Jatka u dvěstěosmé věže

Císařství, konec druhého zlatého věku bitva 1 310 c. l.

Jatka u dvěstěosmé věže byla drtivá porážka císařství za vlády Magnuse VIII. Dva císařské prapory vyslané na sever proti skřetím nájezdům byly rozdrceny vojsky Durbuluka Urgiora. Rozhodující roli sehráli skřetí hexbladové s těžce očarovanými zbraněmi, proti nimž císařská armáda nenašla účinnou odpověď.

Zapomenutý tribut

Po smrti Anny I. začali skřeti na severu znovu zkoušet hranice císařství. Durbuluk Urgior jako by zapomněl na starší tribut, kterým si Anna kupovala klid severních provincií. Magnus VIII. reagoval vysláním dvou praporů k obraně hranice s nově sílící skřetí mocí. Císař očekával potlačení nájezdů, ale Urgior se rozhodl k mnohem odvážnějšímu kroku.

Útok u věže 208

Ke střetu došlo u jedné z věží třetí obranné linie, označované jako věž 208. Místo, které mělo symbolizovat císařskou kontrolu nad hranicí, se proměnilo v bojiště jedné z největších porážek této éry. Urgior nevystupoval jako obyčejný nájezdník. Jeho vojsko bylo připravené, soustředěné a vybavené způsobem, který císařské velení nečekalo.

Hexbladové

Rozhodující silou bitvy byli skřetí hexbladové. Tito elitní válečníci používali těžce očarované zbraně, s nimiž dokázali prorážet císařské jednotky s děsivou lehkostí. Císařství proti nim nenašlo odpověď. Ani magie nedokázala tyto specializované bojovníky zastavit dostatečně rychle. Linie se začaly hroutit a z bitvy se stala jatka.

Magnusova odpověď

Porážka byla pro Magnuse VIII. těžkou ranou. Okamžitě začal shromažďovat sedm praporů, jednu z největších armád v historii říše, a připravoval odvetu. K velkému tažení nakonec nedošlo, protože Urgior byl zabit skřetími Lovci lebek. Přesto Jatka u dvěstěosmé věže zůstala varováním, že severní skřeti už nejsou jen chaotickou hrozbou, ale silou schopnou porazit císařské prapory v otevřeném boji.

Související osobnosti