Mír čtyř mečů
Mír čtyř mečů ukončil Válku čtyř erbů v okamžiku, kdy už byla říše ekonomicky i společensky vyčerpaná. Fridrich I. byl nucen předat část titulů a uznat širší rovnováhu sil mezi velkými rody, zatímco jeho protivníci znovu stvrdili formální věrnost koruně. Šlo o kompromis vynucený únavou, nikoli o skutečné smíření.
Když už nikdo nemohl pokračovat
Válka čtyř erbů trvala příliš dlouho a příliš hluboko zasáhla samu strukturu říše. Ekonomika trpěla, obchod slábl, vesnice byly pustošeny a mezi obyvatelstvem začínalo růst nebezpečné přesvědčení, že šlechta zničí zemi dříve, než ji kterýkoli z nepřátel vůbec dobude. Právě tento tlak zdola byl jedním z důvodů, proč obě strany nakonec přistoupily k jednání. Nešlo o velkorysé rozhodnutí vítězů, ale o přiznání, že pokračování konfliktu by mohlo zničit i to málo moci, o co se ještě bojovalo.
Fridrichův nucený ústupek
Podmínky míru znamenaly pro Fridricha I. citelné oslabení. Musel předat část titulů dalším rodům a připustit, že císař už nemůže vládnout pouze jako nejvyšší hlava Renderů. Na oplátku ostatní rody slíbily obnovenou věrnost císaři a přijaly návrat k formálnímu jednotnému rámci říše. Šlo však o věrnost vynucenou okolnostmi, nikoli o návrat staré důvěry. Mír tak sice válku ukončil, ale neobnovil skutečně pevnou císařskou autoritu. Renderové zůstali na trůnu, avšak s menší silou a menším respektem než dříve.
Mír, který změnil budoucnost
Mír čtyř mečů vstoupil do dějin jako okamžik, kdy se renderovská moc poprvé musela otevřeně přizpůsobit realitě silných velmožů. Koruna sice přežila, ale už nemohla předstírat, že ostatní rody existují jen z její milosti. V tomto smyslu byl mír důležitější než mnohé bitvy. Nejenže ukončil válku, ale také jasně ukázal, že budoucnost říše bude mnohem více závislá na vyvažování mocenských bloků než na jednoduché představě všemocného císaře.