Severovýchodní pohoří Hroidetur
„Hroidetur"
Hroidetur je rozsáhlé a nehostinné severovýchodní pohoří ležící na východ od Kamenné koruny. Je známé ostrými skalami, pustými oblastmi, skřetími osadami, gnómskými vesnicemi a drsnými podmínkami, které přežijí jen ti nejodolnější.
Z kronikářova atlasu
📖 Shrnutí
Severovýchodní pohoří Hroidetur patří mezi nejdrsnější a nejméně pohostinné oblasti Ulvenoru. Po většinu pradávných dějin bylo považováno za neatraktivní a nevhodné pro rozsáhlejší osídlení, přesto se nakonec stalo domovem skřetích komunit, gnómských horských sídel a několika jedinečných forem života. Celé pohoří lze rozdělit na čtyři hlavní části: Skály Reker, Pustiny Nolomb, Ostré skály a Orlí vrchy. Hroidetur je jen slabě osídlený, ale má obrovský strategický, historický i přírodní význam.
Charakter pohoří
Hroidetur leží na východ od trpasličí Kamenné koruny a po většinu pradávných dějin byl považován za nehostinné a málo užitečné pohoří. Krajina je zde tvrdá, kamenitá, částečně zamrzlá a často chudá na běžnou flóru i faunu, což dlouho odrazovalo většinu raných osadníků.
Přesto se ukázalo, že Hroidetur skrývá zvláštní hodnotu. Některé jeho části nabízejí přístup ke sladké vodě, odolným rostlinám, přirozeně chráněným sídlům a životním podmínkám, které mohou tvrdé národy přetavit ve výhodu. Ti, kdo zde přežijí, bývají mimořádně schopní a odolní.
Pradávné osídlení a vývoj
V dávných dobách procházely kolem Hroideturu různé skupiny Beta humanoidů, ale jen málokdo v něm viděl skutečný domov. Nedostatek úrodné půdy, složitý terén a omezené zdroje dělaly z pohoří místo, kde bylo snazší zahynout než vybudovat civilizaci.
Zlom přišel po katastrofě Henstiru a během následných přesunů nově vznikajících ras. Právě tehdy některé skupiny objevily, že určité části pohoří poskytují vodu, úkryt i prostor k přežití. Nejstarší a nejvýznamnější stopu zde zanechali skřeti, kteří si v Hroideturu vytvořili jeden z nejstarších domovských prostorů.
Krajina bez slitování
Hroidetur není pohořím bohatých dolů, úrodných údolí ani bezpečných obchodních stezek. Většinu jeho povrchu tvoří ostrý kámen, chladné průrvy, strmé hřebeny a pusté plošiny, kde se život drží jen v nejodolnějších podobách.
Právě tato nepřívětivost z něj učinila oblast, které se většina národů vyhýbá. Trpaslíky nikdy nelákal jako Kamenná koruna, lidé zde dokázali držet jen okrajové hlídky a většina cestovatelů považuje Hroidetur za kraj, do něhož se vstupuje jen z nutnosti.
Skřeti, gnómové a tvrdý život
Hroidetur je jedním z mála regionů Ulvenoru, kde se vedle sebe dlouhodobě formovaly dva velmi odlišné modely přežití. Skřeti zde vybudovali sídla založená na houževnatosti, lovech, výpravách a schopnosti žít s minimem prostředků. Jejich vazba na Hroidetur sahá až k prvním odděleným kmenům.
Gnómové se naopak prosadili především v jižních a jihovýchodních částech pohoří, kde zakládali drobná, technicky obratná a kulturně svébytná sídla. Právě v Hroideturu vyniká rozdíl mezi skřetím přežitím a gnómským důvtipem nejzřetelněji.
Nebezpečí a jedinečná příroda
Přestože je Hroidetur obecně nehostinný, skrývá i místa mimořádné přírodní krásy a unikátní vegetace. V některých údolích, na chráněných plošinách nebo v blízkosti vodopádů se uchytily druhy rostlin, které se jinde na Ulvenoru téměř nevyskytují.
Fauna zde není početná, ale bývá neobyčejně silná a nebezpečná. V pohoří se vyskytují orli, griffini, vrci, mamuti, velcí pavouci a podle legend i několik posledních draků ukrytých v nejvyšších a nejméně dostupných částech vrchů.
Význam pro současný svět
Hroidetur nikdy nebyl centrem velké říše, ale opakovaně zasahoval do dějin okolních mocností. Skály Reker změnily způsob, jakým Císařství nahlíželo na válku v těžkém terénu, a přiměly jej budovat obranné věže i pevnější pohraniční systém.
Dnes je Hroidetur vnímán jako kraj pro odolné, tvrdé a schopné obyvatele. Ostatní národy se mu spíše vyhýbají, ale právě proto zde přežívají způsoby života, tradice a společenství, která by v bohatších a pohodlnějších zemích dávno zanikla.
Podlokace
4
🪨
Skály Reker
Skály Reker jsou skalnaté pohraniční území na okraji Císařství, známé těžkým terénem, úzkými štěrbinami, skřetími přepady a císařskými obrannými věžemi.
Skály Reker leží na pomezí Císařství a západního okraje Hroideturu. Jsou slabě obydlené, ale historicky mimořádně důležité, protože právě zde Císařství pochopilo, že početní převaha a klasická vojenská organizace nemusí v těžkém horském terénu stačit.
Rozbalit kronikářské zápisy (3)
Pohraniční skály
Skály Reker tvoří hustá a těžko prostupná kamenná krajina plná úzkých štěrbin, průchodů a nepřehledných zákoutí. Pro běžné vojsko jde o velmi nepříjemný prostor, v němž se těžko drží formace a ještě hůře vynucuje přímý střet.
Právě tato vlastnost učinila ze Skal Reker přirozenou hranici Císařství. Nešlo o hranici pohodlnou ani bohatou, ale o kraj, který dokáže zpomalit nebo zcela rozbít každého, kdo se v něm neumí pohybovat.
Bitva, která změnila císařské myšlení
Během velkého střetu se skřety zde Císařství sice zvítězilo, ale utrpělo tak vysoké ztráty, že se vítězství změnilo ve varování. Skřeti využívali úzké průchody, skryté trasy a partizánskou taktiku, která jim umožňovala otravovat, oslabovat a rozkládat větší armádu.
Po této zkušenosti začalo Císařství přehodnocovat své postavení na hranici. Na okraji skal vznikly obranné věže, jejichž úkolem bylo včas varovat před pohybem skřetích oddílů a umožnit císařským silám bojovat za výhodnějších podmínek.
Starší osídlení
Před velkou bitvou zde existovalo několik menších skřetích osad a ještě dříve také jedna gnómská hraniční expedice. Žádné z těchto osídlení však nikdy nevytvořilo skutečně bujarý život, protože Skály Reker neposkytují dost zdrojů pro větší rozvoj.
Místní osady musely vždy spoléhat na dovoz, lov, výpravy nebo podporu zvenčí. Skály Reker tak nikdy nebyly krajem prosperity, ale krajem stráží, úkrytů, přepadů a tvrdého přežití.
🌿
Pustiny Nolomb
Pustiny Nolomb jsou severní pustou oblastí Hroideturu, kde po katastrofě Henstiru vznikly jedny z prvních skřetích kmenových osad.
Pustiny Nolomb získaly svou přezdívku Pustiny prvních skřetů po konci období Beta humanoidů, kdy se nově vznikající rasy musely přesouvat i do oblastí, které by za jiných podmínek považovaly za neatraktivní. Právě zde skřeti našli překvapivý zdroj života: sladkou vodu, vodopády a krajinu, která jim umožnila přežít.
Rozbalit kronikářské zápisy (3)
Pustina, která dala život
Po erupci Henstiru a během změn klimatu se Pustiny Nolomb staly jedním z míst, kam byly nově vznikající rasy donuceny putovat. Ačkoliv působily nehostinně, ukrývaly překvapivě bohaté zásoby sladké vody.
Voda zde často zamrzala, ale několik velkých vodopádů umožňovalo získávat tuto vzácnou surovinu i v období, kdy byla jinde nedostupná. Právě díky tomu se zde mohly usadit první skřetí kmeny.
První skřetí domov
Skřeti zde začali svůj život v kraji plném nebezpečí, ale i příležitostí. Museli se naučit využívat každý zdroj, chránit své osady a přežívat tam, kde by jiné rasy rychle odešly nebo zahynuly.
Po konci doby ledové Pustiny Nolomb na několik tisíciletí téměř nenaplňovaly své jméno. Krajina byla živější, plná zvířat a obyvatel, a stala se jedním z nejstarších skutečných domovů skřetí rasy.
Návrat pustiny
Kolem roku -1000000 začala oblast znovu upadat. Dřívější přírodní krása mizela, krajina tvrdla a její bohatství se ztrácelo. Přesto zde skřeti zůstali a přežili až do dnešních dní.
Postupně si vybudovali vlastní strukturu osad a způsoby, jak udržet život v chodu. Část obživy získávají výpravami, část lovem tvorů, kterým pustá a ledová země nevadí. Nolomb tak zůstává místem, kde skřetí tvrdost vznikla nejen jako povaha, ale jako nutnost.
🪨
Ostré skály
Ostré skály tvoří hlavní část Hroideturu a táhnou se od jezera Helk a severohelckých bažin až ke Kamenné koruně.
Ostré skály jsou největší a nejvýraznější částí pohoří Hroidetur. Jejich skály jsou tak příkré, že se na nich neusazují ani ptáci, přesto se za nimi nacházejí skryté oblasti s bujnější flórou, které umožnily vznik prvních skřetích zemědělských vesnic.
Rozbalit kronikářské zápisy (3)
Srdce Hroideturu
Ostré skály se táhnou od jezera Helk a severohelckých bažin až po Kamennou korunu. Jsou hlavní osou Hroideturu a možná jedním z největších přírodních úkazů v celém Ulvenoru.
Jejich stěny jsou tak příkré a tvrdé, že se na nich neusazují ani ptáci. Pro většinu cestovatelů působí jako téměř nepřekonatelná hradba kamene, za níž se skrývá svět, který není vidět z běžných cest.
Skrytá úrodnost
Za nejtvrdšími skalami se překvapivě nacházejí oblasti s bujnější flórou. Nejde o kraj velkého bohatství, ale pro skřety, kteří byli zvyklí žít téměř z ničeho, představovaly tyto oblasti zásadní změnu.
Právě zde mohly vzniknout první zemědělsky laděné skřetí vesnice. Nabízely základní materiály, plodiny a suroviny potřebné pro stabilnější život, který se lišil od čistě kořistnického nebo loveckého přežívání.
Nezájem trpaslíků
Ostré skály nikdy nebyly příliš zajímavé pro trpaslíky. Skládaly se převážně z tvrdého kamene a nenabízely významná ložiska minerálů, která by stála za dlouhodobé dolování.
Navíc zdejší skalní útvary často netvoří souvislé masivy vhodné pro rozsáhlé tunelování a stavbu podzemních síní. Pro trpaslíky tak byly Ostré skály spíše překážkou než příležitostí, zatímco skřeti v nich našli prostor, který jim ostatní nechali.
🪨
Orlí vrchy
Orlí vrchy leží na jihovýchodní straně Hroideturu, severně od Gnómského království, a jsou známé gnómskými vesnicemi, orly, griffiny a starými dračími pověstmi.
Orlí vrchy jsou nejživější a kulturně nejvýraznější částí Hroideturu. Na rozdíl od většiny pohoří byly obývány už od dob Alpha humanoidů a později se staly důležitým prostorem gnómského osídlení. Jejich jméno pochází od orlů, kteří zde hnízdí a z nichž se v průběhu času vyvinuly i mohutné létající bestie a griffini.
Rozbalit kronikářské zápisy (3)
Staré útočiště
Orlí vrchy se tyčí na jihovýchodní straně Hroideturu a severně od Gnómského království. Jako jedna z mála částí pohoří byly hojněji obývány už od dob Alpha humanoidů, kteří zde našli bezpečný a relativně hojný úkryt.
Vesnice v této oblasti jsou převážně skalního typu a od nejvyspělejších měst mají daleko. Přesto zdejší sídla působí svébytně, odolně a často až pohádkově, což je důvod, proč je gnómové vnímají jako důležité kulturní dědictví svých předchůdců.
Gnómské vesnice a války se skřety
Gnómové v Orlích vrších založili několik významných horských vesnic. Tyto osady se staly součástí jejich kulturní identity a dodnes patří k místům, která si Gnómské království pečlivě chrání.
Rozpínaví skřeti se však opakovaně pokoušeli do Orlích vrchů pronikat a některé části skutečně dobyli. Gnómové je díky technologické převaze dokázali včas zastavit, takže nejdůležitější městečka zůstala bezpečnou součástí Gnómského království.
Orli, griffini a draci
Orlí vrchy získaly své jméno podle orlů, kteří zde rádi hnízdí. V průběhu věků se zde rozšířili i mohutní dravci, létající bestie a griffini, kteří patří k nejvýraznějším symbolům oblasti.
Nejstarší pověsti tvrdí, že zde po dlouhou dobu žili také draci. S rostoucí rozpínavostí humanoidů se však stahovali stále výše do hor, až kolem roku -25000000 většina z nich odletěla úplně. Jen několik málo jedinců má údajně přežívat v nejvyšších patrech vrchů, kam se odváží jen ti nejodvážnější nebo nejpošetilejší.
Hooky pro DnD Mastera
Útržky příběhů, které čekají na své hrdiny — připraveny k využití u herního stolu.
Věže na hranici
Jedna z obranných věží u Skal Reker přestala vysílat signály a pohraniční velitelství se obává, že se ve skalách znovu shromažďují skřetí oddíly.
Poslední hnízdo
Gnómští průzkumníci tvrdí, že v nejvyšších částech Orlích vrchů spatřili mladého draka. Výprava za potvrzením této zprávy může změnit rovnováhu sil v celém regionu.
Voda v Nolombu
Jeden z prastarých zdrojů vody v Pustinách Nolomb začíná vysychat. Skřetí osady hledají příčinu a obávají se, že někdo nebo něco ničí jejich jedinou jistotu přežití.
Zelené údolí za Ostrými skalami
Za nepřístupnými stěnami Ostrých skal byla objevena skrytá oblast plná neznámých rostlin a opuštěných polí. Nikdo neví, kdo zde kdysi žil a proč místo zaniklo.