Orkové
Orkové jsou národem síly, vytrvalosti a neústupné vůle. Jejich těla jsou silná, jejich povaha tvrdohlavá a jejich duch jen zřídka ustupuje před překážkami. Po staletí byli známí jako obávaní bojovníci, kteří dokázali čel…
📖 Herní pravidla rasyOrkové jsou národem síly, vytrvalosti a neústupné vůle. Jejich těla jsou silná, jejich povaha tvrdohlavá a jejich duch jen zřídka ustupuje před překážkami. Po staletí byli známí jako obávaní bojovníci, kteří dokázali čelit i nepřátelům, před nimiž by jiné rasy raději ustoupily. Navzdory své síle však orkové nikdy nevytvořili velkou říši ani sjednocené království. Jejich historie je spíše historií válek vedených pro jiné. Po generace sloužili jako žoldnéři, strážci či válečníci v armádách různých vládců. Bojovali ve jménu cizích králů, bránili hranice cizích zemí a prolévali krev v bitvách, které nebyly jejich vlastní. Díky tomu lze orky nalézt téměř v každém koutě Ulvenoru. Někteří žijí v malých kmenových společenstvích, jiní se postupně usadili mezi jinými rasami a stali se součástí jejich společností. Přesto si většina z nich stále zachovává silný smysl pro čest, sílu a osobní hrdost. A i když orkové dosud nikdy nevystoupali na vrchol světové moci, mnozí věří, že jejich čas teprve přijde.
Orkové vznikli ve východních krajinách, kde bylo přežití spojeno s dlouhými přesuny, tvrdými střety a vysokou fyzickou zátěží. Jejich velká těla, mimořádná síla a vysoká odolnost jsou výsledkem života v prostředí, které zvýhodňovalo mobilitu a tělesnou výdrž před usedlým rozvojem složitých institucí.
kmenová společenství a dočasný kmenový svaz
Orkové po většinu své historie nevytvořili skutečné království. Jejich svět zůstával spjat s jednoduchými kmeny a náčelníky, kteří rozhodovali především o každodenní práci, obraně a přežití. Nejblíže skutečné říši se dostali za náčelníka Kuvigha, jehož dílo se po smrti rychle rozpadlo.
Černí orkové patří mezi nejznámější a zároveň nejobávanější válečníky svého druhu. Jsou větší, silnější a často i disciplinovanější než většina ostatních orků. Právě proto se během Velké války stali jedněmi z nejvyhledávanějších žoldnéřů na bojištích Ulvenoru. Nezáleželo příliš na tom, na které straně konfliktu stáli. Černí orkové bojovali tam, kde dostali nejlepší nabídku – ať už šlo o zlato, půdu nebo příslib slávy. Jejich oddíly bylo možné spatřit v armádách mnoha národů a často právě jejich přítomnost rozhodovala o výsledku bitvy. Po skončení války se velká část černých orků usadila na jihovýchodním okraji Císařství. I když zde žijí pod vládou lidské šlechty, jejich komunity postupně rostou. Úrodná půda těchto krajů nabízí životní podmínky, jaké jejich původní domovina na dalekém východě nikdy neměla. Černí orkové jsou známí svou neochvějnou bojovou vůlí. I v beznadějné situaci dokážou bojovat až do posledního dechu. Ústup nebo útěk jsou pro ně téměř nepředstavitelné – jako by tato možnost v jejich přirozenosti vůbec neexistovala.
Divocí orkové jsou považováni za nejstarší známou větev orčího národa. Jejich domovina leží na dalekém východě Ulvenoru, v krajinách, které byly po dlouhou dobu téměř zcela odříznuty od zbytku světa. Po generace žili v izolaci a vytvořili si vlastní pravidla, tradice i způsob života. Neměli žádné velké náboženství ani jednotné zákony, pouze sílu kmenů a vůli přežít. První známý kontakt s jinými rasami přišel podle starých kronik až ve chvíli, kdy do jejich zemí dorazila skupina mnichů řádu Gharmotha. Tito poutníci hledali novou zemi, kde by mohli založit společnost pod novým řádem upírů. Setkání skončilo krvavě. Orkové, kteří nikdy neslyšeli o jejich víře ani o jejich úmyslech, považovali cizince za vetřelce a téměř všechny je zabili. Tento střet jim však otevřel oči – poprvé si uvědomili, že svět je mnohem větší, než si dosud mysleli. Od té doby začali divocí orkové postupně putovat na západ. Na svých cestách se střetli především s nomádskými lidskými kmeny, s nimiž vedou dlouhodobé a často krvavé konflikty o území a zdroje. Mnoho mladých orků proto opouští své kmeny a vydává se dál do světa, kde hledají slávu, bohatství nebo vlastní osud.
Půlorci jsou zvláštní a jedinečnou větví orčího národa. Vznikají spojením orků s jinými rasami – nejčastěji s lidmi, ale někdy i s dalšími národy Ulvenoru. Orkové mají totiž neobvyklou vlastnost. Jejich potomci dokážou dědit vlastnosti obou rodičů poměrně vyváženým způsobem. Díky tomu mohou půlorci získat jak fyzickou sílu svých orčích předků, tak některé schopnosti nebo vlastnosti druhé rasy. Navzdory své pověsti nejsou orkové jen krutí bojovníci. Pokud cítí skutečné pouto k partnerovi, dokážou být překvapivě loajální a ochranitelští. Právě proto nejsou smíšené rodiny v Ulvenoru tak vzácné, jak by si mnozí mysleli. Půlorci obvykle vyrůstají ve městech a vesnicích mezi jinými rasami. Často čelí posměchu nebo nedůvěře, protože nepatří plně ani do jednoho světa. Jakmile však dospějí, mnoho lidí rychle zjistí, že podceňovat půlorka je velká chyba. Síla jejich orčích předků v nich zůstává – a často je ještě doplněna schopnostmi, které jejich nepřátelé vůbec nečekají.