Untred III. Kronikář
Untred III. nastoupil v době klidu, ale šlo o klid tíživý a nepříjemný. Císařství bylo stále obrovské, ale stále více žilo ve stínu vlastní minulé slávy. Ekonomika stagnovala, lidé dostávali méně peněz a regulace vyvolávaly nespokojenost. Untred přinesl další zásahy do hospodářství, čímž si mezi poddanými vytvořil mnoho nepřátel, ale zároveň pomohl trpaslíkům proti skřetům a zahájil největší kulturní projekt říše – Velkou kroniku Magnursie. Na sklonku života jej postihla nemoc končetin, která jej postupně paralyzovala. Zemřel v umělém spánku a zanechal po sobě dílo, které mělo říši připomenout, čím kdysi byla.
Dynastické informace
Nepříjemný klid po stagnaci
Untred III. převzal říši, která nebyla ohrožená velkou válkou, ale její atmosféra byla napjatá. Obyvatelé cítili, že ekonomika není dobrá, že peněz je méně a že tvrdé regulace začínají dopadat na každodenní život. Untred přinesl další regulace, především na farmáře a obchodníky. Chtěl omezit sezónní zdražování určitých artiklů a tím zlepšit život poddaných i šlechticů, kteří mohli zboží snadněji přeprodávat mimo říši. Výsledek však nebyl jednoznačný. Mezi lidmi si tím udělal mnoho nepřátel a jeho rádci to omlouvali hlavně jeho mladým věkem.
Pomoc trpaslíkům
Untred byl požádán trpaslíky o vojenskou pomoc proti skřetům, kteří začali ohrožovat jejich východní křídlo. Císař dobře věděl, že trpaslíci patří k nejspolehlivějším spojencům, jaké kdy říše měla, a proto vyčlenil dva prapory na obranu jejich království. Díky této pomoci trpaslíci své východní křídlo ubránili. Odměnou poskytli Untredovi nemalé množství nejkvalitnějšího kování, jaké uměli vyrábět. Událost znovu potvrdila význam starého spojenectví mezi říší a trpasličími zeměmi.
Velká kronika Magnursie
Untredův největší životní projekt nebyl vojenský ani správní, ale kulturní. Nechal začít sepisovat obří kroniku o celé Magnursii, od založení království až po vlastní dobu. Chtěl zmapovat nejen císařství, ale i předcísařské dějiny, aby svému lidu připomněl, že žije v něčem větším než jen v byrokratickém molochu. Dílo mělo nakonec přesáhnout sto padesát tisíc stran a stát se největším kulturním projektem říše. Některé události byly podle všeho upraveny tak, aby císařství působilo lépe, ale význam kroniky tím nezmizel. Untred se díky ní stal panovníkem paměti, identity a historického obrazu.
Křeslo, paralýza a tichý konec
Na konci života začal Untred trpět nemocí končetin. Ty se špatně prokrvovaly a postupně ztrácely cit. Od roku 1422 už nebyl schopný chodit a nechal si od mistra v hlavním městě vytvořit speciální kolečkové křeslo, díky kterému se mohl alespoň pohybovat po paláci. Roku 1427 ulehl, protože nemoc se rychle zhoršovala. Byl téměř plně paralyzován a mohl jen mluvit a přijímat potravu. O několik měsíců později zemřel v umělém spánku. Nástupcem se stal jeho jediný syn z manželství.