Dědictví vyčerpaného vítězství

Když Vavřín nastoupil na trůn, dvůr i armáda dobře věděly, že Alfrédův konec se blíží. Nástupnictví proto proběhlo bez velkého otřesu, ale to neznamenalo, že by nového panovníka čekala stabilní země. Naopak. Magnursie byla rozlehlá, slavná a stále nebezpečně silná, ale zároveň unavená, přetížená a stále častěji narážela na hranice vlastní expanze. Zvlášť bolestivý byl fakt, že protivníci už začínali chápat magnurský způsob vedení války. To, co bylo v předchozích generacích novinkou, se postupně stávalo známým. A co hůř – začali se učit i samotnou magii.

Rozpadající se převaha a uzavřená Severobchodní stezka

Vavřín čelil zhoršující se situaci téměř na všech stranách. Na severu rostl tlak gnómů, na západě koboldi začali pronikat do oslabených provincií a na jihu se připravovali elfové na novou ofenzívu. Do toho všeho se proti Magnursii obrátil i Borundar, čímž byla uzavřena Severobchodní stezka. Království tím přišlo o pravidelný přístup k nejlepším trpasličím zbrojím a zbraním. Vavřín se pokusil přimět trpaslíky k vojenské pomoci, ale ti zůstali neutrální. Tato epizoda dobře ukazuje, jak odlišná byla jeho situace od situace dřívějších vítězných králů. Už nešlo jen o to dobýt další město nebo vyhrát další bitvu. Šlo o to, zda Magnursie dokáže udržet zdroje, spojence a důvěru v to, že má smysl dál bojovat.

Obrana říše místo další expanze

Vavřín realisticky pochopil, že válka na více frontách se nedá vyhrát dalším bezhlavým tlakem kupředu. Proto zvolil opačný přístup než jeho nejslavnější předchůdci. Začal jednotlivé hrozby odrážet po částech. Nejprve obrátil síly proti koboldským nájezdům, poté proti gnómům na severu a nakonec se připravoval na rozhodující střet s širší koalicí. Právě v této době si začal stále jasněji všímat, že magie se šíří mezi okolní národy. Gnómové ji začali používat proti království jako první ve skutečně významné míře. Elfové a kentauři je následovali. Výhoda Magnursie už nespočívala v tom, že jediná ovládá magii, ale v tom, že ji stále ovládá lépe.

Bitva u řeky Luny

Vyvrcholením jeho vlády byla bitva u řeky Luny. Proti Magnursii zde stálo obrovské spojenectví gnómů, elfů, Borundaru i nomádských kmenů. V bitvě se střetlo kolem čtvrt milionu mužů a šlo o jeden z největších ozbrojených střetů, jaké kdy starý kontinent spatřil. Vavřín se rozhodl nečekat pasivně v pevnostech a vyrazil s armádou vstříc nepříteli. Bitva trvala čtyři hodiny a skončila porážkou Magnursie, byť nikoli zničující. Padli zde hned tři panovníci – elfí král Lintuel, gnómský král Oberan II. a sám Vavřín. Magnurský císař byl zabit magickým šípem vypuštěným gnómským princem Jokolem. Je příznačné, že v okamžiku jeho smrti se bitva začínala přelévat spíše ve prospěch jeho armády. Jenže zpráva o pádu vládce narušila soudržnost a velká část vojska ustoupila. Tím se zrodila jedna z největších ztracených příležitostí v dějinách Magnursie.

Význam Vavřínovy vlády

Vavřín bývá někdy zastíněn slavnějšími jmény, ale jeho význam je hluboký. Byl posledním králem, který nesl Velkou válku ještě v plně královské podobě, před vznikem císařské myšlenky. Jeho vláda ukazuje, jak vypadá velmoc na hranici vyčerpání: stále silná, stále organizovaná, ale už neschopná určovat rytmus války jen vlastní vůlí. Právě proto mu dějiny daly přízvisko Poslední král války. Po něm už starý model království nestačil. A právě z popela jeho porážky povstal Leo II., aby z Magnursie vytvořil něco většího než jen další lidské království.

Související bitvy