Císařský sněm a První císařské volby
Po vyvraždění Magnursů byl svolán císařský sněm, který měl rozhodnout o dalším osudu říše. V situaci bez jasného dědice a pod silným tlakem rodu Renderů došlo k historicky první volbě císaře hlasováním šlechty. Volby skončily vítězstvím Frederika I., čímž začala nová dynastická éra.
Říše bez vůdce
Po Svatbě smrti zůstalo z přímé linie Magnursů pouze několik osob, které nebyly schopné převzít vládu. Tradiční systém nástupnictví se zhroutil a říše začala rychle pociťovat důsledky absence císaře. Objevovaly se problémy s výběrem daní, financováním armády i udržením pořádku v provinciích. Bylo jasné, že rozhodnutí musí padnout rychle, jinak se říše začne rozpadat zevnitř.
Emanuelova dominance
Rod Renderů vstupoval do sněmu s jasnou výhodou. Emanuel si byl vědom své vojenské převahy i oslabení císařské armády, kterou dokázal částečně neutralizovat uplácením generálů. Na sněmu otevřeně obviňoval Magnursy z oslabení říše a prezentoval svůj rod jako jedinou sílu schopnou zajistit stabilitu. Současně využíval své kontakty, finanční prostředky i výhrůžky, aby získal podporu ostatních šlechticů.
První volba císaře
Sněm nakonec přijal bezprecedentní rozhodnutí – císař bude zvolen hlasováním. Magnursové postavili jako svého kandidáta Thomase, zatímco Emanuel překvapivě prosadil svého mladšího bratra Frederika. Frederik vystupoval jako ochránce tradic a sliboval návrat stability. Tato strategie, podpořená penězi a tlakem, se ukázala jako účinná. Volby skončily poměrem 42 ku 23 ve prospěch Frederika, který se stal prvním ne-Magnurským císařem v dějinách.
Zrození nové dynastie
Frederik se po nástupu snažil posílit legitimitu svého postavení sňatkem s Olianou, vzdálenou příbuznou Magnurského rodu. Tento krok měl zmírnit odpor části aristokracie a vytvořit zdání kontinuity. Přesto bylo jasné, že říše vstoupila do nové éry. Moc se přesunula z tradiční dynastie k novému rodu, který se opíral především o vojenskou sílu, politickou obratnost a schopnost manipulovat prostředím kolem sebe.