Středozemí Magnuru
„Jádro Císařství" · „Čtyři hlásky" · „Země kolem Magnuru"
Středozemí Magnuru je nejstarší, nejbohatší a nejlépe kontrolované území Císařství, rozdělené na Severní, Jižní, Východní a Západní hlásku.
Z kronikářova atlasu
📖 Shrnutí
Středozemí Magnuru tvoří bezprostřední jádro kolem hlavního města a představuje nejstarší územní základ Magnursie i pozdějšího Císařství. Tyto provincie jsou s říší spojeny už od dob Magnuse I. a přestože si každá prošla vlastními krizemi, nikdy se v širší perspektivě neodtrhly od vládců v Magnuru. Oblast je rozdělena na čtyři hlásky, jejichž název pochází z raného období království, kdy každou z hlavních provincií reprezentovalo významné město s hradem neboli hláskou. Dnes jde o nejcivilizovanější kraj říše, kde se mísí císařská architektura, vysoká kultura, bohatství obchodních cest, vojenské pevnosti a hluboká loajalita k hlavnímu městu.
Srdce císařské civilizace
Středozemí Magnuru je bezprostřední jádro kolem hlavního města a nejstarší souvislé území, které patřilo k říši už od dob malého království založeného Magnusem I. Zatímco vzdálenější provincie byly dobývány, připojovány, ztráceny nebo znovu získávány, Středozemí zůstávalo pevným kamenem, na němž stála moc Magnursie i pozdějšího Císařství.
Oblast je rozdělena na čtyři velké hlásky: Severní, Jižní, Východní a Západní. Každá z nich měla vlastní dějiny, vlastní šlechtu, vlastní ekonomickou tvář a vlastní problémy, ale dohromady tvoří nejbezpečnější, nejvíce kontrolovanou a nejrozvinutější část říše. Právě odtud vycházejí císařské zákony, cesty, vojska, politický vliv i představa o tom, co znamená být součástí civilizovaného středu světa.
Původ názvu hláska
Název hláska pochází z raného období Magnursie, kdy každá z hlavních provincií byla reprezentována velkým městem s hradem. Tato opevněná města sloužila jako správní, vojenské i symbolické středy svého území a byla chápána jako oči a hlas království směřující do čtyř světových stran.
Některá z těchto původních měst existují dodnes, jiná byla přejmenována, přestavěna, začleněna do novějších měst nebo zanikla pod tlakem času. Přesto označení hláska přežilo, protože dodnes vyjadřuje zvláštní postavení těchto provincií. Nejde jen o obyčejné správní kraje, ale o čtyři staré pilíře Magnuru.
První obranná linie
Za vlády Magnuse IV. začala ve Středozemí vznikat takzvaná První obranná linie, někdy nazývaná také První linie pevností. Jejím smyslem bylo chránit jádro říše ještě dříve, než by nepřítel mohl ohrozit samotný Magnur. Pevnosti, hlásky, cesty a zásobovací sklady byly navrženy tak, aby se vzájemně podporovaly a umožnily rychlé přesuny vojsk.
Tato obranná soustava se v pozdějších dějinách ukázala jako jeden z nejdůležitějších důvodů, proč bylo Středozemí tak obtížné ohrozit. Zatímco vzdálenější provincie často nesly hlavní tíhu válek, samotné jádro říše bylo chráněno sítí měst, hradů, pevností, mostů a obchodních cest, které bylo možné v době krize rychle změnit na vojenský systém.
Bohatství a kultura
Středozemí Magnuru patří po samotném Císařském městě mezi nejbohatší oblasti říše. Místní šlechtici ovládají jedny z nejdůležitějších cest, zásobovacích tras a obchodních středisek, díky čemuž patří k nejváženějším rodům celého Císařství. I když se vláda nad jednotlivými hláskami měnila překvapivě často, jejich bohatství a význam se tím většinou nezlomily.
Architektura Středozemí velmi připomíná Magnur. Mnohá města zde svou velikostí i výstavností působí spíše jako menší velkoměsta než jako obyčejná regionální sídla. Císařský styl, široké kamenné cesty, trhy, radnice, soudní domy, univerzity, sklady, sídla cechů a opevněné čtvrti vytvářejí kraj, který je pro mnoho obyvatel ztělesněním skutečného středu civilizace.
Podlokace
4
·
Jižní hláska
Jižní hláska je úrodná sýpka Středozemí, která po většinu dějin zásobovala Magnur a jeho okolí obilím.
Jižní hláska byla vždy nejvíce zemědělskou částí Středozemí Magnuru. Její pole, sklady a tržní střediska hrály zásadní roli v zásobování hlavního města i armád během Velké války. Přestože bývala považována za neklidnější než ostatní hlásky, nikdy zde nedošlo k rebélii, která by skutečně ohrozila jádro říše. Hlavním městem je Jiskra, místo jedné z nejkrvavějších bitev Velké války.
Rozbalit kronikářské zápisy (5)
Sýpka Středozemí
Jižní hláska byla po většinu dějin považována za sýpku království a později celého Středozemí. V dobrých letech dokázala její úroda obilí zásobit nejen vlastní obyvatele, ale také Magnur, okolní provincie a část vojenských skladů. Právě obilná pole, mlýny, sýpky a zásobovací dvory tvoří její nejstarší a nejstabilnější bohatství.
Krajina Jižní hlásky je otevřenější, úrodnější a zemědělsky mnohem přívětivější než většina ostatních částí Středozemí. Zatímco sever bohatl na obchodu a kameni, západ na vinicích a stezkách a východ na dřevě, jih se stal krajem polí, sklizní, vesnic, obilných trhů a lidí, kteří dokázali udržet říši při životě i tehdy, když se válka přiblížila k jejím hranicím.
Obchod s jižními zeměmi
Jižní hláska vždy sousedila s královstvími a oblastmi, které měly blízko k elfům. Ještě před Velkou válkou zde vzniklo několik tržních středisek, která umožňovala obchod s jižními zeměmi a někdy i se samotnými elfy. Tento obchod byl opatrný, ale velmi cenný, protože přes něj proudily zvláštní výrobky, léčivé byliny, jemné látky, dřevo, vína i předměty, které by se v čistě lidských zemích hledaly obtížně.
Tato jižní tržiště dala Jižní hlásce kulturní otevřenost, která ji odlišovala od tvrdšího severu i podezřívavého východu. I když pozdější války tyto vztahy výrazně poškodily, v některých městech stále přežívají staré obchodnické rody, které si pamatují dobu, kdy elfský kupec nebyl nepřítel, ale vzácný host.
Jiskra a Velká válka
Během Velké války se Jižní hláska proměnila v obrovské vojenské tábořiště. Díky silnému zemědělskému zázemí bylo nejjednodušší soustředit armádu přímo u zdroje potravy, takže pole, sýpky, vesnice a města sloužily nejen obyvatelům, ale také praporům připravujícím se k tažením na jih.
Ve městě Jiskra, hlavním městě Jižní hlásky a sídle guvernéra, se odehrála jedna z největších a nejkrvavějších bitev celé Velké války. Císařství zde naprosto zničilo elfské protivníky, což umožnilo Alfrédovi I. později dobýt sousední Waldorii na jihozápadě a Lutharion na jihovýchodě. Od té doby je Jiskra nejen správním centrem, ale také místem válečné paměti a císařské hrdosti.
Větrohlas a Klasevnia
Mezi další významná města Jižní hlásky patří Větrohlas a Klasevnia. Obě vyrostla z obchodu s jižními zeměmi a v císařském období získala také vojenský význam jako tábory praporů určených k ochraně hlavního města a jižních cest.
Větrohlas je známý širšími tržišti, sklady, stanicemi poslů a starými hostinci, které vznikaly podél cest k jižním královstvím. Klasevnia je naopak pevněji spojena se zemědělstvím, obilnými dvory a správou sklizní. Společně tvoří dvě tváře Jižní hlásky: obchodní a zásobovací.
Současný stav
Po skončení Velké války Jižní hláska částečně ustoupila do pozadí. Její význam už nebyl tak okázalý jako význam severních obchodních tras nebo západních univerzit a vinic, ale pro Magnur a celé Středozemí zůstala naprosto nepostradatelná. V dobách sucha, bouří i krize dokázala alespoň v omezené míře nakrmit hlavní město a okolní provincie.
V současnosti je Jižní hláska spíše stínem bohatších a slavnějších částí Středozemí, ale právě v tom spočívá její zvláštní síla. Na každém kroku je zde vidět pracovitost, zápal lidí, vesnická hrdost a pocit svobody, který mezi poli a starými tržními městy přežil i pod dlouhým stínem císařské moci.
·
Severní hláska
Severní hláska je bohatá kopcovitá provincie, kterou prochází Severní obchodní cesta spojující Magnur s trpasličími zeměmi.
Severní hláska patří mezi nejfrekventovanější a nejbohatší části Středozemí. Její význam stojí na Severní obchodní cestě, trpasličím obchodu, kameni, rudě, lovech, lesích a pevnostech. Díky kontaktu s Kamennou korunou zde vznikly jedny z prvních kamenných cest říše a místní města, vesnice i hrady jsou okázalé, monumentální a často bohatší než sídla ve vzdálenějších provinciích.
Rozbalit kronikářské zápisy (6)
Severní obchodní cesta
Severní hláska byla vždy jedním z nejfrekventovanějších území v celé říši, protože přes ni vedla Severní obchodní cesta. Tato cesta umožňovala trpaslíkům prodávat v Magnursii a pozdějším Císařství zbraně, zbroje, drahokamy, kovové výrobky a řemeslné zboží, které patřilo k nejžádanějším na celém kontinentu.
Právě zde vznikly jedny z prvních kamenných cest v říši. Nešlo jen o pohodlí pro cestující, ale o základní infrastrukturu obchodu, armády a státní správy. Kdo ovládal Severní hlásku, ovládal jeden z nejcennějších proudů bohatství směřujících do Magnuru.
Kopce, lesy a kámen
Geografie Severní hlásky je kopcovitá a místy drsná. Provincie sousedí s několika pohořími a ztrácí tím část úrodné půdy, kterou má například Jižní hláska. Co však ztrácí na polích, získává v lesích, zvěři, kameni a základních surovinách.
Dlouhou dobu byla Severní hláska oblíbenou destinací pro lovy, těžbu kamene a získávání železné rudy. V období kolem roku -500 se dokonce říkalo, že kamenné stavby Magnuru stojí právě na kameni ze Severní hlásky, protože mladé království nemělo jiné tak dostupné a spolehlivé zdroje stavebního materiálu.
Pevnosti a hrad Culber
Kopcovitý terén Severní hlásky umožnil stavbu mimořádně výhodně položených pevností. První obranné hrady zde měly přirozenou převahu nad přicházejícím nepřítelem, protože úzké cesty, převýšení a kamenné hřbety dokázaly zpomalit i početnější vojsko.
Jedním z nejznámějších míst je hrad Culber, který si nechal postavit stejnojmenný vládce. Zvenku dodnes vypadá téměř stejně jako v době svého vzniku a bývá považován za jeden z nejlépe dochovaných hradů rané Magnursie. Pro obyvatele Severní hlásky je symbolem pevnosti, trvání a severní hrdosti.
Trabazar a severní války
Během Velké války sloužila Severní hláska jako odrazový můstek proti severnímu království Trabazar, které mělo na Magnursii velký vliv už od počátků její existence. Dobytí Trabazaru a jeho pozdější krátkodobé spojení se Severní hláskou za vlády Alfonsa, známého jako Magnurso-Trabazarský, vytvořilo překvapivě stabilní prostředí.
Lidé z Trabazaru si se svými novými sousedy v jedné říši často velmi rozuměli, protože jejich kultury byly podobné. Severní hláska se tak nestala pouze okupačním prostorem, ale místem postupného kulturního prolnutí. Později sloužila také jako prostor, odkud Magnursie posilovala své tažení proti Gnómskému království.
Bohatá severní provincie
Po Velké válce mohla být znovu obnovena Severní obchodní cesta, což Severní hlásce umožnilo bohatnout ještě rychleji než před císařským obdobím. Trpasličí obchod, naleziště drahých kamenů, kámen, ruda, lovecké oblasti a silná infrastruktura vytvořily provincii, kde lidé obecně žijí nadprůměrně oproti většině říše.
V dnešní době působí Severní hláska téměř jako bohatá průmyslová zóna celého Císařství. Její města, pevnosti i vesnice jsou monumentální, okázalé a dobře udržované. Hodnota této provincie pravděpodobně nikdy zcela nevyhasne, protože její bohatství nestojí jen na jedné věci, ale na celé síti obchodu, surovin a starých vazeb s trpaslíky.
Skalní Magnursové a dědictví rodu
Severní hláska je zvláštní také dlouhou přítomností magnurských kadetních větví. Magnursové zde vládli ještě dlouho po nechvalně známé události známé jako vyvraždění Magnursů. Kadetní větev po Thomasovi, přezdívaná Skalní Magnursové, se později rozptýlila do rodu Youlenderů a podle některých rodových záznamů tím pomohla obnovit krev zakladatelů Císařství.
Pravdou je, že s přibývajícími kadetními větvemi je stále těžší sledovat, který pozdější vládce nesl krev Thomase a dalších členů tohoto rodu. Přesto právě Severní hláska zůstává jedním z míst, kde se nejdéle držela paměť Magnursů mimo hlavní císařskou linii.
·
Východní hláska
Východní hláska je nejproblematičtější část Středozemí, dlouhodobě poznamenaná tlakem nomádů, východní šlechtou, povstáními a nestabilitou.
Východní hláska je oblast nejvíce spojená s tlakem nomádů, vnitřní nestabilitou a konflikty na hranici civilizovaného jádra říše. Ze čtyř hlásek byla dlouho nejchudší a nejméně obchodně výhodná, protože přes ni nevedly významné obchodní cesty. Její bohatství stálo hlavně na lesích a dřevě, ale její dějiny určovaly především bitvy, povstání, tvrdá ruka vládců a neustálé napětí mezi císařským řádem a východními silami.
Rozbalit kronikářské zápisy (7)
Nejproblematičtější hláska
Východní hláska je ze všech čtyř hlavních provincií Středozemí považována za nejproblematičtější. Je spojena s tlakem nomádů, neloajální východní šlechtou, povstáními, přírodními katastrofami i dlouhodobou nejistotou. V dějinách se opakovaně ukazovalo, že tato oblast potřebuje tvrdou ruku, jinak se její problémy rychle přelévají do zbytku říše.
Na rozdíl od bohatého severu nebo slunného západu neměla Východní hláska silnou obchodní výhodu. Přes její území nikdy nevedla významná obchodní cesta a sousední nomádi ani pozdější orčí oblasti nebyly přirozenými partnery císařského trhu. To provincii dlouhodobě odsuzovalo k chudšímu a tvrdšímu životu.
Lesy, luční stepi a dřevo
V prvních letech po založení Magnursie patřila Východní hláska k nejchudším částem království. Její krajinu tvořily rozsáhlé lesy, luční stepi a méně výnosná území, která se špatně přetvářela na bohatá města nebo rozsáhlá pole.
Jedním z mála zdrojů, kterého měla provincie dostatek, bylo dřevo. Dřevařství, uhlířství, výroba vozů, palisád, lodic, nářadí a stavebních prvků se tak staly přirozeným hospodářským základem Východní hlásky. Jenže i tento zdroj dnes pomalu slábne a těžba dřeva už nemá takovou sílu jako v minulosti.
Jakob a rodové napětí
Významnou událostí v dějinách Východní hlásky bylo jmenování Jakoba, bratra Magnuse a syna Magnuse III., jejím vévodou po neblahém rodinném povstání. Tento krok ukazuje, jak často byla Východní hláska využívána k uklidnění rodových konfliktů, odměňování členů dynastie nebo upevňování křehké loajality.
Východní hláska byla často místem, kam vládcové posílali silné osobnosti, protože slabý správce zde obvykle dlouho nevydržel. Provincie nebyla pouhou odměnou, ale zkouškou. Kdo zde vládl, musel umět jednat se šlechtou, vojáky, lesními komunitami, nomádským tlakem i obyvateli unavenými opakovanou nestabilitou.
Bitvy, povstání a řeky východu
V pokročilých letech království se ve Východní hlásce odehrálo několik zásadních střetů: s nomády, s povstalci a později dokonce i s elfy u řeky Louny. Právě tato bitva dobře vystihuje celou východní oblast Středozemí. Magnurské říši se ji většinou podařilo udržet, ale téměř vždy za cenu velkých ztrát a dlouhých let neklidu.
Rutunské povstání zpustošilo velkou část Východní hlásky a teprve bitva u řeky Mounty obnovila magnurskou kontrolu nad tímto prostorem. Vítězství však přišlo za obrovskou cenu. Ztráty na obyvatelstvu byly tak vysoké, že se některé kraje vzpamatovávaly po generace.
Ariers a starý Xendrunus
Největší pevností a hlavní obranou hláskou Východní provincie bylo město Ariers. Před nástupem stejnojmenného rodu Ariersů se jmenovalo Xendrunus a jeho starší jméno se dodnes objevuje v kronikách, starých mapách a mezi obyvateli, kteří si potrpí na dávné názvy.
Ariers dnes už pouze vzpomíná na svou největší slávu, ale oproti většině měst Východní hlásky stále působí luxusně a důstojně. Je to město pevnosti, správních síní, starých rodových paláců a kamenných hradeb, které po staletí chránily východní vstup do jádra říše.
Sousedství se Svobodným královstvím
Po vzniku Císařství a dobytí části nomádských území se očekávalo, že se Východní hláska stabilizuje. Místo toho zde během císařské éry pokračovaly nepokoje, šlechtické střety a problémy s hranicí. Některé krize dokonce vyústily v územní ztrátu části provincie ve prospěch nového Svobodného království, které s Východní hláskou sousedí na jihu.
Toto sousedství je dodnes zdrojem podezření, obchodu, útěků, pašování, diplomatického napětí i vojenské opatrnosti. Východní hláska tak zůstává místem, kde se Středozemí dotýká světa, který císařská moc nikdy nedokázala plně zkrotit.
Současný stav
Východní hláska pravděpodobně vždy zůstane provincií ohrožovanou vnitřními boji šlechty, sdílením prostoru s nomády a sousedstvím s orky na východě. Její města nemají takovou krásu jako města západu ani takové bohatství jako sídla severu, ale jsou tvrdá, opevněná a zvyklá přežít.
Jediným velkým štěstím Východní hlásky je to, že je součástí Středozemí, jádra Císařství. Kdyby ležela dál od Magnuru, možná by už dávno upadla, odtrhla se nebo byla pohlcena sousedními silami. Blízkost hlavního města jí dává ochranu, ale zároveň ji nutí žít pod neustálým dohledem.
·
Západní hláska
Západní hláska je bohatá, slunná a kulturně živá provincie známá starými intrikami, vinicemi, magickými univerzitami, obchodem a pevností Kotěsburg.
Západní hláska je oblast starých mocenských napětí, častých změn vlády, obchodních stezek, vinic, univerzit magie a přátelštější kultury než ve většině ostatních hlásek. Přestože byla v raných dějinách často předávána různým příznivcům koruny a dlouho neměla pevnou správní linii, nikdy jí to skutečně nezlomilo. Naopak díky obchodníkům ze západu, pozdějšímu rodu Renderů, slunné geografii a kontaktům s koboldími zeměmi se stala jednou z nejkrásnějších a nejpříjemnějších částí Středozemí.
Rozbalit kronikářské zápisy (8)
Provincie starých intrik
Západní hláska je důležitá kvůli starým mocenským napětím uvnitř Magnursie. Už od mladých let království byl západ převeden na jednoho ze synů zakladatele Magnuse I., ale kvůli několika kličkám v rodové linii se moc nad provincií měnila poměrně často.
Leo, syn Magnuse III., zde začal vládnout i přesto, že na provincii neměl jasné právo, a postupně se ze Západní hlásky stalo místo, které králové často udělovali příznivcům koruny. Dlouhou dobu zde žádná linie nedržela moc trvale a správa provincie se měnila podle vůle panovníka, dvorských dohod a mocenské potřeby.
Yllona I. a Konrádova vypočítavost
V další historii získala Západní hláska mimořádně širokou autonomii za vlády Yllony I. Královna tím chtěla zajistit vojenskou podporu proti nomádské hrozbě a opřít se o západní šlechtu v době, kdy potřebovala pevné spojence.
Její rozhodnutí se však nakonec obrátilo proti ní. Díky vypočítavosti Konráda byla svržena z trůnu a Západní hláska se na krátkou dobu stala součástí přímé kontroly vládce Magnursie. Konrád tím však neskončil. Krátce po usednutí na trůn převedl Západní hlásku na syna Yllony, aby si získal jeho přízeň a snížil riziko budoucího povstání.
Obchodní západ
Západní hláska dlouho působila spíše jako pýcha jednotlivých vládců než jako stabilně spravovaná dynastická provincie. Překvapivě jí to však nikdy příliš neuškodilo. Díky obchodním stezkám získávala stále vyšší význam, protože přes ni do Magnuru přicházeli obchodníci z kmenů Welderů a později z království Waldorie a Arostermacie.
Tento proud obchodu podporoval především obyvatele měst, kupce, hostinské, skladníky, vinaře, dopravce a cechy. Západní hláska díky tomu bohatla zdola i shora. Zatímco šlechta intrikovala, města rostla, trhy se plnily a cesty na západ získávaly stále větší význam.
Renderové a vzestup měst
Skutečný správní vzestup Západní hlásky přišel až po stanovení rodu Renderů jako jejích opatrovníků. Právě za nich se začala stavět velká města, rozvíjet pevnostní síť a vznikat reprezentativní místa, která měla provincii dodat trvalejší tvář.
Mezi nejznámější města patří Ermáncie, bývalá hlavní hláska a dnešní největší město Západní hlásky. Přesto je hlavním městem od dob Renderů Kotěsburg, sídelní město rodu a jedna z nejzvláštnějších pevností celého Středozemí.
Kotěsburg a Kočičí tělo
Kotěsburg leží na skalním útvaru známém jako Kočičí tělo, který při pohledu z dálky připomíná obrys kočky. Tato zvláštní poloha dala městu nejen jméno a osobitý vzhled, ale také mimořádnou obrannou výhodu.
Pevnost Kotěsburg patří k nejlépe bráněným místům Středozemí. Navazuje na tři blízké pevnosti z První linie pevností a podle starých zpráv je s nimi propojena tajnými tunely. Ty měly v případě nouze umožnit přivážení proviantu, přesun jednotek nebo tajný útěk vládnoucího rodu.
Válka, magie a koboldí obchod
Ve Velké válce byla Západní hláska zasažena překvapivě málo. Většina bitev se odehrávala v jiných provinciích a po dobytí sousedních království začala být Západní hláska zabezpečena téměř ze všech stran. To jí umožnilo růst právě v době, kdy jiné oblasti nesly jizvy války.
V dalších letech zde prudce vzrostl význam magických univerzit a výcviku mágů. Západní hláska se stala jedním z míst, kde se trénovali čarodějové, obchodovalo s cizími znalostmi a vznikala tržiště napojená také na první obchodníky z koboldích zemí. Tím získala kulturní pestrost, která ji dodnes odlišuje od ostatních hlásek.
Vinice, medovina a slunná krajina
Geografie Západní hlásky je často slunná a příznivá pro zrání vinné révy i dalších rostlin. Právě zde vznikly jedny z nejznámějších vinic Středozemí, rozsáhlé sklady vína a medoviny, hostince, sklepy, venkovské vily a obchodní dvory napojené na západní stezky.
Díky tomu je Západní hláska v současnosti považována za jednu z nejkrásnějších a nejpříjemnějších provincií jádra říše. Mnozí obyvatelé Magnuru sem jezdí odpočívat, uzavírat dohody, navštěvovat sklípky nebo se na několik dní ukrýt před tlakem hlavního města.
Povstání a současný klid
Přesto ani Západní hláska nebyla vždy klidná. Zažila několik velkých povstání a místní šlechta často vystupovala proti právě vládnoucímu císaři. Do těchto sporů se zapojovali Renderové, později Zelinovci a dokonce i některé osobnosti ze současné císařské linie Youlenderů.
Dnes je Západní hláska víceméně klidná. Vedle sebe má aktivní provincie, které musí podporovat proti kentaurům a koboldům, ale sama zůstává bohatá, krásná a přívětivá. Její města mají různé tváře, bohaté i chudé, ale často jsou plná lidí, kteří se rádi podělí o historku, pohár vína nebo vlastní pikle.
Hooky pro DnD Mastera
Útržky příběhů, které čekají na své hrdiny — připraveny k využití u herního stolu.
Staré tunely Kotěsburgu
Jedna z tajných chodeb mezi Kotěsburgem a pevnostmi První obranné linie byla znovu otevřena, ale uvnitř se našly stopy po někom, kdo ji používal už celé roky bez vědomí místního rodu.
Popel na polích Jiskry
Na obilných polích u Jiskry se po zvláštní bouři objevují spálené obrazce připomínající rozestavení vojsk z dávné bitvy Velké války. Místní se bojí, že stará krev nebyla nikdy skutečně utišena.
Ztracený kámen z Culberu
Z hradu Culber zmizel základní kámen jedné z nejstarších věží. Bez něj se může zhroutit nejen část hradu, ale také starý právní nárok rodu, který pevnost spravuje.
Dřevo, které neumírá
V lesích Východní hlásky se objevily stromy, které po pokácení znovu srůstají a jejichž dřevo nelze spálit. Místní šlechta v tom vidí příležitost, zatímco staří dřevorubci varují před návratem něčeho z dob před Magnursií.