Leo III. Podezíravý
Leo III. převzal trůn ve chvíli, kdy už nešlo jen o vnější tlak na hranicích, ale i o samotný výklad dynastického řádu. Část rodu začala otevřeně zpochybňovat systém, podle něhož byla moc soustředěna do jedné úzké linie. Leo reagoval tvrdě a brzy sklouzl do stále hlubšího podezírání vlastních příbuzných, služebnictva i dvora. Jeho vláda se tak stala jedním z nejtemnějších úseků prvního úpadku. Nevyznačovala se velkými válkami ani reformami, ale atmosférou strachu, uzavírání a vnitřního rozkladu císařské důvěry.
Dynastické informace
Rozkol uvnitř rodu
Po nástupu na trůn čelil Leo III. velmi těžkému začátku. V části dynastie zesílil názor, že systém ustavený Untredem I. příliš upevnil moc v jediné větvi rodu a neprávem vyloučil vzdálenější příbuzné z nároku na trůn. To nebyla jen teoretická debata o dědictví, ale spor o samotnou legitimitu panovníka. Leo tento rozkol nevnímal jako problém k vyjednávání, ale jako existenční hrozbu. Některé příbuzné nechal uvěznit, jiné donutil ustoupit silou a proti dalším vedl skutečný boj. Tím sice dočasně ubránil vlastní korunu, ale zároveň z dynastické otázky vytvořil zranění, které už nebylo možné jednoduše zacelit.
Tajné chodby a dvůr plný špehů
Dlouhé napětí Leo zásadně proměnilo. Stal se panovníkem, který se začal bát útoku zevnitř více než hrozeb zvenčí. V císařském paláci nechal vybudovat síť tajných chodeb a stále více se spoléhal na špehování vlastního okolí. Služebnictvo bylo sledováno, rozhovory kontrolovány a i nejbližší lidé kolem trůnu si začali zvykat, že každý krok může být vyložen jako známka zrady. Právě v této atmosféře byla odhalena kuchařka, která se měla pokusit císaře otrávit. Při mučení označila vzdálenou tetu z jedné vedlejší větve rodu, která Leoovým nástupem definitivně ztratila naději na trůn. Císař reagoval s mimořádnou krutostí. Celou její rodinu nechal popravit a samotnou kuchařku veřejně zbičovat k smrti. Tím dal jasně najevo, že zrada, ať skutečná či domnělá, bude trestána bez slitování.
Panovník uzamčený do sebe
Po těchto událostech začal Leo stále více ztrácet důvěru ve vlastní lidi. Přestal k sobě pouštět některé úředníky i blízké členy dvora a postupně se uzavíral do izolace. Císařský aparát tím trpěl, protože rozhodování se zpomalovalo a mnohé záležitosti zůstávaly nedořešené jen proto, že se k panovníkovi nikdo nedokázal dostat. Lidé si jeho nečinnosti všimli a v širších vrstvách aristokracie začala vznikat představa, že říši už nevládne skutečný císař, ale muž sevřený vlastním strachem. Z těchto nálad se zrodily i plány na jeho sesazení. Leo tak nebyl jen podezíravý panovník. Stal se také symbolem toho, jak může nedůvěra sama zničit autoritu, kterou měla původně chránit.
Smrt na operačním stole
Na sklonku života začal Leo trpět silnými bolestmi břicha. Ukázalo se, že jde o zanícený apendix, tedy nemoc, proti níž byla tehdejší medicína stále téměř bezmocná. Jeden z lékařů mu doporučil operaci, což bylo v té době odvážné a riskantní řešení. Zákrok se však stal osudným. Při špatném použití nástrojů došlo k otravě krve a Leo během operace zemřel. Ani klerici využívající magii jej už nedokázali zachránit. Jeho konec tak působí téměř symbolicky. Muž, který celý život hledal neviditelného nepřítele kolem sebe, byl nakonec zničen slabostí vlastního těla a nedokonalostí prostředků, jež mu měly pomoci.