Frederik II. Tvrdý
Frederik II. převzal po svém otci říši, která byla sice formálně stabilizovaná, ale ve skutečnosti stále opřená o strach, uplácení a křehkou loajalitu armády i šlechty. Vládl dlouho a systematicky. Právě za něj začalo období později známé jako Čistky nepřátel císaře. Založil Cech Mírotvorců, upevnil represivní aparát a pokračoval v tvrdé vládě rodu Renderů. Jeho éru však zároveň poznamenala potupná porážka na severozápadě, kde koboldi ukázali, že magie a vojenská vynalézavost už nejsou výsadou císařství. Frederik II. tak zůstává panovníkem dvojí tváře – jako muž, který doma upevnil režim železem a stínem, ale navenek utrpěl jednu z nejvýznamnějších ztrát své doby.
Dynastické informace
Císař, který proměnil strach v systém
Frederik II. nevymýšlel nový styl vlády, ale zdokonalil ten, který po sobě zanechal jeho otec. Pokračoval v uplácení oponentů, tvrdém dohledu nad šlechtou a budování moci opřené o osobní věrnost. Nejdůležitějším krokem jeho vlády bylo založení Cechu Mírotvorců, organizace, která se navenek tvářila jako nástroj řádu, ale ve skutečnosti fungovala jako tajná policie říše. Mírotvorci shromažďovali informace o odpůrcích císaře, pronikali do prostředí šlechty i měst, sledovali podezřelé vazby a vytvářeli síť strachu, která přesahovala běžnou správu i armádu. V některých případech končili nepohodlní lidé v žalářích, v jiných prostě mizeli. Tím začala éra, která bude později nazvána Čistkami nepřátel císaře, ačkoli za Frederika II. šlo teprve o první, systematicky budovanou fázi tohoto režimu.
Porážka na severozápadě
Největší ranou Frederikovy vlády se stal koboldí vpád na severozápad říše, tedy do oblasti, která patřila k posledním větším úsekům bez plně dobudované třetí obranné linie. Koboldi zde neútočili sami. Podporovaly je menší trpasličí kolonie vzdálené od Kamenné koruny i zbytkové skřetí kmeny. Císařství navíc narazilo na nový fakt, který už nešlo přehlížet – magie přestala být jeho jednoznačnou převahou. Frederik vyslal na záchranu severozápadu tři výpravy, ale žádná nesplnila svůj cíl. Vrcholem katastrofy byla bitva Na sametových loukách, kde koboldi s pomocí magie zakryli bažiny v okolí bojiště. Císařští těžkooděnci, kteří představovali páteř úderné síly, vpadli do bahna a stali se snadným cílem pro šípy, oheň a magické útoky. Když se boj přenesl do těsné blízkosti, koboldi nasadili i plynové granáty převzaté od skřetích spojenců. Po dvou hodinách se císařská armáda rozpadla. Frederik byl nucen přijmout příměří a postoupit ztracené oblasti, které se pak staly součástí Velkých plání.
Dokončení třetí obranné linie
Právě tato porážka vedla Frederika II. k rozhodnutí, které se nakonec stalo jeho nejtrvalejším pozitivním odkazem. Nechal maximalizovat projekt třetí obranné linie a dovedl jej k dokončení. Tím sice fakticky přiznal, že některé staré hranice už nebude možné obnovit, ale zároveň vytvořil obranný systém, který bude císařství chránit ještě po další generace. Zbytek jeho života se pak nesl spíše ve znamení vnitřního uklidňování poměrů. Navenek se už nedočkal velkých triumfů, ale doma udržel říši pod pevnou kontrolou. I proto si vysloužil přízvisko Tvrdý – ne jako velký dobyvatel, ale jako muž, který vládl dlouho, tvrdě a bez slitování, i když ne vždy se ctí.