Sedm Věčných
Strážci prastarého řádu Zákonná dobráSedm Věčných nepředstavuje jediné božstvo, ale soubor prastarých entit, z nichž každá zosobňuje jednu ze základních sil existence. Jejich víra stojí na čistotě, rovnováze a přesvědčení, že svět musí být veden podle vyššího řádu, který přesahuje jednotlivce, krále i celé říše. Jejich následovníci bývají oddaní, přísní a přesvědčení, že jen skrze kázeň a čistotu lze zabránit pádu světa do zmatku. Kdo slouží Sedmi Věčným, ten neslouží jen sobě, ale samotné struktuře reality.
Statové bonusy
Božská schopnost
Božská čistota
Jednou za 30 kol zruší všechny negativní debuffy. Nevyvolává se.
Bohové světa Howl of Eternity
Víra v Ulvenoru není jen tradicí, útěchou ani nástrojem politiky. Bohové tohoto světa jsou skuteční a jejich přítomnost se projevuje skrze znamení, vidění, nevysvětlitelné zásahy i požehnání, která mohou změnit osud jednotlivce. Ve světě poznamenaném válkami, migrací a mocenskými boji se lidé i ostatní národy obracejí k božstvům jako k ochráncům, soudcům i průvodcům. Některá božstva zosobňují řád, řemeslo a pevnou vůli, jiná stín, klam, krev, smrt nebo divokou přírodu. Vedle známých kultů, jako jsou Auris, Luna, Ignis, Valtor, Nythis, Sekáč, Gharmoth či Sylvara, existují i starší a obtížněji pochopitelné víry, například Sedm Věčných nebo Tři Vládci Podsvětí. Každé božstvo nabízí jiný pohled na svět a jiný druh síly, ale žádné z nich není pouhou legendou.
Víra, církve a božská přízeň
Náboženství v Ulvenoru nemá jedinou podobu. Někde má víra podobu velkých chrámů, kněžských řádů a organizovaných církví, jinde přežívá v rodových svatyních, tajných kultech, válečných přísahách nebo starých obřadech předávaných mezi několika zasvěcenci. Císařství Magnursar je v tomto ohledu výjimečné, protože na svém území dlouhodobě toleruje více různých vír a císař sám žádné božstvo oficiálně neupřednostňuje. To ovšem neznamená, že jsou si všechny kulty rovné. Některé jsou vážené a rozšířené, jiné budí strach, nedůvěru nebo otevřené nepřátelství. Víra navíc není v Howl of Eternity pasivní. Ti, kdo se skutečně zasvětí některému božstvu, mohou získat jeho požehnání v podobě posílených vlastností a jedinečné schopnosti. Takové požehnání ale není samozřejmé. Božstva si své následovníky vybírají, zkouší je a někdy je vedou cestou, která vyžaduje oddanost, oběť i bolestivé rozhodnutí. Změna víry je možná, ale nikdy nebývá snadná a často s sebou nese ztrátu staré přízně i těžkou zkoušku, zda si smrtelník nového patrona vůbec zaslouží.
Smrt, podsvětí a nevyhnutelní soudci
Otázka smrti patří v Ulvenoru k nejdůležitějším tématům víry. Mnoho lidí uctívá Sekáče, Pána smrti, který není zlovolným bohem zkázy, ale neúprosným soudcem a strážcem přirozeného řádu. Jeho následovníci přijímají smrt jako nedílnou součást existence a nemrtvé považují za znesvěcení hranice mezi světy. Vedle něj stojí i Tři Vládci Podsvětí, mocné entity spojené s osudem mrtvých duší. Morgrath vládne zatraceným a stínům viny, Ithil provází ztracené a bloudící duše soumrakem mezi světy a Vhorax soudí ty, kteří svůj život obětovali druhým. Jejich uctívání je v mnoha zemích vnímáno s obavou, přesto nejsou chápáni jako prosté síly zla. Podsvětí v Howl of Eternity není jen místem trestu, ale i zkoušky, soudu a poslední pravdy. Právě proto mají božstva smrti a posmrtného osudu v životě národů Ulvenoru mnohem větší váhu, než by se na první pohled mohlo zdát.