Vilém II. Sjednotitel
Vilém II. převzal říši v době klidu, hospodářského růstu a rostoucí důvěry ve stabilitu arierské vlády. Právě proto mohl svou energii obrátit k obnově a sjednocování císařství. Za jeho vlády se šířila nová architektura, byl sjednocen kalendář, rozvíjely se kanalizace, kultura i využití očarování v armádě. Jenže panovník, který dokázal dobře budovat, se na konci své vlády pokusil také dobývat. Jeho dvě tažení proti Svobodnému království skončila neúspěchem a zlomila důvěru šlechty v jeho vojenské schopnosti. Vilém tak zůstává vládcem dvou tváří – jako muž, který sjednocoval říši, ale nedokázal jí vrátit slávu zbraní.
Dynastické informace
Dědic klidného růstu
Vilém II. nastoupil na trůn v mimořádně příznivé chvíli. Říše po letech válek a dynastických zlomů konečně sílila, ekonomika se dostávala do dobrých čísel a okolní národy nevykazovaly výraznou válečnickou aktivitu. Tento klid nebyl výsledkem jeho vlastní práce, ale právě proto se ukázalo, jak s ním naloží. A Vilém si zvolil cestu obnovy a sjednocování. Začal podporovat novou architekturu spojenou s rodem Ariersů, která měla dodat říši viditelnou podobu vlastní epochy. Nešlo jen o estetiku. Stavby, uliční tahy a městské úpravy vytvářely dojem světa, který je znovu sebevědomý, uspořádaný a kulturně silný. Vilém tak vládl i skrze obraz říše, která už není jen přeživší, ale opět tvoří.
Kalendář, kanalizace a očarovaná výzbroj
Jedním z nejvýznamnějších Vilémových činů bylo sjednocení kalendáře. V rozsáhlém císařství, kde se obchod i správa odehrávaly přes velké vzdálenosti, byla různorodost počítání času vážnou překážkou. Sjednocený kalendář usnadnil komunikaci, obchodní smlouvy i správu a symbolicky potvrdil, že říše má znovu jeden společný rytmus. Podobně praktická byla i výstavba kanalizační sítě. Vilém začal hlavním městem, ale postupně rozvedl kanalizační systém i do dalších velkých měst. Současně podporoval šíření očarování jako nového a stále běžnějšího druhu magie, který se začal využívat i ve výzbroji armády. Vedle toho nechával budovat divadla a amfiteátry a podporoval kulturní život. Vše dohromady vytvářelo obraz panovníka, který skutečně chtěl říši zcivilizovat a propojit.
Válka, kterou neuměl vyhrát
Na sklonku vlády však Vilém zatoužil po vojenském úspěchu, který by jeho éru korunoval i zbrojně. Rozhodl se udeřit proti Svobodnému království a v roce 981 zahájil válku. Zpočátku se situace vyvíjela příznivě a císařství tlačilo protivníka zpět. Jenže noční útok na tábor rozmetal první výpravu, žoldnéřská armáda orkích bojovníků se dala na útěk a celé tažení se změnilo v krvavou potupu. Vilém reagoval rychle a vyslal novou armádu, tentokrát více opřenou o domácí síly. Druhá výprava zpočátku slavila úspěchy, dobývala města i hrady, ale pak přišlo osudové rozhodnutí obléhat hlavní město v zimě. Špatná logistika, nedostatek zásob a nemoci zlomily celé obléhání dřív, než mohlo přinést rozhodující boj. To byl okamžik, kdy se z Viléma Sjednotitele stal v očích šlechty panovník, který budovat umí, ale dobývat ne.
Pád důvěry a předehra k válce
Po neúspěšné válce začala Vilémova autorita rychle slábnout. Šlechtici v něm přestávali vidět vůdce, který by dokázal říši rozšiřovat nebo alespoň zbrojně hájit její prestiž. Přinutili jej konflikt ukončit, což bylo pro císařství velmi ponižující. Zbytek života pak Vilém strávil především snahou udržet svou moc a zabránit tomu, aby se proti němu otevřeně postavila aristokracie. Na konci jeho vlády už část šlechty otevřeně volala po nových císařských volbách. Vilém tomu chtěl zabránit, ale nedokázal zvrátit rostoucí odpor. Jeho smrt tak otevřela cestu k První mocenské válce. Přízvisko Sjednotitel mu přesto zůstává oprávněně, protože v dobách míru dokázal říši skutečně spojovat. Jen nedokázal přijmout, že budovat a dobývat jsou dvě různé dovednosti.