Magnus VIII. Hladový
Magnus VIII. nastoupil po slavné vládě Anny I. a téměř okamžitě čelil konci druhého zlatého věku. Rok po jeho nástupu přišlo Tříleté sucho, které ochromilo zemědělství a vyvolalo hladomor. Magnus dokázal rychle přesouvat zásoby ze sýpek a zabránil katastrofě mnohem většího rozsahu. Následně čelil Konfliktu o zrno se Svobodným královstvím a skřetím nájezdům na severu. Po porážce u dvěstěosmé věže shromáždil jednu z největších armád v historii, ale smrt Urgiora zabránila velké válce. Jeho pozdější vláda se nesla ve znamení stagnace trhů a snahy podporovat velká města.
Dynastické informace
Dědic končícího zlatého věku
Magnus VIII. měl nástup na trůn jasný už dlouho dopředu, ale osud mu nepřipravil snadný začátek. Bez jeho viny končilo období klidu a prosperity, které vyvrcholilo za Anny I. Již rok po jeho nástupu přišlo Tříleté sucho, které zcela změnilo hospodářskou situaci. Za celé tři roky podle kronik přišlo jen sedm dešťů. Plodiny rostly malé, někde nevzešly vůbec a východní část říše zasáhl hladomor už koncem roku 1306. Magnus musel jednat rychle, jinak by jeho vláda začala katastrofou.
Zásoby proti hladu
Magnus začal přesouvat obilí ze sýpek a další potraviny podle potřeby napříč císařstvím. Systém nebyl bez problémů a někde docházelo k selháním, zpožděním či lokálním krizím, ale celkově zabránil nejhoršímu. Na konci Tříletého sucha se počet úmrtí hladem počítal ve stovkách, nikoli v tisících nebo vyšších řádech. Přesto se Magnus stal terčem kritiky, protože lidé i šlechta v období nouze často hledali viníka bez ohledu na skutečný rozsah zachráněných životů.
Konflikt o zrno
Svobodné království bylo suchem zasaženo ještě silněji a během krize začalo podnikat výboje. Magnus měl štěstí, že armáda byla díky odkazu jeho matky v plném stavu a mnoho poddaných stále toužilo sloužit císařské věci. Válka známá jako Konflikt o zrno trvala do roku 1310 a skončila Magnusovým vítězstvím. Svobodné království se zavázalo k paktu o neútočení na sto let a muselo platit tribut oblastem zasaženým válkou. Magnus tak z krize vyšel jako vítěz, alespoň z vojenského hlediska.
Jatka u dvěstěosmé věže
Na severu však rostla nová hrozba. Skřeti zapomněli na tribut uzavřený za Anny a začali podnikat nájezdy. Magnus vyslal dva prapory, aby bránily hranici s říší Urgiora. Ten se však rozhodl pro odvážný útok a u věže číslo 208 třetí obranné linie způsobil císařství historickou porážku. Skřetí hexbladové s těžce očarovanými zbraněmi proráželi císařské jednotky způsobem, na který armáda neměla odpověď. Magnus shromáždil sedm praporů pro obrovskou odvetnou výpravu, ale Urgior byl mezitím zabit skřetími Lovci lebek. Císař proto výpravu rozpustil a začal obnovovat sever.
Města a stagnace
Zbytek Magnusovy vlády se nesl ve znamení pomalé stagnace trhů. Ekonomika říše byla na svém maximu a nedokázala snadno růst dál. Magnus proto často navštěvoval velká města ostatních lordů a snažil se jim pomáhat udržet růstovou křivku nad nebezpečnou hranicí. Věřil, že velká města jsou budoucností říše. Při jedné z těchto návštěv se mu však udělalo špatně a zemřel na selhání srdce. Jeho vláda tak zůstává spojena s krizí, hladem, vojenskou hrozbou i snahou udržet říši na prahu nové, méně jisté éry.