Druhý císařský sněm a Druhé císařské volby

Magnursie — Rod Ariersů nástupnická stabilizace a přerozdělení moci 922 c. l.

Po vyvraždění Renderovců byla říše bez vládce a bez jasného nástupce. Na Druhém císařském sněmu se sešlo 31 šlechticů, kteří reprezentovali zbývající provincie. Výsledkem byla volba Valendora I., hlavního organizátora čistky, jenž byl zvolen téměř jednomyslně a položil základ nové stabilní vlády.

Říše bez vlády

Po Velkém vyvraždění Renderovců zůstalo císařství bez vládnoucí dynastie. Renderové buď zemřeli, nebo uprchli za hranice říše. Z 48 provincií jich 17 zůstalo bez vládce, což představovalo vážnou hrozbu pro stabilitu celé říše. Bylo nutné rychle rozhodnout o novém uspořádání moci, jinak hrozil rozpad říše na jednotlivé regionální celky.

Rozložení sil

Na sněmu se sešlo 31 šlechticů, kteří reprezentovali přeživší a funkční provincie. Největší vliv měli Ariersové a Zelinovci, ale významnou roli hráli také Magnursové, Youlenderové, Poldechové a Okoliochové. Vedle nich se účastnili i menší šlechtici bez silného rodového zázemí, jejichž hlasy se ukázaly jako rozhodující pro konečný výsledek.

Volba Valendora I.

Navzdory očekávání nebyla volba dlouhým a chaotickým procesem. Valendor, hlavní organizátor vyvraždění, byl vnímán jako nejsilnější kandidát. Disponoval rozsáhlým územím, silnou armádou i širokou sítí spojenců. Volby skončily výsledkem 25 hlasů pro jeho zvolení, zatímco 4 hlasy byly proti a Youlenderové se zdrželi. Výsledek tak byl téměř jednomyslný a ukázal, že většina šlechty dala přednost stabilitě před dalším konfliktem.

Sliby a nový řád

Valendor I. při svém nástupu slíbil, že bude vládnout podle starých zvyklostí a nebude zvýhodňovat svůj rod. Zároveň podepsal dokument, který určoval přerozdělení provincií po Renderovcích mezi ostatní rody. Sám si ponechal pouze jednu provincii, čímž posílil důvěru ostatních šlechticů. Tento krok, spolu s jeho vojenskou silou, vedl k překvapivě stabilní vládě navzdory krvavému začátku.