Rozdělení Císařství Magnursar
„Čtyři marky Císařství" · „Císařské světové strany" · „Okraje Magnurské moci" · „Marky kolem Magnuru"
Císařství Magnursar není jednolitý celek. Jeho západ, východ, sever a jih tvoří odlišné světy, které spojuje Magnur, císařská správa, armáda a silnice, ale rozdělují je dějiny, hranice, staré národy a rozdílné hrozby.
Z kronikářova atlasu
📖 Shrnutí
Rozdělení Císařství Magnursar na čtyři hlavní části pomáhá pochopit, že říše není jen hlavní město Magnur a jeho nejbližší provincie. Čím dál se člověk vzdaluje od císařského srdce, tím více se císařská moc mění. Na západě se střetává s Velkými pláněmi, koboldími nájezdy a pamětí pohlcených lidských království. Na východě bojuje s nomádským dědictvím, orčími žoldnéři, neloajální šlechtou a kraji, které se nikdy plně nepodřídily usedlému řádu. Na severu se císařská správa dotýká starých lidských království, trpasličích vazeb, skřetích tlaků a bojišť, kde padal starý svět. Na jihu se říše setkává s elfskou pamětí, bývalými královstvími, starými lesy a územími, která sice mohou být zapsána na císařské mapě, ale nikdy zcela nepřestala patřit dávnější historii.
Říše kolem Magnuru
Císařství Magnursar bývá na mapách zobrazováno jako jeden velký státní celek, ale ve skutečnosti se podobá spíše soustavě vrstev kolem hlavního města Magnur. Ve středu říše je císařská moc nejpevnější. Silnice jsou udržované, úřady fungují, šlechta je pod větším dohledem, vojsko může rychle zasáhnout a obyvatelé jsou zvyklí na každodenní přítomnost císařského řádu. Čím dál se však člověk vydá od Magnuru, tím více se říše mění v pohraniční svět, kde císařská autorita existuje, ale musí se neustále dokazovat.
Právě proto se nejodlehlejším částem říše říká marky. Nejsou to pouze geografické směry, ale živé hranice císařské moci. Západní, Východní, Severní a Jižní marka jsou oblasti, kde se Magnursar setkává s jinými způsoby života, starými národy, poraženými královstvími a neklidnými dějinami. Každá marka má vlastní charakter, vlastní vojenskou logiku a vlastní paměť. To, co funguje na západě proti koboldím nájezdům, nemusí fungovat na východě proti nomádům a orkům. Co udrží severní pevnosti, nemusí mít žádnou cenu v jižních lesích, kde se lidé dotýkají elfské minulosti.
Tento systém světových stran také vysvětluje, proč Císařství působí zároveň silně i křehce. Ve středu je mocné, organizované a bohaté. Na okrajích je však nuceno neustále vyjednávat s realitou. Pohraniční města chtějí ochranu, ale často nedůvěřují vzdálenému dvoru. Šlechtici přísahají věrnost, ale sledují vlastní zisky. Vojáci drží pevnosti, ale vědí, že při skutečné krizi mohou zůstat týdny bez pomoci. Císařství tak není jen říší zákona, ale také říší vzdáleností.
Marky jako odlišné světy
Západní marka je říší hraničních pevností, obchodních přechodů, koboldích nájezdů a starých lidských království, která byla pohlcena Magnursií. Je to kraj, kde císařské město často stojí jen několik dní cesty od území, kde už nikdo císařské právo neuznává. Západ je tvrdý, ale obchodně důležitý, protože právě přes něj vedou cesty k Velkým pláním, koboldím městům, stepím, mokřadům a vzdálenějším západním trasám.
Východní marka je neklidnější v politickém smyslu. Zdejší území je spojeno s nomády, orky, neloajální šlechtou a dlouhou tradicí odporu proti příliš těsné správě z Magnuru. Východ není jen pohraničí proti vnějšímu nepříteli, ale také prostor, kde se uvnitř samotné říše opakovaně rodila zrada. Právě zde se nejlépe ukazuje střet usedlé císařské správy s pohyblivými kulturami, které nikdy nepřijaly představu, že země musí být rozdělena podle pevných hranic, úřadů a daní.
Severní marka je kraj chladnější, tvrdší a historicky hlubší. Není to jen obranné pásmo proti skřetům nebo most ke Kamenné koruně. Sever je místo, kde padaly staré říše, kde se rodily nové vojenské identity a kde se lidská moc znovu a znovu setkávala s tím, že tradice bez změny nestačí. Niklové kopce, Trabazar, Orlí hnízdo, Jitron a paměť Staroseverské říše dělají ze severu jednu z nejdůležitějších historických vrstev Císařství.
Jižní marka je naopak nejvíce zatížená vztahem lidí a elfů. Je to kraj bývalé Waldorie, Lutharionu, jižních lesů a starých území, která byla dlouho mimo plnou lidskou moc. Císařství zde vládne nad krajem, který má vlastní paměť a vlastní stíny. Jižní provincie mohou mít císařské úředníky, pevnosti a zákony, ale pod nimi stále leží staré lesní stezky, elfské příběhy, místa dávných bitev a hranice, které nejsou vidět na mapě.
Současný význam rozdělení
V současné době roku 1470 je rozdělení říše na čtyři marky důležitější než kdy dřív. Císařství už není na vrcholu své moci a nemůže ke každému problému poslat neomezené množství vojska. Musí vybírat, kde bude tvrdé, kde vyjedná, kde přivře oči a kde raději předstírá, že má situaci pod kontrolou. Marky jsou proto zároveň silou i slabinou říše. Umožňují organizovat obranu, vybírat daně a spravovat rozsáhlé kraje, ale také ukazují, jak odlišná je říše mimo své centrum.
Pro dobrodružství jsou marky ideálním rámcem. Západ nabízí hraniční války, nájezdy, pašování, pevnosti a kontakty s koboldy či kentaury. Východ přináší šlechtické zrady, nomádské kmeny, orčí žoldnéře, staré svatyně a konflikty o svobodu. Sever je plný historických ruin, starých bojišť, skřetích tlaků, trpasličích vazeb a otázek, zda se minulost může znovu opakovat. Jih otevírá příběhy o elfské paměti, kulturním napětí, lesních hranicích a místech, kde lidská vítězství nikdy nepůsobí úplně čistě.
Císařství Magnursar tak není jen jeden stát. Je to příběh středu, který se snaží udržet čtyři odlišné okraje. Dokud marky drží, říše působí silně. Pokud se však jedna z nich začne trhat, ostatní mohou následovat. A právě proto jsou západ, východ, sever a jih mnohem víc než směry na mapě. Jsou to čtyři způsoby, jak může Císařství přežít, nebo padnout.
Podlokace
4
·
Západní marka
Západní marka je pohraniční oblast Císařství vystavená tlaku Velkých plání, koboldích nájezdů a nestabilních území mimo plnou císařskou kontrolu.
Západní marka představuje hranici mezi organizovaným světem Císařství a neklidným prostorem Velkých plání. Dříve zde existovala dvě lidská království, Medónie a Arostermancie, která sehrála významnou roli před svým pohlcením Magnursií. Dnes je oblast rozdělena do několika císařských provincií, jejichž život určují pevnosti, vojenské cesty, hraniční města, obchodní přechody a časté střety s koboldy, kentaury nebo menšími skupinami z plání. Západ je krajem vojáků, obchodníků, pohraničních rodů a obyvatel, kteří se naučili žít s tím, že nájezd může přijít kdykoliv.
Rozbalit kronikářské zápisy (4)
Pohraničí Velkých plání
Západní marka je jednou z nejživějších hranic Císařství Magnursar. Na rozdíl od vnitřních provincií není zdejší kraj nikdy zcela klidný. Velké pláně ležící za hranicí nejsou jedním státem, s nímž by šlo uzavřít jasnou smlouvu, ale rozlehlým světem koboldích měst, kentaurských kmenů, mokřadů, stepí, lokálních válek a cest, které se mění podle roční doby i mocenské situace. Právě proto je západní hranice pro císařské úřady tak náročná.
Koboldí nájezdy do pohraničních oblastí jsou běžnou součástí života. Někdy jde o promyšlené přepady zásobovacích cest, jindy o rychlé krádeže dobytka, pomstu za starý spor nebo výpad menšího kmene, který chce získat prestiž. Pro Magnur mohou být tyto události jen drobnými incidenty na vzdálené hranici. Pro místní vesnice a města jsou však otázkou přežití.
Medónie a Arostermancie
Před pohlcením Magnursií zde existovala dvě lidská království: Medónie a Arostermancie. Obě patřila k významným činitelům západního světa a po určitou dobu představovala samostatné lidské odpovědi na tlak plání. Jejich vládci budovali vlastní pevnosti, udržovali vlastní vztahy s pohraničními kmeny a snažili se přežít mezi Magnursií na jedné straně a neklidným západem na straně druhé.
Jejich zánik nebyl jen administrativní změnou. Když se z nich staly císařské provincie, část místní šlechty přijala nový řád jako příležitost, zatímco jiní jej vnímali jako konec vlastní důstojnosti. Dodnes se v některých západních rodech uchovávají staré znaky, písně a rodové kroniky, které připomínají dobu, kdy západ nebyl markou, ale soustavou vlastních království.
Pevnosti a vojenské cesty
Západní marka je protkána pevnostmi, strážními věžemi, hraničními městy a vojenskými cestami. Císařství zde nemůže spoléhat jen na jedno velké opevněné centrum. Hrozba z plání je pohyblivá, rychlá a často nepředvídatelná, proto musí být obrana rozptýlená. Menší pevnosti chrání mosty, brody, sklady, obchodní trasy a úseky, kde se nájezdníci nejčastěji pokoušejí proniknout do císařského území.
Vojenské cesty jsou zde stejně důležité jako hradby. Umožňují rychlý přesun hlídek, zásob a menších oddílů mezi pevnostmi. Po těchto cestách se zároveň pohybují obchodníci, poslové, žoldnéři a uprchlíci. Západní marka proto působí jako kraj v neustálém pohybu, kde každá silnice může být cestou obchodu i války.
Obchod na hraně nebezpečí
Přes všechna rizika je západní hranice obchodně velmi důležitá. Přes Západní marku proudí zboží z Velkých plání, koboldích měst, stepních tras a vzdálenějších západních oblastí. Obchodníci zde riskují více než ve vnitrozemí, ale zisky mohou být mnohem vyšší. Právě proto zde vznikla zvláštní vrstva hraničních kupců, kteří znají místní kmenové zvyky, ceny výkupného i bezpečné cesty v době, kdy oficiální silnice nejsou bezpečné.
Obchod zároveň nutí Císařství jednat pragmaticky. Ne každý kobold je nepřítel a ne každý kentaur nájezdník. Některé skupiny obchodují, jiné vyjednávají a další jen využívají chaosu. Západní marka je proto oblastí, kde se nejlépe ukazuje, že pohraničí není jednoduchá čára mezi řádem a divočinou. Je to prostor, kde obě strany neustále pronikají jedna do druhé.
·
Východní marka
Východní marka je oblast spojená s nomády, orky, neloajální šlechtou a obtížnou správou, kde se usedlá císařská moc střetává s pohyblivými kulturami a starými temnými kulty.
Východní část Císařství byla opakovaně považována za slabinu říše. Za vlády Henryho II. se zdejší šlechta zapojovala do rebelií, využívala nomádské bojovníky a najímala orčí žoldnéře. Tato oblast je tvrdá, rozsáhlá a hůře kontrolovatelná než centrální provincie. Vedle císařských měst a usedlých statků zde stále přežívá paměť nomádského světa, pohyblivých kmenů, stád a svobody mimo pevnou vládu. Východ zároveň ukrývá temná místa jako Hondrix, svatyni spojenou s Gharmothem a kořeny kultu krve.
Rozbalit kronikářské zápisy (4)
Slabina říše
Východní marka byla v dějinách Císařství opakovaně vnímána jako území, které se spravuje obtížněji než jiné části říše. Vzdálenost od Magnuru, pohyblivý charakter starších obyvatel, řídká síť měst a silná místní šlechta vytvářely podmínky, v nichž se císařská autorita musela neustále prosazovat. Zatímco ve středu říše se moc opírala o úřady, tradici a husté osídlení, na východě často rozhodovala rychlost, osobní loajalita a schopnost dostat vojsko tam, kde právě hořelo povstání.
Za Henryho II. se tato slabina ukázala naplno. Část místní šlechty podporovala rebélie, využívala nomádské bojovníky a najímala orčí žoldnéře. Pro východní velmože bylo výhodné hrát na více stran najednou. Císaři slibovali věrnost, ale ve chvíli slabosti podporovali povstalce, uzavírali tiché dohody s kmeny nebo předstírali, že nemohou ovlivnit to, co se děje na jejich vlastním území.
Střet usedlého a pohyblivého světa
Východní marka je především místem střetu dvou představ o životě. Císařství přináší pevné hranice, daně, úřady, statky, města a cesty. Nomádské kultury však dlouho žily podle vody, stád, ročních období a schopnosti přesunout se dřív, než je nepřítel nebo sucho zlomí. Pro císařské úředníky byla taková pohyblivost problémem, protože se špatně zapisovala do knih, špatně danila a ještě hůř trestala.
Právě zde vzniká mnoho příběhů o svobodě a podrobení. Část nomádů se přizpůsobila, část byla násilně usazena a část ustoupila dál na východ nebo jihovýchod. V očích Císařství šlo o civilizační proces. V očích nomádů často o pomalé mizení světa, kde člověk patřil cestě, nikoliv pozemkovému zápisu.
Orčí žoldnéři a východní války
Východní marka je také místem, kde se Císařství nejčastěji střetává s orčí přítomností. Orkové zde nemusí vystupovat pouze jako otevření nepřátelé. Často se objevují jako žoldnéři, spojenci místní šlechty, kočovní bojovníci nebo skupiny hledající nové území a příležitosti. Právě tato nejednoznačnost z nich dělá pro císařskou správu obtížný problém.
Orčí bojovníci byli pro rebely i neloajální šlechtice užiteční, protože poskytovali sílu, kterou bylo možné najmout bez přímého zapojení vlastních rodových jednotek. Císařské trestné výpravy proto na východě často nevedly jen proti jednomu hradu nebo městu, ale proti sítím tichých dohod, skrývaných žoldnéřských táborů a kmenových vazeb, které se po porážce znovu složily jinde.
Temná paměť Hondrixu
Vedle politických a vojenských problémů má východ také temnější duchovní vrstvu. Hondrix, svatyně spojená s Gharmothem, patří mezi místa, která se v oficiálních císařských spisech objevují jen opatrně. Podle legend byl Gharmoth po smrti pochován právě zde a po jeho uložení se kolem svatyně začala objevovat podivná znamení.
Hondrix je považován za kořen kultu krve, poutní místo okultistů a možný zdroj rituálů spojených s upířím dědictvím. Pro běžné obyvatele jde o místo, kterému je lepší se vyhnout. Pro vyznavače zakázaných kultů může být Hondrix posvátným bodem, kde se krev, smrt a božská lež prolínají do jednoho nebezpečného odkazu.
·
Severní marka
Severní marka je chladnější a tvrdší oblast Císařství, kde se císařská správa střetává s pozůstatky starého severu, skřetími nájezdy, trpasličími vazbami a bojišti, která změnila dějiny Ulvenoru.
Severní část Císařství je historicky jednou z nejbohatších vrstev lidského světa. Právě zde existovala Staroseverská říše, staré království Trabazar a řada bojišť, na nichž se lámaly dějiny. Niklové kopce připomínají pád starého severního řádu v Bitvě o Nový pořádek. Trabazar ukazuje vojenskou tradici pohyblivé taktiky a rivalitu s Magnursií. Orlí hnízdo je symbolem pevnostního světa, který změnila bojová magie. Jitron zase připomíná okamžik, kdy se magie stala rozhodující silou války. Severní marka je krajem paměti, skřetího tlaku, obranných linií a blízkosti Kamenné koruny.
Rozbalit kronikářské zápisy (4)
Starý sever pod císařskou správou
Severní marka je tvrdší, chladnější a historicky hlubší než většina ostatních částí Císařství. Zdejší kraj si pamatuje státy, které existovaly dávno před vrcholem Magnursie. Císařská správa zde nepřišla do prázdného prostoru, ale do země, kde už kdysi stály říše, pevnosti, staré obchodní cesty a vojenské tradice. Právě proto sever nikdy nepůsobí jako obyčejná provincie.
Blízkost Kamenné koruny dává severu zvláštní význam. Trpasličí obchod, kov, zbraně a staré vazby ovlivňují zdejší města i šlechtu. Zároveň je sever vystaven skřetím tlakům, starým podzemním hrozbám a vědomí, že civilizace zde vždy stála proti něčemu tvrdšímu než jen politickému soupeři. Sever není plně ochočený. Je pouze udržovaný v řádu.
Niklové kopce a konec starého řádu
Niklové kopce patří mezi nejdůležitější historická bojiště severního Ulvenoru. Právě zde se v Bitvě o Nový pořádek zlomila Staroseverská říše. Na jedné straně stála tradiční obranná síla starého severu, opírající se o vyvýšené pozice, těžkou pěchotu, trpasličí štíty a pevnou linii. Na druhé straně stál Trabazar s pohyblivější taktikou, lučištníky na vozech a schopností přinutit starou armádu bojovat jinak, než byla zvyklá.
Výsledek nebyl jen porážkou jedné armády. Byl to konec představy, že tradice sama o sobě stačí k přežití. Niklové kopce proto nejsou jen místem smrti. Jsou místem, kde se Ulvenor naučil, že válku může rozhodnout pohyb, inovace a schopnost přizpůsobit se. Pro severní marku je toto bojiště stále připomínkou, že i nejpevnější štít může být obejit.
Trabazar a Orlí hnízdo
Trabazar byl starým lidským královstvím a jedním z hlavních rivalů Magnursie. Nebyl jen vedlejším státem čekajícím na pohlcení, ale mocností s vlastní vojenskou tradicí, vlastní hrdostí a vlastní představou o tom, jak se má vést válka. Jeho armády byly spojovány s pohyblivou taktikou, lukostřelci a schopností využívat terén i rychlost lépe než mnozí jejich soupeři.
Hlavním symbolem Trabazaru bylo Orlí hnízdo, pevnostní město a výraz jeho královské hrdosti. Obléhání Orlího hnízda ukázalo novou realitu válčení, protože hradby, které by dříve odolávaly měsíce, dokázali bojoví mágové prolomit během dnů. Toto místo se proto stalo symbolem konce starého pevnostního světa. Od chvíle, kdy magie dokázala lámat zdi rychleji než obléhací stroje, se musela změnit celá představa o bezpečí.
Jitron a magický zlom
Jitron je město a území strategicky důležité pro severovýchod lidského světa. Jeho význam nespočívá jen v poloze, ale především v bitvě, která ukázala, že bojová magie už není okrajovým nástrojem nebo doplňkem armády. Bitva u Jitronu patřila mezi první střety, kde magie rozhodla v takovém rozsahu, že ji už žádný velitel nemohl považovat za zvláštnost.
Po porážce bylo stejnojmenné území připojeno k Magnursii a Jitron se stal symbolem nového věku válčení. Pro tradiční šlechtu a pevnostní velitele to byla děsivá lekce. Pro krále a císaře pak důkaz, že kdo ovládne mágy, může měnit hranice rychleji než generace obléhatelů před ním.
·
Jižní marka
Jižní marka je část Císařství ovlivněná elfskými územími, Velkou válkou a dlouhodobým kulturním napětím mezi lidmi a starším světem jižních lesů.
Jižní část Císařství není obyčejnou provincií. Je to kraj, kde se lidská správa dotýká staršího elfského světa, lesních hranic, bývalého království Waldorie a území Lutharionu. Nejjižnější cíp kdysi patřil samotným elfům a i dnes zde existují místa, která Císařství sice drží na mapě, ale nikdy je úplně nezlomilo. Jižní brod, místo smrti Richarda III., připomíná vítězství Magnursie nad přesilou elfů a Waldorie díky bojovým mágům, trabazarským lukostřelcům a disciplíně armády. Jižní marka je krajem kulturního napětí, starých lesů a vítězství, která mají hořkou pachuť.
Rozbalit kronikářské zápisy (4)
Kraj u starších lesů
Jižní marka je místem, kde se lidské Císařství dotýká staršího světa. Na rozdíl od západního pohraničí, které je především vojenské a nájezdnické, nebo východu, který je politicky neklidný, jih působí tišeji. Právě v tom je jeho zvláštní nebezpečí. Lesy, staré stezky, elfské hranice a místa dávných bitev zde vytvářejí prostředí, kde minulost nikdy úplně nezmizela.
Císařská správa zde může stavět silnice, vybírat daně a držet pevnosti, ale nikdy nedokáže zcela odstranit pocit, že přišla do kraje, který měl vlastní řád dávno před ní. Místní obyvatelé často žijí mezi dvěma pamětmi. Jedna je císařská, zapsaná v zákonech a kronikách. Druhá je starší, lesní, elfská nebo waldorská, předávaná v rodinách, písních a varováních.
Waldorie a Lutharion
Před úplným začleněním do císařského světa zde existovalo království Waldorie a území Lutharionu. Waldorie byla lidským královstvím, které však žilo v těsnějším kontaktu s elfskými zeměmi a jižními lesy než většina ostatních lidských států. Nebyla prostým předchůdcem císařské provincie, ale vlastním politickým a kulturním celkem, který se utvářel mezi lidmi a staršími vlivy jihu.
Lutharion měl ještě složitější postavení. Oficiálně byl nezávislým lidským královstvím nebo územím, ale jeho identita byla úzce spojena s elfským světem. Nejjižnější cíp oblasti patřil samotným elfům, a proto se hranice mezi lidským a elfským zde nikdy nedala vést jednoduše. Císařství později mohlo připojit území, ale nemohlo přepsat celou jeho paměť.
Jižní brod
Jižní brod patří mezi nejvýznamnější bojiště jižní marky. Právě zde došlo ke střetu, který je spojen se smrtí Richarda III. Magnursie zde čelila přesile elfů a Waldorie, ale dokázala zvítězit díky kombinaci bojových mágů, trabazarských lukostřelců a disciplíny vlastní armády. Bitva je často připomínána jako ukázka toho, že nová magnurská válka dokázala porazit i starší a početnější protivníky.
Smrt Richarda III. však dodává tomuto vítězství zvláštní tón. Armáda dokončila boj téměř bez krále, jako by samotný stát už byl silnější než osoba panovníka. Jižní brod se proto stal místem legendy o vítězství i oběti. Pro císařské kroniky je důkazem disciplíny a síly. Pro jižní paměť je však také připomínkou dne, kdy se lidská moc definitivně opřela o magii a vojenský řád proti staršímu lesnímu světu.
Napětí, které nezmizelo
Současná Jižní marka je klidnější než mnohé jiné hranice, ale její klid je křehký. Lidé a elfové zde spolu obchodují, jednají a někdy žijí v těsné blízkosti, ale staré války, vyhnání, porážky a územní změny nejsou zapomenuty. Některé elfské rody vnímají císařskou přítomnost jako dočasnou vrstvu na zemi, která je mnohem starší než lidské trůny.
Pro Císařství je jih důležitý nejen strategicky, ale i symbolicky. Držet jižní marku znamená dokazovat, že lidská říše dokáže vládnout i tam, kde před ní existoval mnohem starší řád. Jenže každá lesní hranice, každý ztracený brod a každé místo, kde místní stále šeptají staré názvy, připomíná, že dobýt krajinu není totéž jako získat její duši.
Hooky pro DnD Mastera
Útržky příběhů, které čekají na své hrdiny — připraveny k využití u herního stolu.
Západní pevnost bez odpovědi
Jedna z hraničních pevností Západní marky přestane odpovídat na signály. Není jasné, zda ji přepadli koboldi, zda posádka zradila, nebo zda se v okolí objevil nový vůdce z Velkých plání.
Starý znak Medónie
V západním městě se začne šířit prapor bývalé Medónie. Místní tvrdí, že nejde o vzpouru, ale o připomínku staré identity. Císařský správce tomu nevěří.
Nomádský vůdce se vrací
Na východě se objeví charismatický vůdce, který tvrdí, že sjednotí zbytky nomádských kmenů a obnoví jejich svobodu. Místní šlechta ho možná tajně podporuje.
Krev u Hondrixu
U svatyně Hondrix jsou nalezena těla bez krve a staré rituální značky. Císařští úředníci chtějí případ ututlat, protože se bojí návratu kultu Gharmotha.
Niklové kopce znovu hoří
Na bojišti Bitvy o Nový pořádek se objevují noční ohně a slyšitelný pochod starých armád. Místní tvrdí, že země si pamatuje den, kdy padla Staroseverská říše.
Mapa pod Orlím hnízdem
V ruinách starých trabazarských skladů je nalezena mapa tajných únikových cest pod Orlím hnízdem. Některé mohou vést k dosud neobjeveným zbraním z doby pádu království.
Les nechce hranici
V Jižní marce začne les pohlcovat císařské hraniční kameny a cesty. Elfové tvrdí, že nejde o útok, ale o návrat starého řádu krajiny.
Jižní brod a poslední rozkaz
Na místě smrti Richarda III. je nalezen zapečetěný rozkaz, který může změnit výklad celé bitvy a poškodit pověst několika současných šlechtických rodů.