Albarit

Kontinent mimo známý svět

Albarit je východní kontinent světa Oia a pro obyvatele Ulvenoru představuje první skutečně pojmenovanou zemi za hranicemi jejich vlastního kontinentu. Přestože většina dějin Howl of Eternity se odehrává právě na Ulvenoru, Albarit je příliš důležitý na to, aby zůstal pouhou poznámkou v legendách. Jeho existence dokazuje, že svět je větší, starší a podivnější, než si většina učenců císařství, elfů nebo trpaslíků připouští.

V Ulvenoru o Albaritu ví jen málokdo. Neexistují běžné obchodní cesty, diplomatické styky ani spolehlivé mapy. To, co se o něm říká, pochází z útržků starých mýtů, z příběhů o Gharmothovi, z dračích stop na severu a z několika dávných zmínek v záznamech, které většina učenců považuje spíše za náboženské nebo pohádkové texty než za skutečnou geografii.

Odlišný vývoj než na Ulvenoru

Zatímco Ulvenor je kontinentem postupného vývoje humanoidů, rozdělování ras, vzniku prvních říší a pomalého kulturního růstu, Albarit se vyvíjel jinak. Magie zde podle všeho existovala odjakživa jako přirozená a neoddělitelná součást krajiny. Nebyla vzácným objevem, který se musel teprve naučit používat, ale silou, která od počátku ovlivňovala zvířata, rostliny, počasí, horniny i samotná těla živých bytostí.

Právě proto se na Albaritu zrodilo tolik tvorů, které by učenci Ulvenoru označili za příšery, démony nebo magicky pokřivené rasy. Na tomto kontinentu nebyla magie jen nástrojem civilizace. Byla prostředím. Některé druhy se vyvíjely v oblastech, kde magie proudila skrze půdu jako voda, jiné v krajinách, kde temné energie deformovaly těla a prodlužovaly život za hranice přirozenosti.

Gharmoth a stará rasa upírů

Nejdůležitější známou vazbou mezi Albaritem a Ulvenorem je Gharmoth. Právě z Albaritu měl přijít tento záhadný poutník, později spojený s krví, smrtí, upíry a jedním z budoucích božských kultů Ulvenoru. Jeho původ však není pouze osobním příběhem jedné postavy, ale stopou po celé starodávné civilizaci.

Na Albaritu podle legend žila rasa upírů mnohem dříve, než se o podobných bytostech začalo mluvit na Ulvenoru. Nešlo nutně jen o prokleté nemrtvé v pozdějším smyslu, ale možná o starou magicky pozměněnou humanoidní větev, která se naučila čerpat životní sílu z krve, noci a rituálů. Jejich říše mohly být temné, ale ne primitivní. Spíše šlo o aristokratické, dlouhověké a krutě hierarchické společnosti, kde krev znamenala původ, moc i potravu.

Gharmoth mohl být vyhnancem, poutníkem, prorokem, uprchlíkem nebo posledním dědicem některé z těchto linií. To, že jeho příběh na Ulvenoru později nabyl náboženského významu, naznačuje, že do nového světa nepřinesl pouze osobní ambici, ale zbytky mnohem starší albaritské tradice.

Draci a severní zkáza Ulvenoru

Další zásadní stopou Albaritu jsou draci. Podle starých výkladů právě z tohoto kontinentu pocházela část dračích linií, které později objevily Ulvenor. Pro draky byl nový kontinent nejprve neznámou zemí plnou možností, zejména na severu, kde našli cennosti, staré magické energie a krajiny dosud nepoznamenané jejich mocí.

Jejich příchod měl pro sever Ulvenoru ničivé následky. Draci a jiné létající démonické bestie se zde objevili v době, kdy rané humanoidní rasy teprve hledaly bezpečná útočiště. Právě tlak těchto tvorů přispěl k tomu, že trpaslíci v oblastech jako Zmrzlé kameny začali budovat podzemní svět a chápat hory nejen jako domov, ale jako ochranu před oblohou.

Draci však v Ulvenoru nezůstali navždy. Stejně jako Gharmoth, i oni zde byli spíše přechodnou silou. Když jejich zájem opadl, nebo když je jiné proudy moci odvedly zpět či dál, zanechali po sobě jen jizvy, legendy, prázdná hnízda, spálené oblasti a několik posledních jedinců ukrytých v nepřístupných horách.

Henstir a migrační mosty

Po erupci supervulkánu Henstir došlo na Oie k obrovským klimatickým změnám. Zamrzlé oceány a změněné hladiny mohly dočasně vytvořit migrační trasy mezi kontinenty. Právě tehdy se část humanoidních populací z Ulvenoru pravděpodobně dostala na Albarit.

Jejich osud je neznámý. Některé skupiny mohly zaniknout v tamních nebezpečných krajinách, jiné se mohly přizpůsobit magicky nasycenému prostředí a stát se předky albaritských humanoidních kultur. Pokud někde na Albaritu dodnes žijí potomci dávných ulvenorských migrantů, mohou být tělesně, kulturně i magicky natolik změnění, že by je obyvatelé Ulvenoru nemuseli poznat jako vzdálené příbuzné.

Tato možnost je pro učence nesmírně důležitá. Znamenala by, že dějiny ras Oiy nejsou uzavřeným příběhem jednoho kontinentu, ale spletí migrací, izolací, návratů a proměn, které zatím nikdo plně nerozluštil.

Geografie Albaritu

Albarit je geograficky mnohem divočejší a proměnlivější než známé oblasti Ulvenoru. Jeho západní pobřeží, směřující k oceánům mezi kontinenty, tvoří dlouhé útesy, mlžné zálivy a oblasti, kde mořské proudy narážejí na černé skály. Právě zde mohly kdysi vznikat první kontakty mezi světy, ať už skrze zbloudilé lodě, dračí lety nebo dávné migrační přechody.

Vnitrozemí Albaritu tvoří několik odlišných pásů. Na severu se mají rozkládat vysoké horské masivy s dračími hnízdy, magickými krystaly a větry, které údajně nesou hlasy dávných tvorů. Střed kontinentu je podle legend plný rudých savan, černých lesů a starých ruin. Jih je vlhčí, temnější a hustě porostlý pralesy, kde se ztrácí světlo a kde mohou žít tvorové, kteří nikdy neopustili dobu před běžnou civilizací.

Nejnebezpečnější jsou však oblasti, které se na mapách nedají spolehlivě zakreslit. Učenci jim dávají pracovní názvy jako démonické pustiny, krvácející mokřady, zpívající hory nebo mrtvé roviny. Není jisté, zda jde o skutečné geografické celky, nebo jen o různé popisy míst, kde je magie natolik silná, že mění vnímání cestovatelů.

Magické krajiny

Na Albaritu existují místa, kde magie není skrytá v rukou čarodějů, ale viditelná v samotné krajině. Řeky mohou téct proti svahu, kameny mohou zářit zevnitř, lesy mohou měnit tvar podle ročního období nebo podle krve prolité v jejich půdě. Některé oblasti údajně reagují na strach, jiné na touhu a další na přítomnost smrti.

To z Albaritu dělá mimořádně nebezpečné místo pro výpravy z Ulvenoru. Znalosti získané v císařských školách magie nebo elfských hájích zde nemusí stačit. Magie Albaritu je starší, divočejší a často méně ochotná podřídit se přesným pravidlům. Cestovatelé by zde nemuseli bojovat jen s příšerami, ale i s krajinou samotnou.

Příšery a démoni

Albarit je známý jako kontinent příšer a démonů. Tato označení jsou však z ulvenorského pohledu nepřesná. Některé bytosti mohou být skutečně démonické povahy, jiné jsou jen tvorové vyvinutí v prostředí, kde magie po miliony let formovala těla i instinkty. Dravci s více smysly, noční bytosti živící se magickým světlem, stínoví tvorové z pralesů nebo obří létající bestie mohou být přirozenou součástí albaritské biosféry.

Zvláštní roli zde hrají démoni. Mohou být pozůstatkem dávných trhlin mezi světy, magickými bytostmi zrozenými z extrémních energií, nebo skutečnými inteligentními silami, které si na Albaritu vytvořily vlastní domény. Některé oblasti kontinentu tak nemusí být ovládány králi nebo kmeny, ale bytostmi, které fungují podle zcela jiných pravidel než smrtelné rasy.

Civilizace Albaritu

O civilizacích Albaritu se na Ulvenoru ví jen velmi málo. Je pravděpodobné, že kontinent nikdy neměl jednotnou říši srovnatelnou s Císařstvím Magnursar nebo Velkou elfí říší. Spíše zde vznikaly izolované mocenské celky chráněné horami, magickými oblastmi, nočními lesy nebo starými pevnostmi.

Upíří rody mohly vládnout v kamenných městech a temných údolích, dračí linie mohly ovládat horské oblasti a humanoidní potomci migrantů mohli přežívat v opevněných osadách nebo sloužit mocnějším bytostem. Některé společnosti mohly být vyspělé v magii, ale zaostalé v běžné technologii. Jiné mohly mít rituály, písmo a architekturu zcela odlišné od čehokoliv známého na Ulvenoru.

Albarit proto není jen kontinent příšer. Je to kontinent cizích civilizací, které se mohly naučit žít vedle příšer, sloužit jim, uctívat je, bojovat s nimi nebo se jimi samy stát.

Proč Albarit zůstává neznámý

Jedním z důvodů, proč o Albaritu obyvatelé Ulvenoru téměř nic nevědí, je vzdálenost. Oceány mezi kontinenty nejsou bezpečné a běžná námořní tradice Ulvenoru se dlouho soustředila na pobřeží, Zelené moře a známé cesty. Výpravy na vzdálený východ by vyžadovaly odvahu, znalost proudů, silné lodě a důvod riskovat návrat bez jistoty.

Dalším důvodem je, že bytosti z Albaritu, které se na Ulvenoru objevily, zde nezůstaly natolik dlouho, aby vytvořily trvalý most mezi kontinenty. Gharmoth byl ztracen mezi světy a jeho příběh se změnil v kult. Draci sever vyrabovali, ale později ztratili zájem. Humanoidní migrace po Henstiru byla příliš dávná, než aby si ji současné národy pamatovaly.

Albarit tak zůstává tajemstvím nejen proto, že je daleko, ale protože dějiny opakovaně přerušily všechny mosty, které jej mohly spojit s Ulvenorem.

Význam pro budoucí dobrodružství

Pro dobrodružství mimo Ulvenor může Albarit představovat zcela nový typ světa. Není to jen další země s jinými královstvími, ale kontinent, kde jsou pravidla magie, přírody a smrti starší a méně známá. Výprava na Albarit by neměla působit jako běžná cesta do sousední říše, ale jako vstup do části Oiy, která se vyvíjela podle jiných zákonů.

Hráči by zde mohli hledat původ Gharmothova kultu, první upíří rody, dračí hnízda, staré migrační stopy humanoidů, démonické domény, prastaré artefakty nebo odpovědi na otázku, zda magie přišla do světa zvenčí, nebo zda některé kontinenty pouze dříve objevily to, co Ulvenor dlouho nechápal.

Albarit může zároveň sloužit jako zrcadlo Ulvenoru. Zatímco Ulvenor ukazuje, co dokázaly rasy vybudovat postupným růstem, Albarit může ukázat, co se stane, když je svět od počátku ponořený do magie, krve, dlouhověkosti a moci, kterou nikdo nikdy zcela nezkrotil.