Francis I. Nedokončený
Francis I. nastoupil na trůn jako patnáctiletý a od počátku vládl samostatně, pouze s občasnými neformálními radami své matky Elianes. Na rozdíl od svých předchůdců se nesnažil jen udržet moc, ale přemýšlel o změně samotného fungování říše. Jeho návrhy však systematicky narážely na odpor císařské rady a nikdy nepřekročily fázi jednání. Postupně se tak ocitl v izolaci, zatímco nespokojenost s vládou Renderů rostla. Jeho smrt byla součástí Velkého vyvraždění Renderovců, které ukončilo vládu jeho rodu a otevřelo novou kapitolu císařství.
Dynastické informace
Mladý císař bez skutečné opory
Francis I. usedl na trůn v patnácti letech, kdy mu jeho matka Elianes formálně předala vládu. Přestože mu v prvních letech poskytovala rady v nejdůležitějších otázkách, nešlo o skutečné spoluvládnutí. Francis od začátku vládl sám a byl tak vystaven tlaku dvora i aristokracie bez pevné opory. Říše, kterou zdědil, nebyla stabilní. Vliv Renderů slábl, šlechta byla sebevědomá a zvyklá prosazovat své zájmy. Francis se proto zpočátku snažil uklidnit situaci tradiční cestou – dary, úplatky a kompromisy. Tento přístup mu poskytl čas, ale ne skutečnou loajalitu.
Císař myšlenek, které nikdy nevznikly
Na rozdíl od mnoha předchozích vládců Francis neusiloval pouze o udržení moci, ale přicházel s návrhy, které měly měnit samotné fungování říše. Zabýval se především otázkami zdanění a fungování hospodářství, kdy upozorňoval na to, že vysoké daně v době slabé úrody jen prohlubují krize. Ještě odvážnější byl jeho návrh na změnu sňatkového práva, který by umožnil svobodným lidem uzavírat manželství bez zásahu úředníků. Tyto návrhy však nikdy nepřekročily hranici císařské rady. Aristokracie je systematicky blokovala, protože ohrožovaly její příjmy i moc. Francis tak zůstával vládcem nápadů, které nikdy nedostaly šanci ovlivnit realitu.
Rostoucí odpor a rozklad moci
Postupem času se Francis dostával do čím dál častějších sporů s členy rady i velkými rody. Zároveň sílila nespokojenost s celou vládou Renderů, kteří nesplnili své sliby o stabilizaci říše a zastavení ztráty provincií. Situace se dále vyhrotila útoky na Cech Mírotvorců, který byl symbolem renderovské kontroly. Zapálení jejich hlavního sídla ukázalo, že opozice je schopná organizované akce. Francis začal pomalu připravovat armádu, ale jeho reakce přišla pozdě.
Velké vyvraždění Renderovců
Dne 8. Floranisu roku 922 byl Francis I. zavražděn skupinou najatých assassinů. Jeho smrt byla součástí koordinované akce několika rodů, především Ariersů a Zelinovců, kteří se rozhodli ukončit vládu Renderů. Během jediného dne bylo po celém císařství zabito více než pět tisíc členů rodu Render a jejich spojenců. Akci provedla skupina Lovců lebek, která byla za tuto operaci bohatě zaplacena. Současně byli zasaženi i další rody, včetně Poldechů, čímž se změnilo celé mocenské uspořádání říše. Jen hrstce Renderů se podařilo uprchnout za hranice císařství. Tím byla dynastie prakticky zničena a její vláda definitivně skončila.
Pád dynastie a nový řád
Po vyvraždění byl svolán Druhý císařský sněm, na němž se sešli zástupci zbývajících provincií. Renderové se ho neúčastnili a jejich místo zůstalo prázdné. Z 48 provincií jich 17 zůstalo bez vládce. Novým císařem byl zvolen Valendor I., hlavní organizátor celé akce, který získal podporu většiny přítomných šlechticů. Jeho nástup znamenal konec jedné éry a začátek nové vlády, která měla být stabilnější, i když vznikla z krve a zrady. Francis I. tak vstoupil do dějin jako poslední císař Renderů – vládce, který chtěl říši změnit, ale nedokázal změnit systém, ve kterém vládl.