Kentauři
Kentauři patří mezi nejpozoruhodnější národy světa Ulvenor. Jejich těla spojují sílu koně a inteligenci člověka, což z nich činí přirozené válečníky i neúnavné cestovatele. Na otevřených pláních jsou téměř nepřekonatelní…
📖 Herní pravidla rasyKentauři patří mezi nejpozoruhodnější národy světa Ulvenor. Jejich těla spojují sílu koně a inteligenci člověka, což z nich činí přirozené válečníky i neúnavné cestovatele. Na otevřených pláních jsou téměř nepřekonatelní – jejich rychlost, vytrvalost a schopnost udeřit s prudkostí bouře z nich dělají protivníky, kterým se většina armád raději vyhýbá. Dnes jsou kentauři spojováni především s Velkými pláněmi, kde žijí v početných kmenech a vedou neustálé boje o území a vliv. Jejich historie však sahá mnohem dál na východ, do krajiny známé jako Žluté pláně. Právě tam podle starých legend vznikli – výsledek zvláštní magie, která měla spojit sílu koní a mysl lidí v jeden nový národ. Po několika staletích života v těchto vzdálených krajích však přišla změna. Podnebí se zhoršilo, půda přestala být úrodná a celé kmeny kentaurů byly nuceny vydat se na dlouhou migraci směrem na západ. Po mnoha generacích putování se nakonec usadili na jižní části Velkých plání. Jenže na pláních již dávno žili koboldi, kteří zde vytvořili vlastní společenství. Od té doby mezi oběma národy probíhá nekonečný konflikt o nadvládu nad pláními. Kentauři však věří, že jejich osud je větší než pouhé přežívání. Mnozí sní o dni, kdy se jejich národ sjednotí a vytvoří říši, která dokáže světu ukázat, že kentauři nejsou jen podivným experimentem dávné magie, ale skutečnou silou dějin.
Kentauři nevznikli přirozenou evolucí. Jsou výsledkem dávného magicko-biologického zásahu, při němž byla spojena humanoidní inteligence a tělesné vlastnosti velkých běžců. Zpočátku byli závislí na jiných rasách a často žili v podřízeném postavení, teprve později si vybudovali vlastní samostatnou identitu.
volné národy a obranná územní společenství
Kentauři i koboldi se ve svém větším historickém vývoji vydali jinou cestou než elfové, lidé či trpaslíci. Místo velkých království a složité hierarchie vytvářeli volnější národy vázané na konkrétní území, osobní svobodu a obranu vlastního prostoru.
Stepní kentauři tvoří největší část kentauřího národa. Žijí v kočovných kmenech, které neustále putují po rozsáhlých pláních a hledají nové pastviny, loviště i bezpečná území pro své rodiny. Jejich život je neustálý pohyb. Kmeny se přesouvají z místa na místo podle ročních období, dostupnosti potravy i politických sporů uvnitř kentauří společnosti. Moc mezi nimi není nikdy pevně daná – náčelníci musí svou sílu a autoritu neustále dokazovat. Západní stepi jsou pro kentaury ideálním prostředím. Široké pláně jim umožňují využít jejich rychlost i lovecké schopnosti naplno. V posledních desetiletích se však jejich kmeny stále častěji přesouvají na severní část Velkých plání. A právě tam začínají problémy. Tato území totiž po generace patří koboldům. Střety mezi oběma národy jsou proto čím dál častější a krvavější. Někdy vítězí kentauři, jindy koboldi – a žádná strana zatím nedokázala získat rozhodující převahu. Otázkou zůstává, zda se kentaurům někdy podaří malé ještěří národy z plání vytlačit a ovládnout celý tento nekonečný kraj.
Lesní kentauři jsou o něco menší a klidnější než jejich stepní příbuzní. Žijí především na jihu Velkých plání, v krajinách, kde se travnaté pláně postupně mění v lesy a kde začínají území elfů. Právě zde vzniklo neobvyklé spojenectví mezi oběma národy. Lesní kentauři se od elfů naučili mnohé o přírodě, duchovním světě i magii. Díky tomu se mezi nimi rozšířila tradice šamanů a přírodních mágů, kteří dokážou naslouchat hlasu lesa a země. Na rozdíl od stepních kmenů jsou lesní kentauři méně agresivní a snaží se udržovat rovnováhu mezi přírodou a svým životem. Po dlouhou dobu se snažili zůstat neutrální i během Velké války. Nakonec však neutrality nedokázali udržet. Když viděli, jak válka ničí jejich elfské spojence, rozhodli se vstoupit do konfliktu. V několika bitvách dokázali zajmout císařské mágy a postupně se naučili ovládat některá jejich kouzla. Tato nová znalost z nich udělala velmi nebezpečné protivníky pro císařské armády. Po skončení války jim elfové darovali část území jako odměnu za jejich pomoc. Dodnes tak lesní kentauři střeží jižní hranice Velkých plání a udržují své staré spojenectví.
Východní kentauři nejsou klasickou podrasou, ale spíše zvláštní tradicí válečníků, která vznikla ještě ve staré domovině na Žlutých pláních. Tito kentauři byli od mládí cvičeni k boji a jejich kmeny kladly velký důraz na disciplínu, výcvik a válečnou čest. Ve srovnání s ostatními bývají větší, silnější a často i lépe organizovaní. Jejich nejobávanější zbraní je dlouhé kopí, které dokážou při plném trysku použít s ničivou silou. Útok oddílu východních kentaurů připomíná bouři, která smete vše, co stojí v cestě. Po mnoho let byli najímáni jako žoldnéři různými národy Ulvenoru a jejich pověst rostla s každou další bitvou. Během Velké války se však rozhodli postavit na stranu Císařství. Toto rozhodnutí je přivedlo do přímého konfliktu s jejich vlastními příbuznými na západě. Následky tohoto rozhodnutí jsou cítit dodnes. Východní kentauři jsou v mnoha západních kmenech považováni za vyhnance nebo zrádce a jen málokdy jsou mezi ně přijímáni. Přesto mají jednu výhodu, kterou jim nikdo nemůže vzít. Jsou to právě oni, kdo dodnes žije v krajinách, kde kdysi dávno začal příběh celého kentauřího národa.