Henry II. Vášnivý
Henry II. vládl formálně od roku 344, ale skutečný výkon moci převzal už několik let před korunovací, kdy mu stárnoucí Ferdinand III. svěřil správu země. Rychle si získal popularitu mezi měšťany i částí nižších vrstev díky rozšíření Richardových her po celém císařství. Přesto nešlo o pouhého dvorského požitkáře. Dokázal potlačit několik šlechtických povstání, získat zpět část východních území a prosadit praktické reformy, které výrazně zlepšily život v říši. Jeho vláda tak spojovala okázalost, vášně a radost z přebytku s překvapivě účinnou stabilizací státu.
Dynastické informace
Císař ještě před korunovací
Henry de facto vládl už od roku 338, kdy mu Ferdinand III. začal předávat stále více pravomocí. Oficiální korunovace roku 344 proto spíše stvrdila skutečnost, kterou už říše dávno znala. Mladý následník byl viditelný, činorodý a politicky mnohem přítomnější než jeho slábnoucí otec. Právě v tomto předkorunovačním období se stal široce známou a oblíbenou postavou. Na rozdíl od předchozí generace působil energicky, přístupněji a také velkolepěji. Už tehdy bylo patrné, že chce svou vládu opřít nejen o sílu a správu, ale i o veřejný obraz císaře, kterého lid skutečně zná.
Richardovy hry pro celé císařství
Jedním z Henryho nejúspěšnějších kroků bylo rozšíření Richardových her do celého císařství. Už nešlo jen o slavnost spojenou s nejvýznamnějšími městy nebo s císařským dvorem. Henry chtěl, aby se z her stal skutečný imperiální svátek, který budou prožívat i vzdálenější městské komunity. Tento projekt stál říši velké množství peněz, ale politicky se vyplatil. Měšťané si Henryho zamilovali jako panovníka, který umí rozdávat radost, lesk a pocit společné účasti na císařském životě. Právě tato popularita mu později pomohla přečkat několik vážných povstání a opřít se o města proti neklidné šlechtě.
Povstání šlechty a bitva o Jánský most
Henryho vláda však nebyla jen obdobím slavností. Na západě i na východě čelil povstáním části šlechty, která se stavěla proti zesilující centrální moci. Císař tato povstání jedno po druhém potlačil a postupně si začal brousit zuby i na území, která považoval za viníky podpory rebelií na východě. Vrchol této snahy přišel v bitvě o Jánský most. Proti třem císařským praporům zde stála velká armáda nomádů a žoldnéřských orků. Císařská vojska byla lépe vyzbrojena a jejich lučištníci dokázali tvrdě kosit lehce chráněného protivníka. Rozhodující chvíli pak přinesl útok těžké jízdy, která prorazila nepřátelské řady a zahnala velkou část armády za most. Právě tam získalo císařství rozhodující převahu. Vítězství donutilo místní šlechtu abdikovat a znovu stvrdit věrnost císaři.
Kanalizace, obilí a přebytek
Po vojenském zajištění říše obrátil Henry svou pozornost k životu poddaných. V několika velkých městech vznikly základy kanalizačního systému, což výrazně zlepšilo hygienu, hustotu osídlení i každodenní fungování městského prostoru. Ačkoliv šlo ještě o rané a jednoduché řešení, v tehdejším měřítku představovalo velký civilizační posun. Stejně důležitá byla jeho podpora širšího využívání obilovin a lepšího skladování zrn a semen napříč císařstvím. Po těchto opatřeních se začalo ve větší míře pěstovat zejména žito a pšenice, což vedlo ke vzniku trvanlivějších zásob potravin. Obyvatelstvo tak poprvé po dlouhé době nezažívalo jen dostatek, ale v některých krajích dokonce přebytek.
Vášně císaře a klid říše
Henry měl celkem šest synů, posledního dokonce až v pětapadesáti letech se svou druhou a poslední ženou Helenou. Jeho plodnost i soukromý život přispívaly k obrazu silného, živého a nenasytného panovníka. K tomu se přidávaly i známé zprávy o jeho častých návštěvách vykřičených domů, v nichž podle kronik někdy trávil celé dny. Právě odtud pochází jeho přízvisko Vášnivý. Není však třeba chápat je jen v tělesném smyslu. Henry vládl vášnivě i politicky, slavnostně a energicky. Po vítězství na východě dokázal stabilizovat celé císařství a jeho země pak po delší čas skutečně žily v míru. To z něj dělá jednoho z nejúspěšnějších vládců jinak neklidného období prvního úpadku.