Krize práv nomádů na východě
Krize práv nomádů na východě vypukla v prvních letech vlády Untreda II., když tamní šlechta začala výrazně omezovat tradiční postavení nomádských komunit. Nespokojenost rychle přerůstala v nepokoje, ale císař dokázal spor zažehnat diplomaticky a zabránit tak další velké vnitřní válce.
Šlechta proti starým právům
Po válce bratrů vstupovalo císařství do období formálního klidu, ale v mnoha provinciích zůstávaly staré rány otevřené. Na východě začala místní šlechta stále silněji omezovat práva nomádských skupin, které zde žily dlouho a měly své vlastní zvyky i určitou míru tradičně uznávané autonomie. Tlak ze strany velmožů se dotýkal majetku, pohybu i společenského postavení nomádů a jejich nespokojenost začala rychle přerůstat v nepokoje. Nebezpečí spočívalo v tom, že by se východ mohl proměnit v další dlouhý a vyčerpávající konflikt právě ve chvíli, kdy se říše ještě nevzpamatovala z dynastických katastrof předchozí generace.
Untred jako diplomat
Untred II. zde zvolil jiný postup, než jaký byl v císařských dějinách běžný. Místo toho, aby bez rozmyslu udeřil na slabší stranu, zaměřil se na příčinu napětí a postavil se proti vlastní šlechtě. Pod hrozbou zbavení titulů donutil velmože, aby změnili své chování a ustoupili od nejtvrdších zásahů proti nomádům. Tento postup nepřinesl velkolepé vítězství ani okázalý triumf, ale měl velký význam. Ukázal, že císař ještě dokáže udržet rovnováhu uvnitř říše a že politická autorita nemusí být vždy prosazována jen mečem. V době rostoucího chaosu to byla jedna z nejstátnějších epizod Untredovy vlády.
Odvrácená válka
Krize práv nomádů je důležitá i tím, že se z ní nikdy nestala velká občanská válka. Právě v tom spočívá její význam. Šlo o konflikt, který mohl roztrhnout východní provincie a přidat další trhlinu do už oslabené stavby císařství. Tím, že Untred spor zažehl, získala říše čas. Tento čas sice později spotřebovala na boj s Renderi a další hrozby, ale bez této diplomatické epizody by se mohla rozpadat ještě mnohem rychleji.