Sylvara
Matka divočiny Neutrální dobráDostupné pro: druid, shaman
Sylvara je prastará vládkyně elfů a bohyně přírody, života, divočiny a přirozeného řádu. Za své vlády se pro elfy stala ochránkyní zvířat, léčitelkou ran a tichou, ale neúprosnou silou, která trestá ty, kdo narušují rovnováhu světa z chamtivosti nebo pýchy. Její věřící ji nevnímají jen jako laskavou matku, ale i jako lovkyni, která umí být divoká, když je třeba chránit to, co je starší než lidé sami. Tam, kde civilizace vidí chaos, Sylvara vidí život v jeho nejčistší podobě.
Statové bonusy
Božská schopnost
Hlas Matky Země
Hody na léčení a porozumění zvířatům mají bonus +3.
Bohové světa Howl of Eternity
Víra v Ulvenoru není jen tradicí, útěchou ani nástrojem politiky. Bohové tohoto světa jsou skuteční a jejich přítomnost se projevuje skrze znamení, vidění, nevysvětlitelné zásahy i požehnání, která mohou změnit osud jednotlivce. Ve světě poznamenaném válkami, migrací a mocenskými boji se lidé i ostatní národy obracejí k božstvům jako k ochráncům, soudcům i průvodcům. Některá božstva zosobňují řád, řemeslo a pevnou vůli, jiná stín, klam, krev, smrt nebo divokou přírodu. Vedle známých kultů, jako jsou Auris, Luna, Ignis, Valtor, Nythis, Sekáč, Gharmoth či Sylvara, existují i starší a obtížněji pochopitelné víry, například Sedm Věčných nebo Tři Vládci Podsvětí. Každé božstvo nabízí jiný pohled na svět a jiný druh síly, ale žádné z nich není pouhou legendou.
Víra, církve a božská přízeň
Náboženství v Ulvenoru nemá jedinou podobu. Někde má víra podobu velkých chrámů, kněžských řádů a organizovaných církví, jinde přežívá v rodových svatyních, tajných kultech, válečných přísahách nebo starých obřadech předávaných mezi několika zasvěcenci. Císařství Magnursar je v tomto ohledu výjimečné, protože na svém území dlouhodobě toleruje více různých vír a císař sám žádné božstvo oficiálně neupřednostňuje. To ovšem neznamená, že jsou si všechny kulty rovné. Některé jsou vážené a rozšířené, jiné budí strach, nedůvěru nebo otevřené nepřátelství. Víra navíc není v Howl of Eternity pasivní. Ti, kdo se skutečně zasvětí některému božstvu, mohou získat jeho požehnání v podobě posílených vlastností a jedinečné schopnosti. Takové požehnání ale není samozřejmé. Božstva si své následovníky vybírají, zkouší je a někdy je vedou cestou, která vyžaduje oddanost, oběť i bolestivé rozhodnutí. Změna víry je možná, ale nikdy nebývá snadná a často s sebou nese ztrátu staré přízně i těžkou zkoušku, zda si smrtelník nového patrona vůbec zaslouží.
Smrt, podsvětí a nevyhnutelní soudci
Otázka smrti patří v Ulvenoru k nejdůležitějším tématům víry. Mnoho lidí uctívá Sekáče, Pána smrti, který není zlovolným bohem zkázy, ale neúprosným soudcem a strážcem přirozeného řádu. Jeho následovníci přijímají smrt jako nedílnou součást existence a nemrtvé považují za znesvěcení hranice mezi světy. Vedle něj stojí i Tři Vládci Podsvětí, mocné entity spojené s osudem mrtvých duší. Morgrath vládne zatraceným a stínům viny, Ithil provází ztracené a bloudící duše soumrakem mezi světy a Vhorax soudí ty, kteří svůj život obětovali druhým. Jejich uctívání je v mnoha zemích vnímáno s obavou, přesto nejsou chápáni jako prosté síly zla. Podsvětí v Howl of Eternity není jen místem trestu, ale i zkoušky, soudu a poslední pravdy. Právě proto mají božstva smrti a posmrtného osudu v životě národů Ulvenoru mnohem větší váhu, než by se na první pohled mohlo zdát.