Regentství Elianes a její odkaz
Po smrti Fridricha II. se vlády ujala jeho manželka Elianes jako regentka za nedospělého syna Francise. Její vláda byla krátká a zpočátku nejistá, přesto zanechala viditelnou stopu. Elianes dokázala udržet moc navzdory tlaku okolních rodů, otevřela univerzity ženám a pokusila se otevřít i citlivou otázku rovného nástupnického práva. Její regentství tak bylo krátkým, ale výrazným průnikem nové myšlenky do jinak tradičního imperiálního řádu.
Žena na místě, kde ji nikdo nečekal
Smrt Fridricha II. zanechala říši v opětovné nejistotě. Jejich syn byl ještě příliš mladý na samostatnou vládu a volba regentky padla na Elianes z rodu Poldech. Už sama tato skutečnost byla pro mnohé šlechtice nepříjemná. Nešlo jen o to, že byla ženou, ale také o to, že formálně nepatřila k hlavní renderovské linii. Elianes tak vstupovala do vlády v prostředí, kde část aristokracie hledala příležitost ji oslabit nebo nahradit. To, že se jí podařilo regentství vůbec udržet, bylo samo o sobě významným výkonem.
Univerzity otevřené ženám
Elianes si zřejmě velmi dobře uvědomovala, že velké vojenské nebo dynastické manévry nejsou v její situaci nejbezpečnější cestou. Zvolila proto změnu, která měla menší okamžitý vojenský dopad, ale velký kulturní význam. Umožnila ženám, aby se zapisovaly na univerzity za stejných podmínek jako muži. V zemi, kde byly vyšší školy dlouhodobě vnímány jako téměř výhradně mužský prostor, to byl průlom. Nešlo jen o technické nařízení, ale o zásah do samotné představy, komu náleží vzdělanost a kdo se smí podílet na říšské kultuře vědění.
Myšlenka, která narazila na svou dobu
Povzbuzená první reformou se Elianes pokusila otevřít ještě citlivější téma. Začala naznačovat, že nástupnický zákon by snad jednou mohl pohlížet na muže a ženy rovnocenněji. Tím však zasáhla příliš hluboko do základů aristokratického myšlení a narazila na odpor, který nebylo možné přehlasovat ani obcházet. Myšlenka byla uzavřena dříve, než se proměnila v otevřený konflikt. Přesto už samotný pokus stačil k tomu, aby si Elianes získala zvláštní místo v dějinách. Její vláda skončila roku 889 předáním trůnu synovi, ale její odkaz přetrval. Zůstala v paměti jako panovnice, která ukázala, že císařská moc může otevírat i dveře, jež se po staletí zdály zamčené.