Skřetí vpád na severovýchod
Skřetí vpád na severovýchod za Untreda II. patřil k prvním velkým zkouškám nové obranné struktury říše po válce bratrů. Útočníci předtím zpustošili velkou část Gnómského království, ale v císařství narazili na soustavu věží a opevnění třetí obranné linie, která jejich postup zpomalila natolik, že mohly dorazit císařské prapory a vpád zastavit.
Hrozba přicházející od zničených sousedů
Skřetí armáda, která se obrátila k císařským hranicím, nebyla izolovanou loupeživou skupinou, ale silou, jež už předtím těžce vyplenila oblasti Gnómského království. To samo o sobě bylo varováním, že nepřítel přichází s velkou hybností a sebevědomím. Vstup do císařských zemí však pro skřety neznamenal stejnou snadnost jako průchod oslabeným sousedem. Císařství sice nebylo ve své nejlepší síle, ale postupně budovaná třetí obranná linie už začínala ukazovat praktickou hodnotu.
Věže, čas a císařské prapory
Skřeti nebyli schopni efektivního obléhání, ale jejich síla spočívala v rychlosti a plenění. Právě proto byla soustava nových věží a pohraničních bodů tak důležitá. Nezastavila nepřítele sama o sobě navždy, ale dokázala jej zdržet, zpomalit a rozdělit jeho pohyb natolik, že okolní provincie stihly svolat pomoc. Když dorazily císařské prapory, situace už nebyla chaotickým úprkem pohraničí, ale bojem, v němž měla obrana čas se zformovat. Skřeti byli nakonec zatlačeni zpět za hranice a císařství si odneslo důležité poznání, že nová obranná infrastruktura není jen drahým symbolem, ale skutečnou pojistkou přežití.
První důkaz hodnoty třetí linie
Z vojenského hlediska nešlo o největší vítězství epochy, ale o událost s mimořádným dlouhodobým významem. Skřetí vpád potvrdil, že třetí obranná linie dokáže plnit svou základní funkci: kupovat říši čas. V době, kdy byl střed oslaben vnitřními konflikty a armáda rozptýlená po provinciích, byl právě čas tím nejcennějším zdrojem. Tato invaze proto vstoupila do dějin jako jedna z prvních zkoušek, při nichž nová obrana skutečně ospravedlnila svou existenci.