasahovali protivníka alchymistickými jedovatými balonky, které po dopadu šířily do ovzduší nebezpečný jed. Skřetí alchymisté spojením magie a neobvyklých nápadů vytvořili hrozbu, s níž se císařská armáda dosud nesetkala. Bitva u Skal Reker sice skončila porážkou skřetů, ale i císařská vojska utrpěla těžké ztráty. Magnus dospěl k závěru, že další podobný střet by mohl sever destabilizovat. Rozhodl se proto nevést riskantní ofenzivu, ale obnovit starší projekty opevnění a vytvořit třetí úroveň obrany říše. Začaly vznikat nové strážní věže, obranné body a soustava pozorovatelen, které měly proměnit severní hranici v mnohem pevnější linii.
Sochy císaře a veřejná tvář moci
Na sklonku života se Magnus VII. stal jedním z prvních císařů, kteří vědomě pracovali s obrazem vlastní vlády ve veřejném prostoru. Nechal po celé říši vztyčovat své sochy a pořizovat své malby, čímž chtěl posílit viditelnost trůnu i vlastní osobní odkaz. Tento krok nebyl jen projevem ješitnosti. V době, kdy říše čelila únavě, ztrátám a trvalým hrozbám na hranicích, bylo důležité, aby poddaní císaře skutečně znali a vnímali jeho přítomnost jako součást každodenního světa. Právě proto se Magnus do dějin zapsal jako Stavitel. Nestavěl jen věže a obranu, ale i obraz císařské moci samotné.