Tříleté sucho
Tříleté sucho bylo jednou z největších přírodních krizí pozdního císařství. Během tří let mělo podle kronik přijít pouze sedm dešťů, což způsobilo slabé úrody, hladomor a zásadní oslabení ekonomiky. Magnus VIII. dokázal díky zásobám a přesunům potravin zabránit mnohem větší katastrofě.
Konec jistoty
Rok po nástupu Magnuse VIII. přišlo období sucha, které rychle ukončilo pocit bezpečí zděděný po vládě Anny I. Za celé tři roky podle kronik napršelo pouze sedmkrát. Plodiny rostly malé nebo nevzešly vůbec. Nejvíce trpěla východní část říše, kde hladomor nastal už koncem roku 1306.
Sýpky jako záchrana
Magnus VIII. začal přesouvat obilí a potraviny ze sýpek po celém císařství podle potřeby. Tento proces nebyl jednoduchý a provázely jej menší i větší problémy, ale v celkovém výsledku zabránil katastrofálnímu počtu obětí. Na konci sucha se úmrtí hladem počítala ve stovkách, nikoli v tisících nebo vyšších řádech. Právě to ukázalo význam sýpek, správy a dřívějších stabilizačních reforem.
Krize, která změnila ekonomiku
Tříleté sucho výrazně oslabilo ekonomiku a ukázalo, že druhý zlatý věk skončil. Říše sice přežila lépe než okolní státy, ale důvěra v nekonečný růst byla pryč. Krize zároveň otevřela cestu ke Konfliktu o zrno, protože některé okolní mocnosti byly suchem zasaženy ještě hůře než císařství.