Umbra Profunda
„Hluboký stín jihu" · „Jižní pustiny" · „Země písku a stínu" · „Pouště drowů a skřetů"
Umbra Profunda je rozsáhlá jižní oblast Ulvenoru tvořená pouštěmi, vyprahlými stepmi, savanami, skalními hřbety, oázami a drowskými i skřetími sídly.
Z kronikářova atlasu
📖 Shrnutí
Umbra Profunda patří k nejstarším a nejnehostinnějším oblastem jižního Ulvenoru. Dnes je známá jako země nekonečných pouští, vyprahlých stepí, skalních hřbetů, jeskynních údolí, osamělých oáz, savan a kamenných měst, která se rozprostírají jižně od Velké elfí říše. Na severu a severozápadě sousedí s Prastarými jižními lesy, na východě s Červenou pouští, na severovýchodě a jihovýchodě s Helkovskými bažinami a na jihu s temným mořem Thal Veyr. Přestože je často považována za mrtvou krajinu, ve skutečnosti jde o území plné paměti, migrací, vyhnanství, válek, obchodu a tvrdohlavého života. Skřeti zde našli konec své dávné pouti z Nolombu a drowové zde proměnili trest vyhnanství ve vlastní civilizaci.
Hluboký stín jihu
Umbra Profunda je na mapách často zakreslována jako pustá rána na těle jižního Ulvenoru. Z dálky působí jako nekonečné moře písku, kamene a vyprahlé trávy, kde slunce vládne stejně nemilosrdně jako válka. Ve skutečnosti je však mnohem složitější. Vedle mrtvých dun zde existují savany, skalní údolí, oázy, jeskynní komplexy, solné pláně i města vytesaná do pískovce a černého kamene.
Tato oblast není prázdná. Je pouze tvrdá. Přibližně osmdesát pět procent jejího území je téměř neobyvatelných, ale zbylých patnáct procent má cenu království. Oázy, sezónní řeky, stinné kaňony, savanové pásy, pobřežní útesy a hluboké jeskyně jsou místy, kde se soustředí život, obchod, válka i politika. Kdo ovládá vodu, stín nebo průchod pouští, ovládá víc než jen kus země.
Krajina, která bývala zelená
Umbra Profunda nebyla vždy pouští. V nejstarších dobách, ještě před koncem věku prvních humanoidů, měla být oblast mnohem zelenější, vlhčí a živější. Rostly zde rozsáhlejší porosty, krajinou procházela divoká zvěř a mezi řekami, jezery a savanami mohly existovat první osady dávných humanoidů.
Dnešní podoba kraje je výsledkem dlouhé série klimatických otřesů. Erupce velkých sopek, dlouhá sucha, změny mořských proudů, období ochlazení, doby ledové i následné narušení srážek postupně proměnily jih Ulvenoru v tvrdou zemi. Řeky se změnily v sezónní toky, jezera v solné pláně a někdejší lesnaté oblasti v otevřené stepi, která se na mnoha místech nakonec proměnila v poušť.
Současná tvář Umbra Profunda
Současná Umbra Profunda je krajinou ostrých kontrastů. V jednom směru se táhnou duny tak daleko, že na obzoru splývají s nebem. Jinde se z písku zvedají černé skalní hřbety, pískovcové věže a kaňony, v nichž se drží stín i voda. V některých údolích přežívají tvrdé keře, sukulentní rostliny, trnité stromy a malé pastviny pro zvířata přizpůsobená suchu.
Savany tvoří důležitý přechod mezi mrtvou pouští a obyvatelnou zemí. Právě zde vznikají menší skřetí vesnice, dočasné tábory, loviště, karavanní zastávky a místa, kde se dá pěstovat alespoň omezené množství plodin. V suchých travinách se pohybují stáda odolných zvířat, pouštní bizoni, ještěří tažná zvířata, šakalovití predátoři a ptáci kroužící nad místy, kde někdo nepřežil cestu.
Voda jako nejvyšší moc
V Umbra Profunda není největším bohatstvím zlato, ale voda. Každá oáza, podzemní pramen, sezónní jezero nebo cisterna má strategický význam. Některé oázy patří skřetím kmenům, jiné spravují drowské domy a další jsou formálně neutrální, protože jejich zničení by poškodilo všechny karavany v okolí.
Voda zde určuje politiku i válku. Mnoho zdánlivě malých konfliktů vzniká kvůli právu napojit zvířata, přivést karavanu, postavit strážní věž nebo rozšířit zavlažované pole. Drowové se snaží vodu chránit skrze hluboké zásobníky, podzemní kanály a stíněné síně, zatímco skřeti často spoléhají na znalost skrytých napajedel a schopnost rychle se přesunout, když zdroj vyschne.
Drowská města pouště
Nejmajestátnějšími sídly Umbra Profunda jsou drowská města. Nestojí proti poušti, ale vyrůstají z ní. Jsou vytesaná do kaňonů, zasazená mezi skalní stěny, propojená s jeskyněmi a chráněná před větrem, pískem i žárem. Staví se z pískovce, černého kamene a materiálů, které dokážou vzdorovat suchu i teplotním výkyvům.
Drowská architektura spojuje elfskou eleganci s tvrdostí vyhnanství. Sloupy, terasy, úzké stíněné ulice, hvězdné observatoře, chrámy noci, hluboké vodní síně a schodiště vytesaná do skály vytvářejí města, která působí cize, nebezpečně a nádherně zároveň. Pro elfy jsou připomínkou ztracených příbuzných, pro lidi téměř jiným světem a pro skřety často nepřítelem, kterého nelze jednoduše vyhnat.
Skřetí vesnice a pohyblivé tábory
Skřetí osady v Umbra Profunda jsou mnohem jednodušší než drowská města. Připomínají pohyblivé tábory, nízké budovy, kožené a dřevěné konstrukce, palisády, stany, ohrady a shromaždiště náčelníků. Jejich krása nespočívá v trvání, ale ve schopnosti znovu vstát.
V kraji, kde písečná bouře dokáže přes noc pohřbít celé sídlo, nemá smysl stavět pro věčnost. Skřeti proto staví účelně, rychle a s vědomím, že každá stavba může být ztracena. Když bouře smete stany nebo rozbije palisádu, skřeti seberou, co zbylo, znovu vztyčí kůly, natáhnou kůže a pokračují. Tato schopnost nepřipoutat se ke stavbě, ale k lidem a kmeni, je jedním z důvodů jejich přežití.
Karavany, obchod a vyhnanci
Přestože je Umbra Profunda zemí války a nehostinnosti, vede jí několik důležitých karavanních stezek. Převáží se zde sůl, kovy, vzácné kameny, sušené byliny, jedy, látky, sklo, pouštní zvířata, magické předměty a zprávy, které by jinou cestou nikdy neopustily jih. Karavana, která zná správné oázy a má dost ozbrojených strážců, může vydělat obrovské bohatství.
Velká drowská města nejsou obývána pouze drowy. Žijí zde také skřeti, trpaslíci z dalekého severu, gnómové, několik orků, menší trollská komunita, pašeráci, vyhnanci a obchodníci z míst, která by se jinde nikdy nesetkala. Umbra Profunda tak není jen bitevním polem, ale i zvláštním prostorem obchodu, útočiště a nečekaných spojenectví.
Vael’Zakar, město noci uprostřed slunce
Největším a nejznámějším drowským městem je Vael’Zakar. Stojí podle tradic mezi černým kamenem a zlatavým pískovcem, buď v obrovském kaňonu, nebo kolem hluboké propasti, která je pro drowy posvátná. Vael bývá vykládáno jako závoj, stín nebo posvátná krása, zatímco Zakar nese tvrdý zvuk kamene, pouště a moci.
Vael’Zakar je město noci uprostřed slunce. Jeho věže se při západu zbarvují do černa a zlata a v noci působí, jako by vyrůstaly z nebe bez měsíce. Je centrem politické moci, velkých rodů, chrámů stínu, obchodních síní a vodních zásobníků, které umožňují přežít tam, kde by jiné město dávno pohřbil písek.
Sha’Khalir a Nyr’Azhar
Sha’Khalir je staré, královské a téměř mytické sídlo ukryté mezi dunami. Jeho chrámy, černé obelisky, široká schodiště a monumentální sochy dávných vládců patří k nejpůsobivějším dílům drowské architektury. Písek se zde hromadí u pat soch jako obětina času a celé město působí dojmem, že nestojí na poušti, ale že z ní bylo pomalu odhaleno.
Nyr’Azhar je sídlem magie, astrologie a tajných škol. Zatímco Vael’Zakar zosobňuje moc a Sha’Khalir paměť, Nyr’Azhar představuje vědění. Drowové zde sledují hvězdy, zatmění, pohyb písečných bouří a neviditelné proudy magie, které podle nich procházejí pouští stejně jako podzemní voda. Pro cizince je možná nejkrásnější, ale také nejméně pochopitelné z drowských měst.
Místo rozporů
Umbra Profunda je zemí rozporů. Je mrtvá a přitom plná života. Je vyprahlá a přitom skrývá města, která patří k nejmajestátnějším v jižním Ulvenoru. Je domovem skřetů, kteří zde našli konec své dlouhé migrace, i drowů, kteří zde proměnili vyhnanství ve vlastní civilizaci.
Kdo ji pozoruje zvenčí, vidí jen písek, horko a smrt. Kdo vstoupí hlouběji, pochopí, proč se jí říká Umbra Profunda. Hluboký stín jihu neznamená prázdnotu. Znamená vrstvu dějin, bolesti, tvrdosti a přežití, která leží pod každou dunou, každým kaňonem a každým městem, jež odmítlo zmizet.
Podlokace
3
·
Příběh skřetů v Umbra Profunda
Příběh skřetů v Umbra Profunda začíná dlouhou migrací z pustin Nolomb a končí vznikem tvrdých pouštních kmenů, které ovládly většinu jižní pustiny.
Skřeti se do Umbra Profunda dostali po jedné z nejdelších migrací v nejstarších dějinách Ulvenoru. Původně pocházeli z pustin Nolomb, ale část kmenů se vydala hledat lepší zemi. Putovali podél jezera Helk a Helkovských bažin, až je oceán donutil obrátit se na západ. Nakonec dorazili do Umbra Profunda, kde se usadili kolem roku -50000 před císařským letopočtem. Tvrdá krajina je nezlomila, ale proměnila v pouštní národ, který se naučil přežívat s minimem zdrojů.
Rozbalit kronikářské zápisy (5)
Odchod z Nolombu
Skřeti podle starých pověstí vznikli v pustinách Nolomb na severovýchodě Ulvenoru. Právě tam se zrodila jejich odolnost, kmenová tvrdost a schopnost přežívat v krajině, kterou by jiné rasy považovaly za téměř neobyvatelnou. Přesto ani všichni skřeti nebyli ochotni zůstat v Nolombu navždy.
Část kmenů uvěřila, že jinde musí existovat lepší země, více kořisti, úrodnější pastviny a prostor pro nový začátek. Tato naděje je vyhnala na cestu, která se postupně změnila v několika generační migraci. Děti narozené na cestě už Nolomb neznaly jako domov, ale jen jako jméno v příbězích starých válečníků.
Cesta podél Helku
Skřetí kmeny putovaly podél bažin a jezera Helk. Zpočátku doufaly, že právě v těchto vlhčích krajích najdou nový domov, ale Helkovské bažiny jim nenabídly to, co hledaly. Buď zdejší prostředí neodpovídalo jejich způsobu života, nebo byly nejlepší části kraje již obsazeny staršími obyvateli, kteří je odmítli přijmout.
Některé příběhy tvrdí, že skřeti několikrát nalezli zemi, kde se chtěli usadit, ale byli z ní vytlačeni tvory a kmeny, které kraj znaly lépe. Nakonec dorazili až k okraji bažin, kde před nimi ležel oceán. Nemohli pokračovat na jih ani na východ a návrat do Nolombu by znamenal přiznat porážku. Proto se obrátili na západ.
Nový domov v poušti
Cesta na západ je zavedla do krajiny, která se postupně stávala sušší a tvrdší. Bažiny slábly, půda tvrdla, voda mizela a vlhké porosty střídaly savany, duny a skály. Čím déle putovali, tím více se krajina podobala místu, před kterým se původně snažili uniknout.
Kolem roku -50000 před císařským letopočtem se skřetí kmeny konečně usadily v oblasti, která bude později známa jako Umbra Profunda. Není jisté, zda tak učinily z naděje, únavy, nebo nutnosti. Krajina nebyla laskavá, ale nabízela prostor, málo soupeřů a dost prázdné země, aby si zde mohly vytvořit vlastní svět.
Pouštní způsob života
Skřeti zde žili podobně jako jejich předkové v Nolombu, ale museli se přizpůsobit horku, písku a nedostatku vody. Jejich osady byly jednoduché, účelné a snadno obnovitelné. Stavěli stany, nízké budovy, palisády, ohrady a shromaždiště, která měla chránit před sluncem, větrem, pískem i nepřáteli.
Kmeny si postupně rozdělily oázy, savany, skalní přechody, údolí a místa se sezónní vodou. Právě tato místa se stala posvátnými lokalitami, pohřebišti, lovišti, radními kruhy a symboly identity jednotlivých kmenů. Pro skřety měla často větší cenu než zlato, protože znamenala přežití.
Nájezdy na sever
Ani rozsáhlá Umbra Profunda skřetům nakonec nestačila. Kolem roku -30000 před císařským letopočtem začaly kmeny vyrážet za hranice pouště do okolních zemí, které působily bohatěji, zeleněji a vhodněji pro život. Největší střety vznikly na severu, kde se jejich nájezdy dotkly elfích kmenů žijících na jižním okraji velkých lesů.
Pro skřety šlo o pokus prolomit hranice pouště a získat přístup k úrodným zemím. Pro elfy to byl útok tvorů z jihu, kteří ohrožovali lesy považované za přirozený domov. Válka pro skřety neskončila vítězně. Elfové ubránili své lesy a skřeti se museli stáhnout zpět do Umbra Profunda. Od té doby se hranice mezi pouští a lesem stala civilizační ranou, která se nikdy úplně nezavřela.
·
Příběh drowů v Umbra Profunda
Příběh drowů v Umbra Profunda je příběhem vyhnanství, proměny a vzniku nové civilizace mezi pískem, kamenem a stínem.
Drowové přišli do Umbra Profunda po vnitřním rozkolu mezi elfy, kdy Sylvar podle tradice vyhnala část vlastního lidu na jih. Vyhnanci si s sebou přinesli elfské znalosti, magii, písemnictví a stavitelskou tradici, ale v poušti se rychle proměnili v odlišný národ. Jejich kůže zešedla až ztemněla, jejich kultura ztvrdla a jejich města se stala monumentálním spojením elfské elegance, pískovce, černého kamene, stínu a hluboké nedůvěry.
Rozbalit kronikářské zápisy (6)
Vyhnanci Sylvar
Drowové přišli do Umbra Profunda jako elfští vyhnanci. Podle tradice je Sylvar vyloučila z elfských zemí po vnitřním sporu o budoucnost říše, jednotu národa a povahu její vlády. Tito vyhnanci nebyli bezbrannými utečenci. Nesli si s sebou elfskou vzdělanost, magii, řemesla, písemnictví, organizaci a hlubokou paměť na konflikty se skřety.
Usazovali se především na severním okraji pouští, blíže k hranici lesů, odkud přišli, ale dostatečně hluboko v Umbra Profunda, aby jejich vyhnanství nemohlo být snadno zpochybněno. Jejich první sídla byla pevná, promyšlená a od počátku stavěná s vědomím, že mohou být napadena.
První střety se skřety
Zpočátku mezi drowy a skřety nevypukla okamžitá velká válka. Obě strany se pozorovaly, zkoušely hranice a učily se, co nový soused znamená. Skřeti byli zvyklí na prázdnou zemi a soupeření mezi vlastními kmeny, zatímco drowové postupovali opatrně, ale vytrvale.
Stavěli města, vyhledávali vodu, opevňovali skalní údolí, obsazovali jeskynní systémy a postupně se šířili dál do pouště. Teprve když začali zasahovat do míst, která skřeti považovali za posvátná, strategická nebo nutná k přežití, změnilo se napětí v otevřený konflikt.
Válka bez konce
Válka mezi skřety a drowy nikdy neměla jediný čistý začátek ani konec. Byla to dlouhá řada střetů, nájezdů, obléhání, odvet, příměří a dalších válek, které se táhly napříč staletími. Jednou bojovaly celé kmenové svazy proti drowským městům, jindy šlo o menší krvavé potyčky u oáz, skalních průsmyků nebo starých pohřebišť.
Někdy vznikl mír, někdy se uzavřely dohody o vodě, obchodu nebo průchodu karavan, ale skutečný konec nepřišel nikdy. Skřeti a drowové spolu na jihu Ulvenoru válčí v určité podobě dodnes. Jejich vztah je směsí nenávisti, respektu, strachu a nevyhnutelného soužití.
Proměna v nový národ
Jedním z nejpozoruhodnějších rysů drowů je jejich neobyčejně rychlá proměna. Když byli vyhnáni do Umbra Profunda, byli stále elfy, byť politicky a duchovně oddělenými od původního lidu. Během několika tisíc let se však jejich vzhled změnil mnohem výrazněji, než by běžná evoluce dovolovala.
Jejich původně elfí bledost se postupně proměnila v šedou až temnou barvu kůže, která lépe odpovídala tvrdému prostředí pouště, jeskyní a stínu. Tato proměna bývá vysvětlována nejen přizpůsobením, ale také následkem Sylvarské kletby, magie vyhnanství a mimořádné biologické síly elfí krve.
Města stínu a kamene
Drowové ukazují, že Umbra Profunda není jen místem zániku, ale i místem proměny. Tam, kde jiné národy chřadly, oni vybudovali novou civilizaci. Nevytvářeli města proti krajině, ale skrze ni. Využívali pískovec, černý kámen, jeskyně, skalní stěny, hluboké propasti, kořeny vzácných pouštních rostlin i přirozené stíny kaňonů.
Jejich stavby nejsou lesními síněmi starých elfů, ale monumentálními městy pouště, kde se elfí elegance spojila s tvrdostí kamene, stínu a písku. Vael’Zakar, Sha’Khalir a Nyr’Azhar tvoří tři nejznámější centra jejich světa, ale kolem nich existuje mnoho menších pevností, chrámů, observatoří, vodních síní a skrytých osad.
Nejen temnota
V lidských a elfích příbězích jsou drowové často líčeni jako temná, zlá a zkažená stvoření, která byla po právu vyhnána do pouště. Takové vyprávění je však pouze částí pravdy, a možná tou pohodlnější částí. Drowové jsou tvrdý, hrdý a pracovitý národ, jehož existence nebyla nikdy samozřejmostí.
Museli si ji vybojovat proti poušti, skřetům, hladu, bouřím, vlastnímu vyhnanství i vzpomínce na to, čím kdysi byli. Jejich krutost, uzavřenost a nedůvěra nevznikly z prázdné zloby, ale z dějin, ve kterých slabost často znamenala konec celého rodu.
·
Thal Veyr
Thal Veyr je temné moře na jihu Umbra Profunda, známé neznámými hlubinami, pobřežními ruinami, nebezpečnými tvory a legendami o starých mořských silách.
Thal Veyr tvoří jižní hranici Umbra Profunda a funguje jako temný protějšek Zeleného moře. Zatímco Zelené moře je spojováno s obchodem, pobřežními cestami a životem, Thal Veyr je moře, do něhož si téměř nikdo nedovoluje vstupovat. Jeho vody jsou hluboké, tmavé, zrádné a plné tvorů, kteří se vymykají běžné zkušenosti pobřežních národů. Drowové jej respektují, skřeti se mu vyhýbají a cizinci o něm mluví jako o místě, kde se hladina dívá zpět.
Rozbalit kronikářské zápisy (6)
Jižní hranice stínu
Thal Veyr leží na jih od Umbra Profunda a tvoří její nejtemnější přirozenou hranici. Pobřeží je zde členité, skalnaté a často zahalené mlhou nebo slaným oparem. Písek se zde mísí s černým kamenem, vlny narážejí do ostrých útesů a jen málo míst nabízí bezpečné přistání.
Pro drowy není Thal Veyr běžným mořem. Je to hranice mezi známým utrpením pouště a neznámým nebezpečím hlubin. Některá drowská města udržují malé přístavy, ale ty slouží spíše pro pobřežní plavbu, rybolov v mělkých vodách, pašování nebo tajné rituály než pro otevřené námořní výpravy.
Moře, do kterého se nepluje
Do Thal Veyr si téměř nikdo nedovoluje vstupovat daleko od pobřeží. Staré příběhy mluví o lodích, které se vrátily bez posádky, o světlech pod hladinou, o zpěvu z mlhy a o vodě, která v noci vypadá příliš černá i pod hvězdami. Někteří kapitáni tvrdí, že kompas a hvězdy se nad tímto mořem nechovají správně.
Hlubiny Thal Veyr jsou téměř neprozkoumané. Není jisté, zda zde působí stará magie, neznámé proudy, podmořské propasti nebo bytosti, které dokážou ovlivňovat mysl. Právě tato nejistota je důvodem, proč se z moře stala hranice nejen geografická, ale i psychologická.
Tvorové z hlubin
V hlubinách Thal Veyr mají žít temní mořští tvorové, kteří se jen zřídka objevují u hladiny. Pobřežní legendy mluví o obřích hlavonožcích, jejichž chapadla dokážou stáhnout menší loď pod vodu, o průsvitných medúzách velkých jako věže a o tvorech, kteří se pohybují bez zvuku těsně pod hladinou.
Někteří rybáři popisují vodní stíny připomínající hady, jiní tvrdí, že viděli mořské kraby s pancíři pokrytými krystaly nebo slepé ryby s lidsky působícíma očima. Drowští učenci se domnívají, že část těchto tvorů může být přirozenou faunou starého moře, zatímco jiní mohli vzniknout působením temné magie, podmořských trhlin nebo sil starších než současné rasy.
Pobřežní ruiny
Podél pobřeží Thal Veyr se nacházejí ruiny, jejichž původ není zcela jasný. Některé mohou být starými drowskými strážními místy, jiné pozůstatky kultur, které zde žily před příchodem drowů. Nejzáhadnější jsou však stavby částečně zatopené mořem, jejichž architektura neodpovídá ani elfům, ani skřetům, ani drowům.
Při odlivu se někdy objevují schodiště vedoucí do vody, rozbité obelisky, kamenné kruhy a základy věží, které pokračují pod hladinu. Někteří drowští kněží tvrdí, že tato místa nepatřila lidem země, ale těm, kteří kdysi uctívali moře jako živou bytost. Jiní se domnívají, že ruiny mohou souviset s cestami k jiným kontinentům.
Spojení s jinými kontinenty
Thal Veyr je jedním z mála míst jižního Ulvenoru, kde se vážně uvažuje o možném kontaktu s jinými kontinenty. Jeho proudy jsou zvláštní, neklidné a špatně zmapované. Některé staré drowské texty naznačují, že daleko za temným mořem mohou ležet neznámé země nebo ostrovy, které nejsou zakresleny na žádné běžné mapě.
Problém je, že téměř žádná výprava se nevrací s jasnými důkazy. Ti, kdo přežijí, často odmítají mluvit nebo popisují věci, které znějí jako šílenství. Thal Veyr tak zůstává možnou branou do širšího světa, ale branou, která požírá většinu těch, kdo se ji pokusí otevřít.
Význam pro Umbra Profunda
Pro Umbra Profunda je Thal Veyr temným zrcadlem pouště. Poušť zabíjí žárem, hladem a žízní, zatímco moře zabíjí hloubkou, tichem a neznámem. Obě krajiny jsou nehostinné, obě nutí své obyvatele k tvrdosti a obě skrývají bohatství, ke kterému se dostanou jen ti nejodvážnější.
Drowové se k Thal Veyr staví s úctou a strachem. Některé rody jej považují za posvátné, jiné za prokleté a další v něm vidí budoucnost obchodu, pokud se někdy podaří zkrotit jeho pobřeží. Skřeti se mu většinou vyhýbají, protože moře není jejich světem. Pro dobrodruhy však Thal Veyr představuje jedno z největších tajemství jihu.
Hooky pro DnD Mastera
Útržky příběhů, které čekají na své hrdiny — připraveny k využití u herního stolu.
Oáza, která změnila pána
Jedna z nejdůležitějších oáz mezi skřetími kmeny a drowským městem Vael’Zakar vyschla během jediné noci. Obě strany se obviňují z magie a válka o okolní vodní zdroje je na spadnutí.
Stíny ve Vael’Zakaru
V nočních ulicích Vael’Zakaru mizí členové menšinových komunit. Drowské rody tvrdí, že jde o skřetí sabotáž, ale stopy vedou do starých vodních síní pod městem.
Karavana ztracená v bílém písku
Karavana vezoucí labradorit, jedy a drowské textilie zmizela na trase mezi savanami a Sha’Khalirem. Poslední zpráva mluvila o písečné bouři, v níž byly slyšet hlasy mrtvých elfů.
Schodiště do Thal Veyr
Po neobvykle silném odlivu se na pobřeží Thal Veyr objevilo kamenné schodiště vedoucí hluboko pod hladinu. Drowští učenci i pašeráci se jej snaží prozkoumat dřív, než se moře vrátí.
Kletba vyhnaných
V jedné drowské rodině se narodilo dítě s rysy starých lesních elfů. Někteří to považují za znamení zlomení Sylvarské kletby, jiní za hrozbu, která může rozvrátit celý rod.