Untred II. Půelf
Untred II. nastoupil na trůn jako synovec Jana IV. v době, kdy byla říše po válce bratrů formálně uklidněna, ale ve skutečnosti hluboce oslabená a mocensky nevyvážená. Novou dominantní silou se stali Renderové, jejichž bohatství a vliv přerostly původní roli věrných spojenců. Untred se proti nim snažil postupovat opatrně, protože zároveň musel řešit nepokoje na východě i novou skřetí invazi na severovýchodě. Nakonec se však ukázalo, že největší hrozba neleží na hranicích, ale v samotném středu moci. Velká čistka při svatbě jeho syna Filipa zničila nejbližší jádro rodu Magnursů a otevřela cestu ke konci staré dynastie. Untred II. tak zůstává panovníkem, který se pokusil říši zachránit diplomacií, trpělivostí a opožděnou přípravou na střet, ale byl přemožen nepřítelem, jenž rostl přímo uvnitř císařského systému.
Dynastické informace
Nástup do říše rozervané vítězstvím
Untred II. se nestal císařem jako přímý syn vládce, ale jako synovec Jana IV., což samo ukazuje, jak hluboce zasáhla válka bratrů dynastickou kontinuitu. Převzal stát, který působil navenek stabilněji než v čase občanské války, ale uvnitř byl oslabený ztrátou příbuzenských vazeb, nedůvěrou mezi šlechtou a nebezpečným růstem nových velmožských mocností. Nejvýznamnější z těchto sil byli Renderové. Původně se vyhoupli vzhůru jako nejvěrnější spojenci Jana IV., ale po válce bratrů už nebyli jen rodem odměněným za loajalitu. Byli mocenským blokem s rozsáhlými državami, bohatstvím a stále rostoucím vědomím vlastní důležitosti. Untred od počátku chápal, že jejich síla představuje problém, ale v prvních letech se snažil vztah s nimi udržet spíše diplomaticky než silou, protože otevřený střet si říše nemohla snadno dovolit.
Nomádi a diplomat na trůnu
Vedle napětí se Renderi musel Untred řešit i situaci na východě, kde část místní šlechty začala tvrdě omezovat práva nomádských komunit. Nespokojenost rychle rostla a hrozilo, že se přelije do širšího povstání. Na rozdíl od některých svých předchůdců se Untred neuchýlil k okamžitému násilí vůči slabší straně, ale zaměřil se na příčinu problému. Pod hrozbou ztráty titulů donutil tamní šlechtu, aby změnila své chování vůči nomádům, a spor tak zažehl bez velké války. Tento krok ukazuje, že Untred nebyl jen pasivním vládcem mezi silnějšími muži, ale že dokázal jednat jako skutečný diplomat. V době, kdy byla říše stále náchylnější k výbuchům vnitřního násilí, šlo o pozoruhodnou ukázku státnického úsudku.
Skřetí vpád a hodnota třetí obranné linie
Krátce po uklidnění východu čelilo císařství nové invazi na severovýchodě. Skřetí armáda, která předtím těžce zpustošila velkou část Gnómského království, se obrátila směrem k císařským hranicím. Sama o sobě nebyla dostatečně schopná účinného obléhání, ale její síla spočívala v rychlosti, plenění a schopnosti šířit strach v nechráněných oblastech. Právě zde se naplno ukázala cena dřívější výstavby třetí obranné linie. Nově budované věže a pohraniční opěrné body dokázaly vpád zadržet a zpomalit natolik, že z okolních provincií mohly včas dorazit císařské prapory. Skřeti byli nakonec zahnáni zpět za hranice a Untred získal důležitý, byť ne okázalý úspěch. Nebylo to slavné dobyvačné vítězství, ale potvrzení, že říše ještě umí přežít tlak zvenčí, pokud její obrana stojí na pevném systému.
Dvě říše v jedné zemi
Po odražení skřetí hrozby se Untred musel vrátit k otázce, kterou nikdy nepřestal považovat za nejnebezpečnější: k Renderům. Ti si mezitím dál hledali spojence uvnitř císařství, upevňovali své postavení a dokonce obsadili některá západní území, která jim právem nepatřila. Stále otevřeněji dávali císaři podmínky a zkoušeli, jak daleko mohou zajít, aniž by vyvolali rozhodující konflikt. Když proti nim Untred nakonec začal shromažďovat armádu, ukázalo se, jak hluboko jejich vliv pronikl. Některé prapory se přidaly na jejich stranu po podplacení generálů i samotných vojáků. Císař tak pochopil, že otevřená válka může být dlouhá, krvavá a nejistá. Posledních deset let jeho vlády tak bylo dobou zvláštní dvojvlády. Na jedné straně stálo Untredovo císařství, na druhé západní moc Renderů, kteří už téměř vystupovali jako samostatný stát uvnitř státu. Untred se však nevzdal a začal postupně připravovat své vojsko na pochod na západ, který měl jednou rozhodnout.
Masakr na svatbě a konec rodu
Rozhodující střet ale nikdy nepřišel v podobě velké polní války. Renderové zvolili mnohem děsivější a účinnější cestu. Během oslav svatby Untredova syna a dědice Filipa provedli velkou čistku, na jakou nebyla říše připravena. Do všech nápojů byl přidán jed, jehož účinek nastoupil až po dvou až třech hodinách. Když se začali hosté hroutit v bolestech, byli ti, kdo přežívali déle, doráženi podplacenými strážci. Při tomto masakru zahynulo přes pět set lidí a téměř celé nejbližší jádro rodu Magnursů bylo během jediné noci vyhlazeno. Tím byla v podstatě ukončena linie vládců z nejbližšího kruhu a dynastie, která po staletí tvořila střed císařství, byla zlomena zevnitř. Následný císařský sněm už nebyl jen rodovým shromážděním Magnursů, ale jednáním širší říšské aristokracie. Právě z něj vzešla úplná proměna vlády i dynastického pořádku. Untred II. tak zůstává v dějinách jako poslední císař staré magnurské linie, muž, který mohl svou vládu možná ještě zachránit v otevřené válce, ale byl poražen dříve, než mohl vytáhnout.