Věk kmenů a klanů
Věk kmenů a klanů navazuje na katastrofu Henstiru a dlouhou izolaci humanoidních populací. V této epoše se z původních Beta humanoidů postupně stabilizují samostatné rasy, které získávají vlastní tělesné znaky, prostředí, způsoby přežití a první kulturní paměť. Je to věk bez velkých říší, ale nikoliv věk bez dějin. Právě zde vznikají první rodové tradice, jazyky, šamanské obřady, lovecké a zemědělské zvyklosti, rané konflikty o území a první vědomí toho, že jednotlivé skupiny už nejsou pouze příbuzné větve, ale odlišné národy.
Proč se období nazývá Věk kmenů a klanů
Název vyjadřuje způsob života většiny tehdejších populací. Moc nebyla soustředěna v královstvích ani městech, ale v rodech, kmenech, loveckých družinách, šamanech, stařešinách a přirozených vůdcích. Společnosti byly malé, pohyblivé a osobní. Vůdce vládl proto, že byl přítomen, silný, zkušený nebo duchovně respektovaný.
Právě v této době se však rodí základy pozdějších civilizací. Elfové se učí chápat les jako zdroj řádu, trpaslíci proměňují jeskyně v první domovy, koboldi se přizpůsobují bažinám, skřeti pustinám, orkové dálavám a lidé proměnlivým krajinám. Kmenový věk proto není slepou uličkou, ale dlouhou přípravou na vznik národů.
Dlouhá izolace a vznik ras
Po Henstiru byly populace humanoidů rozděleny na nesmírně dlouhá období. Izolované skupiny se přizpůsobovaly krajině, v níž přežívaly. Horské populace se stávaly nižšími, robustnějšími a odolnějšími. Lesní skupiny se vyvíjely směrem k delší postavě, efektivnějšímu metabolismu a silnějšímu spojení s přírodním prostředím. Mokřadní větve měnily rovnováhu, pružnost i tělesné proporce. Obyvatelé pustin a stepí se přizpůsobovali nedostatku, pohybu a tvrdým podmínkám.
Tento proces nebyl náhlý. Trval miliony let a teprve postupně vedl k tomu, že trpaslíci, elfové, koboldi, skřeti, orkové a lidé přestali být jen regionálními podobami jednoho druhu. Získali vlastní biologii, sociální rytmus, délku života a způsob chápání světa. Právě proto jsou pozdější rasy Oiy tak hluboce spojené se svým prostředím.
První společenství
Jakmile se rasy stabilizovaly, začaly vytvářet první skutečné kultury. Nešlo ještě o státy, ale o společenství s vlastními pravidly, rituály a pamětí. Kmen byl rozšířenou rodinou, ochranou i zákonem. Každý člen měl svou roli, ať už šlo o lov, sběr, péči o oheň, znalost cesty, léčitelství, výrobu nástrojů nebo obranu proti predátorům a cizím skupinám.
Vůdci těchto společenství nebyli králi v pozdějším smyslu. Jejich moc byla osobní a křehká. Museli být schopní vést, chránit a rozhodovat. Vedle nich rostl význam šamanů, léčitelů a vypravěčů, kteří uchovávali nejstarší mýty a první výklady světa. Právě v jejich rukou se začínala rodit první forma magie, spojená s přírodou, duchy, krví, počasím a rovnováhou krajiny.
První kontakty a první nedůvěra
S růstem populací se jednotlivé rasy a kmeny začaly znovu setkávat. Už však nešlo o blízké příbuzné skupiny, které se od sebe lišily jen drobně. Setkávali se tvorové s jinou podobou, jiným jazykem, jinou délkou života a jiným způsobem boje. Kontakty tak často provázela nedůvěra, strach a boj o území.
Přesto se právě v této době rodí i první výměna. Kmeny si začaly předávat nástroje, rituály, rostliny, kameny, zbraně a příběhy. Některé hranice se stávaly místy konfliktu, jiné místy obchodu. Ulvenor se pomalu měnil z mozaiky izolovaných populací v kontinent, kde různé národy začaly chápat, že nejsou na světě samy.
Předvečer prvních říší
Ke konci věku kmenů a klanů už některé rasy překročily možnosti čistě rodového života. Vznikaly první větší osady, první trvalá centra a první náznaky správy nad větším územím. Nejrychleji k tomuto zlomu směřovali elfové, jejichž dlouhověkost, paměť a schopnost vnímat širší souvislosti jim umožnily chápat vládu jako něco trvalejšího než osobní autoritu vůdce.
Trpaslíci zároveň prohlubovali své horské a jeskynní domovy, zatímco jiné rasy zůstávaly pohyblivější a méně centralizované. Na konci tohoto období tedy Ulvenor nestojí před vznikem jediné civilizace, ale před vznikem několika odlišných modelů moci. Právě to otevře cestu věku prvních říší.
Význam období pro další dějiny
Věk kmenů a klanů vytvořil kulturní základy všech pozdějších národů. Zde se formovaly první rozdíly v tom, jak jednotlivé rasy chápou moc, krajinu, rodinu, čest, smrt a přežití.
Právě proto pozdější říše nikdy nevznikaly z prázdna. Každá koruna, každý trůn a každé město stálo na tisících generací kmenové paměti, starých obav a dávných zvyků.